Vive la révolution!
Když vedli Charlotte Corday ke gilotině, byla až znepokojivě klidná. Dokonce se chtěla podívat, jak popravčí nástroj vypadá, ještě než k němu došla. Od její smrti letos uplyne už 230 let. Že nevíš, o koho jde? Charlotte se narodila v roce 1768 do zchudlé aristokratické rodiny, ale jedná se o jednu z nejvýznamnějších aktérek francouzské revoluce. Připravila totiž o život jednoho z tehdejších největších tyranů – Jeana-Paula Marata.
Charlotte nový a velmi radikální směr, který revoluce nabrala, jednoduše znechucoval. Bylo jí jasné, že pokud chce tok událostí změnit, jeden z hlavních představitelů vyhrocené revoluce musí zemřít. Za Maratem se Charlotte vypravila 9. července roku 1793. Opustila město Caen, kde žila se svým bratrancem, a do Paříže přijela jen s výtiskem Paralelních životů od Plútarcha.
Její plán byl zavraždit Marata před zraky celého národního shromáždění, nicméně pohořel kvůli Maratově postupně se zhoršujícímu zdravotnímu stavu. Charlotte tedy musela svůj původní záměr změnit a patnácticentimetrovou čepel, kterou si k této „speciální příležitosti“ koupila, do Marata zabodnout přímo u něj doma.
„Pomoz mi, můj drahý příteli!“
Do jeho sídla se 13. července 1793 tehdy čtyřiadvacetiletá dívka infiltrovala bez větších problémů. Vsadila na jeho radikální odpor vůči girondistům a Maratovi tvrdila, že ví o jejich plánovaném povstání. Jean-Paul přijal Charlotte, a zatímco se koupal ve vaně, aby zmírnil projevy pokročilé lupénky, nechal si číst vymyšlená jména rebelských girondistů. Když dočetla, zabodla Maratovi nůž do hrudi.
Umírající revolucionář stihl ještě vykřiknout a pronést dnes známou větu: „Pomoz mi, můj drahý příteli,“ která se stala osudnou i pro Charlotte. Do místnosti vběhla Simonne Evard spolu s distributorem Maratových novin. Corday okamžitě zajali a hned druhý den atentátnice stanula před soudem. Jeho nekompromisní verdikt tě v kontextu historického období nejspíš tolik nepřekvapí.
Charlotte Corday byla odsouzena k setnutí hlavy gilotinou. Mladičká dívka zemřela 17. července 1793 za bouřlivého potlesku všech přítomných, oblečená v červené košili, kterou tribunál oblékal zrádcům. Do poslední chvíle zůstala v klidu a svůj trest přijala s naprosto chladnou hlavou. Snad proto, že si pamatovala na slova, která napsala v dopise svému otci: „Zločin je potupa, ne popraviště.“
Z tyrana mučedníkem
Přestože Charlotte chtěla zastavit tyrana, který tvrdil, že „násilí je nutné k nastolení řádu, ve kterém násilí již nebude“, její činy tehdy stále ještě vládnoucím jakobínům poskytly záminku k další brutalitě. Okolo Marata se vytvořil kult osobnosti a na místech krucifixů teď stály jeho busty. Smrt revolucionáře rozpoutala hon na nepřátele revoluce a pod gilotinou skončilo mnoho odpůrců jejího jakobínského pojetí, včetně Marie Antoinetty.
Skutečný dopad měla vražda Jeana-Paula Marata téměř rok poté, co ji Charlotte Corday uskutečnila. Poté, co skončilo období známé jako teror, začala vražedkyně pod přezdívkou „anděl atentátu“ platit za hrdinku.
