Mohou si vytrhnout srdce z těla, vykřičet hlasivky a vytrhat vlasy hrůzou. The 1975 volají po změně, ať už v otázce klimatu, nebo lidských práv. Dočkají se?
„Raději budu obviněn nějakým krutým pravičákem, že jsem pokrytec, než abych byl obviněn z toho, že jsem umělec, který nedělá svou práci.“ Britští rockeři The 1975 jsou na hudební scéně již více než 20 let a jejich frontman Matty Healy má světu stále co říct. A možná i proto leží mnoha lidem v žaludku. Brojí proti klimatické krizi, bojuje za práva LGBTQ+ lidí a kritizuje nejvyšší politiky. To vše zaobaluje do chaotické, melancholické, komplikované, a hlavně upřímné hudby.
Kombinují temná a mladistvá témata, sex, lásku, strach, problémy společnosti a alt-rockovou hudbu. To vše doplňují melancholickou černobílou estetikou, ale také neony, výraznými klávesami a trubkami. O kapele The 1975 můžeš mluvit jako o popu, elektru, funk rocku, indie rocku, pop rocku… vlastně jakkoli, jak tě jen napadne. Britští rockeři boří hranice hudby, ale také hranice ve společnosti. Ať už je řeč o kritice významných politických lídrů, nebo o líbání fanoušků a fanynek všech identit.
Není se proto čemu divit, že reakce na kapelu (a především pak jejího frontmana Mattyho Healyho) bývají smíšené. Někteří ji milují, jiní ji nemůžou vystát. Který tábor jsi ty?
Sex prodává
The 1975 se začali formovat už na střední škole v roce 2002. Nejprve hráli pouze covery punkových písní, vystřídali nespočet jmen včetně Me and You Versus Them nebo Drive Like I Do, až v nich zavládl klid. Ten pravděpodobně přišel s odchodem frontmana Elliota Williamse, který se připojil ke kapele Editors a jehož místo nově zaujal drzoun Matty Healy. Kapela tvořená jím, Adamem Hannem, Rossem MacDonaldem a Georgem Danielem už jen potřebovala nové jméno.
Na něj přišel sám Matty, když listoval knihou Na cestě od Jacka Kerouaca, na jejíž zadní straně byly čmáranice vyšinutých a duševně chorých. „1. června, 1975,“ psalo se dole. A tak vznikli The 1975.
Kapela na sebe poprvé více upozornila v letech 2012 a 2013, když vydala čtyři EP, a je až s podivem, že kluby vyprodávala ještě předtím, než vydala debutové album. Hudební kritici na ní zpočátku nenechali nit suchou, dávali jí sežrat její arogantní a ironické vystupování a úspěch připisovali pouze sex-appealu potetovaného zpěváka s kudrnatými vlasy. Podle Healyho to však bylo jinak. Věděl, co chtějí lidé slyšet, a věděl, že chtějí být slyšet. „Kdybychom nejprve nevydali EP, nebyli bychom schopni vydat album. Chtěli jsme se ujistit, že se dokážeme náležitě vyjádřit, než na lidi vybalíme dlouhou a ambiciózní debutovou desku,“ komentoval počínání kapely Healy.
