„Mohl bych mít doktorát z manipulace“
Na rozdíl od velké části podobných podvodníků se zdá, že je Brito na svou kariéru náležitě hrdý. V loňské epizodě zmíněného podcastu Pretend hovořil o detailních přípravách na každý kousek a o tom, jak hluboko studuje každou práci, kterou si zamane dělat.
„Když se připravuji na jakýkoliv ze svých, klidně tomu říkejme zločinů, provádím velmi hluboký výzkum. Tak hluboký, že bych nejspíš mohl dostat doktorát z manipulace. Zjišťuji, jak lidé, kterým se chci podobat, mluví, jak se chovají a co dělají během svých běžných dní. Nemohu si dovolit jakoukoliv chybu, jinak by mě okamžitě odhalili.“
Jak ale říká i autor podcastu Javier Leiva, některé informace z Britovy minulosti lze ověřit jen těžko. V rozhovoru například Fred uvedl, že pracoval jako dirigent. Bez předchozích zkušeností a hudební průpravy. Jestli se mu skutečně dařilo držet se tak dlouho na prestižních pozicích, je otázkou, už kvůli tomu, že řada záznamů do začátků Britových manipulací nesahá. A některá z jeho tvrzení jsou v rozporu s ověřenými fakty.
„Pokud vycházíme pouze z definice slova podvodník, asi bych ji naplňoval. Ano, trochu se za to stydím, ale teď už to nedělám a od roku 2002 jsem oficiálně žádný zločin nespáchal. Znamená to, že jsem od té doby čistý? Inu, pokaždé, když hledáte práci, musíte trochu ohnout pravdu…“ řekl Brito v rozhovoru, bez ohledu na podvody ze serveru The Lies of Fred Brito.
Na příběhu Freda Brita se dobře ilustrují hlavně dvě věci. Když se totiž podíváme na jeho detailní přípravu a sebejistá vyjádření, ukazuje se, že náš imposter syndrome nemusí být vždy odůvodněný. Jestli si člověk bez kvalifikace dokázal tak dlouho udržet tak důležité pracovní pozice, pravděpodobně si ani o tobě nikdo nemyslí, že ve skutečnosti svou práci neumíš a jen předstíráš opak.
Vedle toho je jeho případ dalším apelem na moderní společnost, aby si ověřovala informace, jak jen může. V době, kdy lze pomocí umělé inteligence a trošky kreativity vytvořit důvěryhodný profil člověka, který ve skutečnosti nikdy neexistoval, je ještě snadnější uvěřit, že ten člověk na Instagramu, Facebooku nebo Tinderu je náš nový kamarád, spolupracovník, klient nebo spřízněná duše. Jak je ale vidět, ne vždycky je na první pohled srdečný člověk tím, za koho se vydává.
