V moderní historii Česka a Československa neexistuje moc známějších zločinů než ten, který se odehrál 10. července 1973. Shrnujeme pro tebe mrazivá fakta k tomuto tragickému výročí. Věděl*a jsi, že podle Hepnarové se vraždilo i po revoluci?
Přesně před padesáti lety najela Olga Hepnarová nákladním vozidlem do skupiny lidí na Strossmayerově náměstí a osm z nich zavraždila. Masový útok velmi dobře plánovala a na místě činu měla čekat dostatečně dlouho, než se tam objeví „dost lidí“. Máme pro tebe pět faktů o životě a odkazu Olgy Hepnarové, ze kterých tě bude mrazit.
Žhářka Hepnarová
Kvůli osobním i rodinným problémům a frustracím, které ji v životě doprovázely, se mladá Olga odstěhovala na chatu v Olešku. Ani tam se ale její vztah s rodinou příliš nezlepšoval. Hepnarová kvůli pokřiveným vztahům ve svém nejbližším okolí málem spáchala první masovou vraždu ještě tři roky před nechvalně známým 10. červencem 1973.
Improvizovanou zápalnou lahví podpálila dveře jiné chalupy své rodiny v Zábrodí. Uvnitř spala její sestra a manželé Hetnerovi, které vznikající oheň vzbudil a téměř okamžitě jej uhasili. Z potenciálně hrůzného upálení tak vznikla škoda jen za pár desítek korun. Olgu tehdy z trestného činu nikdo nepodezíral. Sama se k němu přihlásila až při vyšetřování známé masové vraždy.

Vykolejit vlak, střílet do lidí
I když dnes na zločin Olgy Hepnarové nahlížíme jako na velmi krutý, její původní plány byly ještě o poznání drastičtější. Aby se pomstila společnosti „za všechno, co jí kdy způsobila“, chtěla Olga vykolejit vlak nebo odpálit bombu na veřejném prostranství s velkým množstvím lidí.

Kvůli technické náročnosti obou „misí“ se ale rozhodla pro méně kreativní způsob vraždění. Svou pomstu si v druhé fázi představovala jako střelbu do náhodných lidí na Václavském náměstí. Olga se přihlásila do kroužku střelby, kde začala své schopnosti pomalu pilovat. Její druhý plán ztroskotal na strachu, že ji masa lidí během akce zlikviduje, a na velmi omezené možnosti automatickou zbraň sehnat.

Trabant jako blízký přítel
Bez ohledu na to, jak cynicky to může znít, Hepnarová řízení milovala. Přestože v práci jako řidička často chodila pozdě, používala vozidla k soukromým cestám a pravidelně ignorovala nařízení svého zaměstnavatele, auta jí pravděpodobně suplovala mezilidské vztahy.
Na začátku roku 1973 Olga prodala chatu v Olešku a za vydělané peníze si pořídila trabant. S ním často vyrážela na okružní jízdy, prostě jen tak. Své vozidlo naprosto milovala a ještě v den svého osudného činu se s ním jela projet na svá oblíbená místa. Těsně před útokem shodila svou bakelitovou lásku ze skály, aby se později nedostala do rukou jinému majiteli.
Olga se o život prala a umírala dlouho
Během výslechů se Olga přiznávala ke všem svým činům, do redakcí časopisů svoje doznání odeslala dokonce s předstihem a zarputile odmítala snahu obhájce vinit za její čin schizofrenii. Mohlo se zdát, že vražda i přiznání z části odrážely snahu Hepnarové odejít ze světa, který tak nenáviděla a který jí tak ublížil.
V den popravy se ale Olga tváří v tvář smrti začala o život prát. V poutech se měla svalit k zemi a dozorce kousat a kopat. Hepnarová opustila tento svět v záchvatu a umírala pravděpodobně několik minut. Provaz byl totiž příliš krátký, než aby si zlomila vaz.

Vraždy podle Hepnarové
Přestože poslední popravená žena v Československu zemřela již v roce 1973, její činy se do historie vryly tak významně, že z nich do dnešního dne mrazí. V minulosti ale posloužily i jako zdroj inspirace dalšímu vrahovi.
Viktora Kalivodu, známého pod přezdívkou Lesní vrah, prý Hepnarová donutila, aby pokračoval v tom, co ona začala. Tehdy osmadvacetiletý Kalivoda zabil v roce 2005 tři lidi. Ukrytý v lese zastřelil manželský pár na Brněnsku a jen o pár dní později podnikatele na Kladensku.
„Měl jsem pocit, že mě k tomu někdo nutí. Tou osobou byla Olga (Hepnarová) a cítil jsem, že to po mně chce. Požadovala, abych pokračoval v tom, co provedla ona,“ řekl Lesní vrah u soudu.
Podobně jako Hepnarová byl i Kalivoda velmi inteligentní, ale oba postrádali empatii. Za své činy dostal vrah doživotní trest. Ten v jeho případě ale trval pouze čtyři roky. V roce 2010 se Kalivoda ve valdické věznici podřezal.