Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Mohou si vytrhnout srdce z těla, vykřičet hlasivky a vytrhat vlasy hrůzou. The 1975 volají po změně, ať už v otázce klimatu, nebo lidských práv. Dočkají se?
„Raději budu obviněn nějakým krutým pravičákem, že jsem pokrytec, než abych byl obviněn z toho, že jsem umělec, který nedělá svou práci.“ Britští rockeři The 1975 jsou na hudební scéně již více než 20 let a jejich frontman Matty Healy má světu stále co říct. A možná i proto leží mnoha lidem v žaludku. Brojí proti klimatické krizi, bojuje za práva LGBTQ+ lidí a kritizuje nejvyšší politiky. To vše zaobaluje do chaotické, melancholické, komplikované, a hlavně upřímné hudby.
Kombinují temná a mladistvá témata, sex, lásku, strach, problémy společnosti a alt-rockovou hudbu. To vše doplňují melancholickou černobílou estetikou, ale také neony, výraznými klávesami a trubkami. O kapele The 1975 můžeš mluvit jako o popu, elektru, funk rocku, indie rocku, pop rocku… vlastně jakkoli, jak tě jen napadne. Britští rockeři boří hranice hudby, ale také hranice ve společnosti. Ať už je řeč o kritice významných politických lídrů, nebo o líbání fanoušků a fanynek všech identit.
Není se proto čemu divit, že reakce na kapelu (a především pak jejího frontmana Mattyho Healyho) bývají smíšené. Někteří ji milují, jiní ji nemůžou vystát. Který tábor jsi ty?
Sex prodává
The 1975 se začali formovat už na střední škole v roce 2002. Nejprve hráli pouze covery punkových písní, vystřídali nespočet jmen včetně Me and You Versus Them nebo Drive Like I Do, až v nich zavládl klid. Ten pravděpodobně přišel s odchodem frontmana Elliota Williamse, který se připojil ke kapele Editors a jehož místo nově zaujal drzoun Matty Healy. Kapela tvořená jím, Adamem Hannem, Rossem MacDonaldem a Georgem Danielem už jen potřebovala nové jméno.
Na něj přišel sám Matty, když listoval knihou Na cestě od Jacka Kerouaca, na jejíž zadní straně byly čmáranice vyšinutých a duševně chorých. „1. června, 1975,“ psalo se dole. A tak vznikli The 1975.
Kapela na sebe poprvé více upozornila v letech 2012 a 2013, když vydala čtyři EP, a je až s podivem, že kluby vyprodávala ještě předtím, než vydala debutové album. Hudební kritici na ní zpočátku nenechali nit suchou, dávali jí sežrat její arogantní a ironické vystupování a úspěch připisovali pouze sex-appealu potetovaného zpěváka s kudrnatými vlasy. Podle Healyho to však bylo jinak. Věděl, co chtějí lidé slyšet, a věděl, že chtějí být slyšet. „Kdybychom nejprve nevydali EP, nebyli bychom schopni vydat album. Chtěli jsme se ujistit, že se dokážeme náležitě vyjádřit, než na lidi vybalíme dlouhou a ambiciózní debutovou desku,“komentoval počínání kapely Healy.
V roce 2013 pak The 1975 vydali debutové album, které neslo název The 1975, a téměř okamžitě ovládli hudební žebříčky ve Velké Británii. Kapela vsadila na sex, pop rock, synťáky, zvuky osmdesátek a temnou estetiku inspirovanou Tumblrem. A ono to fungovalo. Jen o rok později skupina headlinovala Freedom Festival v Británii, odjela severoamerické a evropské turné a koncertovala také na Novém Zélandu a v Austrálii. V dubnu roku 2014 pak dokonce vystoupila na americké Coachelle. „But if we're gonna do anything we might as well just fuck. She's got a boyfriend anyway,“ zpívaly desetitisícové davy po celém světě hit Sex, díky kterému se The 1975 dostali na vrchol. A nejen díky němu.
Rozpad kapely? Naopak, The 1975 kritikům vytřeli zrak
Healy byl trnem v oku mnoha lidí a někteří z nich předpokládali, že kapela bude klasickým „one-hit wonderem“. Udělala Sex, který má jenom na Spotify téměř 162 milionů přehrání, sladkou Chocolate, zahrála si na zlodějíčky (skladba Robbers) a dostalo se jí slávy, kterou pravděpodobně neunese, říkali si kritici kapely.
Jejich teorii pak „potvrdil“ rok 2015, když si kapela z čista jasna smazala všechny účty na sociálních sítích. Spekulace se rozjely naplno. Manažer kapely pak na svém Twitteru sdílel komiks naznačující rozpad kapely a odpůrci si začali mnout ruce. Marně. Následující den byly účty kapely obnoveny, avšak jejich černé profilové fotografie vystřídaly bílé a růžové. Monochromatické vizuály nahradily neony, pastelové barvy a pak přišlo oznámení, na které čekaly miliony lidí – The 1975 vydají druhé studiové album I Like It When You Sleep, for You Are So Beautiful Yet So Unaware of It. Na něm najdeš taneční The Sound, naléhavou Love Me nebo singl Somebody Else, který trhal další a další rekordy.
Hudební server NME, který byl ke kapele zprvu velmi kritický, ji za nové album pochválil. Ocenil jeho rozsah, ambice, a dokonce napsal, že „každá deska, která se zaryje do psychiky tak hluboko jako I Like It…, by měla být považována za zásadní. Je také nesmírně chytrá a neveselá“. Fanoušci a fanynky byli nadšení, ale část veřejnosti kapelu stále odmítala. Padesátiletí bílí muži nechápali, proč Healymu prochází mluvit o showbyznysu s takovou arogancí („Vypadáš slavně, pojďme se kamarádit,“ zpívá v písni Love Me). Jako by jim unikal humor, vtipné sebeuvědomění i skutečnost, že je možné si udělat srandu sám ze sebe.
Album se téměř okamžitě dostalo na vrchol žebříčků UK Albums Chart a US Billboard 200 a bylo nominováno na Mercury Music Prize a Brit Awards.
Vysmívá se Donaldu Trumpovi a Americe
Následně jako by se kapela stáhla a pouze škádlila své příznivce na sociálních sítích. V roce 2018 se pak vrátila do světa internetu a na svůj web umístila odpočítávání, které ohlašovalo příchod alba A Brief Inquiry Into Online Relationships. „Je pobuřující a eklektické. Je tak podobné svému předchůdci, ale zároveň jiné. Pohybuje se na hranici afrobeatů, jazzových balad, a jedna skladba dokonce zní jako trapový remix ayahuaskového tripu Bon Ivera,“ napsal Ryan Dombal z časopisu Pitchfork.
Ačkoli to tak možná na první dobrou nevypadá, A Brief Inquiry Into Online Relationships je jako jedno velké umělecké dílo, ve kterém kapela kritizuje celou společnost. Deska je izolující, plná stesku, naděje, je ambientní, ostrá, upřímná a také otevřená. Healy se na ní přiznává k závislosti na heroinu, k pohlavně přenosným chorobám i k tomu, že ačkoli je mu teprve 27 let, někdy si přeje umřít.
Při poslechu Love It If We Made It ti bude běhat mráz po zádech, ucítíš, jak spolu s kapelou neseš na zádech tíhu celého světa, oceníš propracované saxofonové linky, třpytivé synťáky, bolestné bicí a odhalíš v ní i několik hesel odkazujících na události ve světě. „Díky Kanye, mega cool,“ cituje Matty Donalda Trumpa. „Odpočívej v pokoji, Lil Peepe,“ odkazuje se na mladého rappera, který zemřel na předávkování. „Degradace fosilních paliv, udus černocha!“ Healy se pustil do boje s globálním nepořádkem, s nespravedlností, před kterou zavíráme oči, chrlí ze sebe děsivé myšlenky, řve, volá o pomoc. Pomůžeš mu?
„Snažím se příliš neanalyzovat to, co dělám, protože jsem si uvědomil, že čím méně jsem vykonstruovaný, tím více to u lidí rezonuje,“ komentoval desku Matty. „Myslím, že The 1975 vždycky opravdu reprezentují to, co se děje,“ dodal. Deska se stala albem roku 2019.
Před klimatickou krizí zavíráme oči. Pozor, možná se z toho sesypeme
A Brief Inquiry Into Online Relationships dlouho rezonovalo společností a dostalo se i k veřejným činitelům, kteří by mohli pomoci se změnou. Ale nepomohli. Jako další upozornění jim pak kapela naservírovala album Notes On A Conditional Form, na kterém hostuje švédská klimatická aktivistka Greta Thunberg, a výtěžek z úvodní písně, které aktivistka propůjčila svůj hlas, putoval na konto Extinction Rebellion.
Ačkoli se mnozí domnívali, že The 1975 narazili deskou A Brief… na své hranice, opak byl pravdou. Jako první vypustili do světa track People a veřejnost nevěřila vlastním uším. A také očím. Matty Healy má dlouhé vlasy, výrazné oční linky a křičí: „Vstávej, vstávej, vstávej! Musíme přestat sledovat sračky jenom z postele. (…) Ekonomika je mrtvola, republika zase banán, ignoruj to, jestli chceš!“ Matty Healy vyzývá k revoluci, k tomu, abychom konečně začali něco dělat se současným stavem planety, a nabízí nám pomocnou ruku. Stejně jako Greta Thunberg, kterou můžeš slyšet v úvodní písni The 1975.
„Právě jsme na začátku klimatické a ekologické krize. A musíme tomu říkat tak, jak to je. Pohotovost. Přiznejme, že situaci nemáme pod kontrolou. Musíme přiznat, že tenhle boj prohráváme. Musíme přiznat, že starší generace selhaly. Že všechna politická hnutí selhala. Homo sapiens ale ještě neselhali. Je čas vše zvrátit, ještě to můžeme opravit.“
Spolu s aktivistou se kapela zúčastnila také shromáždění v Melbourne, na kterém se protestovalo proti klimatické krizi. „Byl to zvláštní den, velká globální událost. Vzbuzovala trochu naděje, i když se jedná o tak depresivní téma,“ popsal Healy. Zároveň však uznal, jak velkou uhlíkovou stopu má takové celosvětové turné kapely. „Raději ale budu obviněn nějakým krutým pravičákem, že jsem pokrytec, než abych byl obviněn z toho, že jsem umělec, který nedělá svou práci,“ míní zpěvák.
Ve společnosti pak rezonovala také píseň Frail State Of Mind, ve které Healy upozorňuje na křehkost mysli a na to, že pokud se něco nezmění, dost možná se sesype. A nejen on, my všichni.
Matty Healy = Woke levičák
Poselství Notes On A Conditional Form nelze ignorovat, stejně jako to, jakým směrem se svět ubírá. Healy kritizuje například i internet, který sice může být prospěšný, ale může nám také ublížit. „Vynalezli jsme auto, ale ještě jsme neměli bezpečnostní pásy. A s internetem je to podobně, stále nevíme, s čím máme tu čest,“ řekl. „Investovali jsme do toho spoustu financí, ale jako společnost jsme do toho zatím příliš neinvestovali. Jak s tím budeme zacházet?“ odkazuje se na umělou inteligenci.
Kapela se ptá, kdo ponese odpovědnost za sociální sítě, za falešné zprávy, škodlivé materiály, nevyžádané dick pics, za to, že se hodnota lidí určuje podle toho, kolik mají sledujících. Matty Healy cítí frustraci. „Není to jen frustrace z klimatu, ale také frustrace z práv žen nebo třeba z toho, jak se v Americe zachází s menšinami,“ říká.
Na The 1975 se po vydání Notes On A Conditional Form snesla nová vlna kritiky. Kapele bylo vyčítáno, že je vedena „woke levičákem“ a na titulní stránky novin se dostává jenom díky kontroverzím. Ale není to tak, že pokud chceme něco změnit, musíme být vidět? Možná právě proto Healy na koncertě v Dubaji políbil fanouška, možná právě proto tančí na pódiu zahalený do duhové vlajky. Nesnaží se být provokativní. Snaží se svým posluchačům a posluchačkám předat poselství. „Otevřenost, kterou vyjadřuji, je upřímná. Není to o egu. Vždycky jsem nesnášel myšlenku na to, že bych vzdal boj za práva queer lidí a rovnoprávnost. Je to součást mého života,“ vysvětlil. „Nejde o to, že by The 1975 říkali woke věci, ale o to, že woke věci je třeba říkat,“ dodal. Zároveň však cítí frustraci z toho, že se narovnání lidských práv neposouvá tak rychle.
Mám rád muže, kteří jsou jako moje kafe. Plní sójového mléka a sladcí
V roce 2022 pak kapela vydala doposud poslední desku, která nese název Being Funny In A Foreign Language. (Na sociálních sítích skupiny se mimochodem v posledních dnech objevují materiály, které naznačují, že se již brzy dočkáme nové tvorby). Na Being Funny... se The 1975 pokouší o nadhled, o lehkou satiru, a ne tak okatou kritiku společnosti. Možná právě proto bychom ale měli bít na poplach. Pokud to s námi vzdají i The 1975, kdo nás přinutí ke změně? A bude nám Healy alespoň držet palce, když bude popíjet kávu, která chutná jako muž? Tak to má totiž rád… (Píseň Part of the Band.)
Spolu s novou deskou kapela vyjela na turné, které hudební kritici a kritičky označují za „velmi dobré a odvážné“ a The 1975 se podle nich „nachází v nejlepší formě“. O tom se ostatně můžeš přesvědčit i ty. Kapela totiž vystoupí 10. června na festivalu Rock for People.
Obvinění z rasismu a sexismu? Běžte do haj*lu
Ovšem než se tak stane, pojďme se ještě podívat na kontroverze obklopující frontmana kapely Mattyho Healyho. Ten v minulosti čelil obvinění z rasismu a sexismu, což ruku na srdce – je poměrně šokující. Takové chování by bylo v kolizi s tím, co Healy hlásá, co zastává, a níže zmíněné lze snad připisovat jeho „britskému humoru“.
Začátkem tohoto roku Healy čelil kritice kvůli své účasti v The Adam Friedland Show, kde si údajně utahoval ze zpěvačky Ice Spice. Zpěvák měl spekulovat o jejím etnickém původu a vtipkovat o jejím přízvuku. Epizoda pořadu byla následně ze streamovacích platforem odstraněna a Healy vydal omluvu. Jakékoli pochybení odmítl a řekl, že jeho komentáře byly pouze špatně pochopeny. Jenže veřejnost mu nevěří. V minulosti se totiž zase zpěvák rozpovídal o tom, že občas sleduje hardcore porno, ve kterém běloši ponižují barevné ženy. U takových prý masturbuje.
Ostatně obvinění z rasismu se proti Healymu objevila už v roce 2020, když na Twitteru zveřejnil údajně necitlivý post o Black Lives Matter. Jen pár dní po smrti George Floyda tweetnul: „Pokud opravdu věříte, že ‚na všech životech záleží‘, musíte přestat podporovat konec černochů.“ Odkazoval se tak na píseň Love It If We Made It, ale podle některých uživatelů Twitteru to bylo nevhodné. Healy tweet raději smazal.
V posledních měsících pak Healy čelí také kritice kvůli sexismu. Na sociálních sítích se začala objevovat videa, na nichž zpěvák líbá své fanoušky a fanynky přímo během koncertu, a část veřejnosti s tím nesouhlasí. Jenže na veřejnosti tohle rozhodnutí nezávisí. Závisí jen na zúčastněných, a jak lze na videích vidět, fanynky a fanoušci si sami přejí Healyho políbit. Zpěvák se jich zeptá na souhlas i na věk, aby se nedopustil něčeho nelegálního. A že jako hetero white man nedělá rozdíl mezi ženami a muži? No a co. Elvis Presley dělal to samé, vadilo to někomu?