Abychom to vysvětlili, musíme se vrátit na začátek příběhu. Richard Colson Baker, jak zní celé jméno amerického rapera, byl vždy duší divočák. Prakticky v každém rozhovoru, jenž se opírá o jeho dětství, zmiňuje, že byl hyperaktivním jedincem, který si přičichl ke všemu, co by jej mohlo zkazit, už velmi brzy. K tomu přispěl rozpad manželství jeho rodičů a neustálé stěhování po světě. To zapříčinilo, že nikdy neměl pravý domov.
Situace se změnila až poté, co se rodák z Texasu dostal přes Egypt a Německo zpátky do USA, konkrétně do Denveru, kam začal chodit do školy. Rádia tehdy hrála album Enema of the State a Take Off Your Pants and Jacket od Blink-182, Limp Bizkit a jejich Chocolate Starfish and the Hotdog Flavored Water, které MGK stále považuje za jedno z nejlepších, a dále Anti-Flag či Sum 41.
Hudbu, jež dokázala dokonale vyjádřit, co se uvnitř malého Colsona skrývá, však vystřídal žánr, který mu byl představen během obyčejné jízdy v autě. Stačilo jediné Roll Out a Baker věděl, že narazil na něco, co jej bude bavit celý život. Skrze ústa Ludacrise mu byl představen hip-hop.
Pak už to šlo ráz na ráz. Mladý Kells se se svým otcem přestěhoval do Clevelandu, kde začal navštěvovat střední školu Shaker Heights. V uších mu dělali společnost Ludacris a následně DMX a Eminem, zatímco si začal na škole jako šikanovaný kluk sjednávat respekt mezi staršími tím, že se s nimi dostával do potyček.
Rapový průlom
Na znamení, že jej okolí cení, vydal v roce 2006 mixtape Stamp of Approval, s nímž se snažil prorazit. První větší prostor se mu naskytl den poté, co dostal výpověď v řetězci Chipotle. Zavolali mu moderátoři z rádia Shade 45, kteří tehdy dávali prostor undergroundovým raperům v relaci Don't Quit Your Day Job.
Už tehdy jej nepřímo srovnávali s Eminemem. V návaznosti na jeho vyhazov jej konejšili tím, že Matherse ve filmu 8. míle také vyhodili z práce, než se stal hvězdou. A světe, div se, predikovali mu scénář, který se doopravdy vyplnil. To ani netušili, jakou roli tyto dvě postavy v rapovém prostředí ještě sehrají.
Rap mu dával zapomenout na neustálé trable v zaměstnání, s bydlením i s takovou obyčejnou věcí, jakou je strava. SlimXX, jeden ze členů labelu EST19XX, který MGK se svými nejbližšími vytvořil, jej dokonce živil tím, co přinesl z práce. Všechny peníze totiž investovali do vybavení, prvního studia ve sklepě a do proma.
Průlomovým se stal nakonec rok 2010, během něhož vyšel projekt 100 Words and Running, první velký singl Alice in Wonderland, následně druhý mixtape Lace Up a hymna Cleveland, která se hrála při každém baseballovém zápase prvoligového týmu Cleveland Cavaliers a v lokálních rádiích.
Podpis u Diddyho
Jeho rage rap, který se v té době ničemu úplně nepodobal, vzal svět útokem. I nezainteresovaný rapový fanoušek si vzpomene na jeho první hit s Waka Flocka Flamem s názvem Wild Boy, který se později stal multiplatinovým a který mu otevřel dveře do mainstreamu.
Všiml si jej totiž legendární Puff Daddy, vlastník Bad Boy Records, se kterým podepsal profesionální smlouvu. Není tajemstvím, že debutová deska na sebe nenechala dlouho čekat.
Baker si mohl začít plnit sny. Rozpaky ze silně proclevelandských tracků, kvůli kterým ho nechtěl původně nikdo podepsat, byly tytam. V roce 2013 přišla možnost vytvořit první studiové album Lace Up, o které se finančně postaral Interscope a Bad Boy. Na něm se sice neobjevili ani Ludacris či Eminem, DMX se zde ale objevil.
Každopádně ani Cleveland není nevyčerpatelné téma. Čím hlouběji se Baker dostával do zábavního průmyslu, tím více si ke své rapové personě přibíral i něco víc. Sundal snapback, přidal náušnice, obarvil si hlavu a začal nosit ostnatý drát kolem krku. I tato punková persona nakonec dokázala vydat další platinový hit Till I Die, v němž se ale paradoxně zase mluvilo o Clevelandu. Stipe Miocic, americký MMA Fighter, si jej natolik oblíbil, že si jej vybral jako nástupovku.
Ke třetímu studiovému albu Bloom ale přišla raperova krize, kdy se dohromady smíchaly osobní a rodičovské problémy a jakási tvůrčí krize. Vstup do jiných sfér, například do herectví, si evidentně bral svou daň na kvalitě sdělení v písních.
MGK se musel učit balancovat kariéru hudebního umělce a herce s osobním životem, což se nakonec, bohužel, otisklo i ve výsledném výstupu. Komerční úspěch singlu Bad Things s Camilou Cabello nemohl klasického rapového fanouška vůbec uchlácholit.
Rap God vs. Rap Devil
Podobné úspěchy ale znamenají nárůst v číslech a jinak tomu nebylo ani zde. Nicméně rostoucí publicita a vystrkování růžků s sebou přinesly i pozornost největších jmen. Pokud někdo o Machinu Gun Kellym do té doby neslyšel, zbystřil v momentě, kdy začala jeho roztržka s Eminemem.
Čest své dcery Hailie, kterou Marshall Mathers původně hájil, pošpinil MGK tweetem, jenž se k Eminemovi údajně dostal. Rozbušku odpálil track No Reason, na kterém se Kells opřel do svého bývalého idolu. Ba co víc, provedl to v tracku na albu Planet po boku starého Eminemova přítele, Tech N9na, čehož si legenda z Kentucky, podle Geniusu, údajně nevšimla. To už Mathers nerozdýchal.
Rok 2018 se tak zapsal do historie s tracky Not Alike a Killshot od detroitské legendy a odpovědí Rap Devil z Clevelandu. Význam těchto písní, ač se nemusí zdát, je poměrně značný. Přestože se Eminem pravděpodobně snažil Kellyho zdiskreditovat, zvedl mu naopak sledovanost a opravdu jej usadil mezi rapovou smetánku. Podobný „Eminem efekt“ by měl beef asi na kariéru každého schopnějšího jména na scéně.
Nutno však podotknout, že se Kelly ze své pozice dokázal poměrně obstojně vyrapovat, což sám Mathers v jednom z rozhovorů dokonce potvrdil. „Na něj to nebylo špatné, měl tam nějaké dobré bary,“ uvedl během rozhovoru o albu The Kamikaze se známým raperem a moderátorem Swayem Callowayem.
Po výstřelech na obou stranách měl každý svého vítěze. Eminemovi fanoušci topili Kellyho v moři nenávistných komentářů, mediální tlak nicméně nepřesvědčil zastánce moderní vlny, která mu naopak kryla záda. Kočkovaná měla tedy jen jeden výsledek: vlk se nažral a koza zůstala celá.
Thanks for dissing me
Now I had an excuse on the mic to write, „Not Alike“
But really, I don't care who's in the right
But you're losin' the fight you picked
Zpátky ke kořenům – plnit si sny
Existuje v rapu něco víc než to, když jsi konfrontován samotným Eminemem a výsledek není úplný průšvih? Asi ne. Na takzvaném vrcholu jeho rapové kariéry se proto zdá, že se MGK rozhodl uchýlit ke svým kořenům.
Téměř ve třiceti letech se naučil hrát na hudební nástroje tak, že s nimi začal vystupovat live i ve videoklipech, začal více pilovat svůj zpěv a rozhodl se, že nahraje punkovou věc. A ta přišla s objevem nového britského hlasu mladého Yungbluda.
Mladý zpěvák z Doncasteru a hvězdný raper z Ameriky byli tutovkou. V momentě, kdy vznikl track I Think I'm Okay na předposledním albu Hotel Diablo, se podle toho, co sám Baker řekl v rozhovoru pro Teen Vogue, rozhodl, že dalším milníkem bude pop-punkové album. A kdo jiný by mu měl s deskou pomoci než bubeník, který mu v I Think I'm Okay kryl záda. Ano, famózní Travis Barker mu desku Tickets To My Downfall ze 25. září z velké části produkoval.
Konexe mezi MGK a Barkerem není náhodná. Poprvé se nepřímo potkali už ve videoklipu Sail, kde účinkoval jeden ze starých cadillaců bubeníka, jehož vlastnil Kellsův přítel Mod Sun. S přibývajícími léty se nakonec potkali osobně a vytvořili jedno „těleso“, které během karantény nejprve vyprodukovalo covery slavných pop-punkových písniček a následně i celou desku. Úspěšnou desku.
Fanoušci ji milují. Co se týká prodejů, prognózy říkají, že to lepší snad ani být nemůže. Dva týdny po releasu zaujal jeho nejnovější titul první příčku v hitparádě Billboard 200 s prodejem 126 000 nosičů v Americe za týden. Zajímavé je i to, že Tickets to My Downfall je první rockovou deskou, která se v posledním roce na vrchol Billboard 200 dostala. Přesně tak, rocková deska se spolupracemi od Trippieho Redda nebo Halsey.
Nemluvě o tom, že se se svým punk debutem umístil na prvním místě v Top Rock Albums chart. Samozřejmě, nic nemusí být tak růžové, jak se může zdát; zpracování alba je nicméně zase na jinou debatu.
K čemu jsme se tedy dostali? Machine Gun Kelly je stále raperem, který střídá žánry jako chameleon a posouvá své hranice. A jeho fanoušci, jak je vidno, je posouvají s ním. Kryli mu záda v době, kdy jej tlačila jedna z největších rapových person na světě, kryjí mu je i nyní, když si plní pop-punkový sen. Ať už během své kariéry udělal cokoliv, své fanoušky neztratil, což by mu v jistých okolnostech mohl závidět i Eminem.
