„Most Pride se stal důkazem toho, že LGBT+ lidé žijí opravdu všude,“ popisují organizátorky a organizátoři prvního severočeského Pridu v rozhovoru pro Refresher.
S organizátorkou Karolínou Nodesovou a organizátorem Adamem Malým se setkáváme v kavárně před mosteckým Priorem – budovou, která nejednomu naskočí v hlavě, když se řekne brutalismus. Právě před tímto kdysi oblíbeným obchodním centrem se uskuteční druhý ročník Most Pride.
Studentská iniciativa ukazuje, jak moc je důležité necentralizovat aktivismus jen do velkých měst, jako jsou Praha nebo Brno. „Lidé si myslí, že když jste queer v Mostě, tak vás tu hned zmlátí. Ale tak to není. Most je jako jakékoliv jiné město a dá se tu žít normálně. A může tu být i Pride,“ říká Adam.
Jak se dělá aktivismus na severu?
Karolína: Těžce.
Adam: Těžce. Aktivismus se podle mě dělá více méně všude stejně, není to tady těžší například kvůli místním lidem. Spíše je to těžší v tom, že to celé začínáme, že to tady nemá žádnou historii. Celé to musíme budovat od začátku.
Karolína: Není tady support systém, který vidím třeba v Praze. Když tam někdo potřebuje půjčit techniku, potřebuje něco sehnat, tak se tam lidi navzájem znají a je to potom velmi jednoduché. V Mostě to budujeme od začátku.
Takže to není o odmítnutí, nepochopení, neporozumění?
Karolína: To také… Ale to je i v těch dalších městech. Ale ano, i s tím se potýkáme.
Jak vás napadlo Most Pride založit?
Karolína: Já jsem se svojí kapelou Favorite Obsession hrála na Slavex Pride, kde jsme se bavili s organizátory. Říkala jsem si, že Slavičín je malé město a že je strašně skvělé, že tady je Pride. A že bychom něco takového také mohli udělat. Rok nato jsme ho tady uspořádali. U zrodu jsme byli tři – já, moje přítelkyně Sára a tady Adam, což je bratr mojí přítelkyně.
Adam: A když jsme to pak vypustili na sociální sítě, postupně se k nám přidávali další lidé.
Ti mají také vazby na tento region?
Karolína: Převážně ano, jsou to queer lidi nebo allies tady z Mostecka. Pak se přidali i lidé odjinud, ale primárně to děláme my, Mostečáci.
A co bylo vaším záměrem?
Adam: Ukázat, že queer lidi žijí všude. I na severu. Spousta lidí říká, že queer jsou jenom lidé v Praze, ať jdeme tam. My chceme ale ukázat, že žijí všude.
Karolína: Vycházeli jsme z toho, že jsme všichni dospívali v Mostě, a když jsme poprvé vyjeli do Prahy na Pride, byli jsme úplně v šoku. V dobrém slova smyslu. Je tam pro queer lidi obrovské vyžití, to jsme tady neměli. Když jsme pak dospěli do věku, ve kterém můžeme něco takového sami budovat, řekli jsme si, že bude super, když mladé generaci něco takového poskytneme. Dostáváme od nich i zpětnou vazbu, že jsou rádi, že tady něco takového je. V Mostě je to totiž docela mrtvé. Není tu žádná kultura – a queer kultura už vůbec.
Čím je podle vás Most Pride specifický? Čím se liší od třeba pražského Pridu?
Adam: Hodně se liší tím, že je nekomerční. Všechny peníze, které Most Pride má, jsou z crowdfundingové sbírky nebo darů od lidí. Snažíme se to dělat nekomerčně, aby to mělo více ten protestní vibe než Prague Pride.
Karolína: Snažíme se to dělat na komunitní úrovni. Snažíme se oslovovat místní artists, ačkoli tady nic vybudovaného není, takže je těžké se s nimi spojit. Ale snažíme se to dělat site specific (místně specifické umění či aktivity, které se přizpůsobují konkrétnímu místu, ve kterém jsou pořádány, pozn. red.).
Říkali jste, že pražský Pride je hodně komerční. Navštěvujete jej i tak?Karolína: Navštěvujeme a letos tam budeme s kapelou i vystupovat. Máme s nimi dobré vztahy a není mezi námi žádná bad blood. Jen my to děláme trochu jinak.
Adam: Přesně, neříkáme, že to dělají špatně – jen my se to snažíme dělat jinak, nekomerčně.
Viděly jsme, že jste pořádali benefiční akce, abyste vybrali dostatek peněz. Daří se to kompletně pokrýt?
Karolína: Měli jsme benefici v Bike Jesus v Praze, která byla hodně úspěšná. Podařilo se nám vybrat více, než jsme čekali. Měli jsme také crowdfundingovou sbírku na Doniu, kde jsme také vybrali více, než byla cílová částka. Měli jsme ale zároveň nějaké problémy, kvůli kterým se nám zvýšil rozpočet, takže nemáme zas tolik peněz nazbyt.
Adam: Ale dá se to pokrýt z lokálních zdrojů.
Karolína: Dá, ale je to pak o něco těžší práce než dostat prachy od nějakého korporátu.
Nebál bych se říct, že město se snažilo ze všech sil, aby se Most Pride vůbec neuskutečnil.
Od města nemáte žádnou podporu?
Adam: Město nám zamítlo žádost o dotaci.
Karolína: Podávali jsme ji už vloni a doufali jsme, že to vyjde, protože v minulosti město místní akce podpořilo. Naše akce je takový festival pro queer lidi, takže jsme se to snažili uhrát na to, ale město to stejně zamítlo. Byla to jedna z mála akcí, kterým se dotace zamítla. U ostatních, které byly zamítnuty, jsme si ale říkali, že to zamítnutí chápeme. Tady moc ne. Máme s městem poměrně bad blood.
Zdůvodnění jste dostali jaké?
Adam: Že preferovali jiné projekty.
A jinou než finanční podporu od města máte?
Karolína: Spíše nepodporu. Spíše nám hází klacky pod nohy.
Co tím myslíte?
Karolína: Minule nám bylo zakázáno uspořádat Pride na náměstí, ale nakonec jsme si to vydupali, protože jsme s tím šli do médií, kde jsme si stěžovali, že nám město nevychází vstříc. Nakonec jsme se s magistrátem nějak domluvili. Vstřícné byly hlavně úřednice na magistrátě, které se za nás postavily. Letos, když jsme o to začali žádat, tak byl ze strany politiků a političek absolutní nezájem. Žádali jsme primátora o schůzku, abychom si to vyříkali, ale ten žádost o schůzku rázně odmítl. Žádali jsme o zábor, ten byl zamítnutý, takže jsme byli nuceni hledat prostor soukromníka. Nakonec jsme se dohodli s místním Priorem, který má velký pozemek.
Adam: Nebál bych se říct, že město se snažilo ze všech sil, aby se Most Pride vůbec neuskutečnil. My jsme je teda museli obejít, proto je Pride na soukromém pozemku.
Karolína: I kvůli tomu se nám zvýšil rozpočet – musíme si pronajmout prostor a Prior chce zaplatit své zaměstnance. Ale žene nás dopředu to, že se nechceme vzdát, tím bychom jim akorát udělali radost. Chceme jim ukázat, že se můžou snažit, ale že my tady budeme furt a dál to budeme dělat.
Adam: Hlavně to děláme pro ty lidi. Pro queer mladé lidi, kterým tak ukážeme cestu a to, že nejsou sami. Vidíme, že je o to velký zájem.
Jaký byl přístup policie?
Adam: Policie byla profesionální. Byla tam po celou dobu akce a všechny problémy řešila hned. Když bylo podezření, že vlakem přijíždí odpůrci, tak police šla hned na nádraží a řešila to. Od ní podporu máme. Ta funguje skvěle.
Minulý rok jste Most Pride dělali poprvé. Jaká byla odezva od místních lidí?
Karolína: Byla negativní i pozitivní. Ale na tu akci jako takovou spíše pozitivní. Přišla spousta místních mladých queer lidí, kteří si to tu úplně užívali. Atmosféra tam byla skvělá. Dostali jsme ale i spoustu výhrůžek, museli jsme to řešit s policií. Ale neřekla bych, že to nějak poskvrnilo tu akci.
Adam: Řekl bych, že negativní odezva byla převážně před tou akcí, poté už ne. Řešili jsme v podstatě jen incident se spálenou LGBT+ vlajkou. Pak už nám lidi psali, že to bylo friendly. Víme, že na akci se přišli podívat i senioři a seniorky, kteří také říkali, že to byla pěkná akce.
Karolína: Jak se ta akce vyvedla, tak pak už nikdo nenadával.
Lidé nám psali, že nás zabijí. Byly to převážně výhrůžky smrtí.
Výhrůžky byly jakého charakteru? Jak se k vám dostaly?
Adam: Hlavně přes sociální sítě v komentářích. Lidé nám psali, že nás zabijí. Byly to převážně výhrůžky smrtí.
Karolína: Byly to výhrůžky toho nejtěžšího kalibru, takže jsme podávali desítky trestních oznámení. Ačkoli nám policie hodně pomohla přímo na akci, tak dodnes se žádná z těch výhrůžek nevyřešila. Tři účastníky dopadli, ale to byl hodně vydrásaný případ, kdy přímo mně do DMs psali, že přijedou s kuklami a tyčemi a že mě zmlátí. To policie začala řešit, byť jsem v průběhu toho byla viktimizovaná, což bylo šílený. Pak se ale ukázalo, že některým z nich bylo pod 15, některým bylo nad 15, ale ne 18, takže policie nic moc neudělala.
Adam: To ale asi není mostecké specifikum, spíše institucionální problém. Že policie neumí přistupovat k tomuto typu násilí.
Karolína: Není to jenom odsud, z Mostecka, ale z celé republiky. Takoví ti homofobové na TikToku, Instagramu, co vidí duhovou vlajku a hned útočí. Přesně, jak Adam říkal – není to specifikum Mostecka, děje se to kdekoli. Dost lidí nám do komentářů píše, ať průvod jde do čtvrti Stovky – což je mostecká lokalita se špatnou pověstí. Asi panuje předpoklad, že to budou Romové, kdo budou homofobní, ale drtivá většina útoků pochází od bílých hetero mužů.
Pozitivní zpětnou vazbu jste dostali i od lidí, kteří se neúčastnili přímo akce Most Pride?Karolína: V médiích o nás vycházely docela dobré články, i v komentářích jsme zaznamenali pozitivní zpětnou vazbu, což nás překvapilo.
Adam: Lidi často překvapuje, že se v Mostě taková akce vůbec může uskutečnit, a posílají nám podporu, i když jsou třeba z Moravy nebo z Prahy.
Také jsme zaznamenaly, že někteří lidé vnímají spojení Pride a Mostu jako oxymóron. Proč tomu tak podle vás je?
Adam: Snažíme se Most ukázat v trochu jiném světle. Most není takový, jak je často prezentován v médiích – nebo jak si lidé myslí, že to tu chodí.
Jak to tady teda chodí?Adam: Jako v jakémkoli jiném městě. Není to tu „strašně nebezpečné“. Lidé si myslí, že když jste queer v Mostě, tak vás tu hned zmlátí. Ale tak to není. Most je jako jakékoliv jiné město a dá se tu žít normálně. A může tu být i Pride.
Proč je podle vás důležité přenášet aktivismus a společenskou solidaritu i mimo Prahu, kde se podobné aktivity často centralizují?Karolína: Myslím, že je to důležité hlavně ze dvou důvodů. Jednak pro samotné queer lidi, kteří v regionech mimo Prahu žijí, jednak pro hetero lidi, kteří tam žijí. Někteří lidé totiž mohou mít pocit, že je to jen nějaký mores ze západu, který se udrží jen v „dekadentní“ Praze. Ale když vidí, že podobné akce se dějí i v dalších městech, tak to může udělat jiný dojem.
Asi je to poměrně očividné, ale s jakými hodnotami se mostecký Pride identifikuje?
Karolína a Adam najednou: Komunita.
Adam: Snažíme se dát prostor regionálním umělcům a umělkyním. A ukázat, že Most žije. Máme Most rádi, je pro nás důležitý a chceme jej trochu probudit.
Smysl komunity vidíte v čem?Karolína: V zapojení lidí. Pokud tady neděláte sport nebo nejste umělecky nadaný, tak tu není žádné jiné vyžití. Rádi tak dáme prostor mladým lidem, aby se mohli zapojit jako dobrovolníci, aby se k nám přidali a sdíleli své nápady.
Adam: Chceme umožnit queer lidem i jen se tak potkávat. V Mostě totiž nejsou žádné queer podniky.
Karolína: Nechceme to centralizovat jen na samotný srpen. Právě zde v Most Café už proběhly akce během Vánoc, kdy jsme zdobili perníčky a zpívali koledy, a na Valentýna. Začali jsme také chodit na školy mluvit o LGBT tématech. Byli jsme na místním gymplu a základce a od září to plánujeme rozjet. Máme chapadla všude. (smích)
Ve zkratce: ne rasismu, homofobii/queerfobii, fatshamingu, ageismu, ableismu.
A budete to stíhat, když ještě studujete?
Adam (nyní nastupuje na VŠ v Plzni, kde bude studovat počítačové vědy): Snažíme se. Všechno děláme ve volném čase a snažíme se tomu dát co nejvíc. To, co děláme, nám dává smysl.
Karolína (studuje mezinárodní vztahy v Praze): Jo, je to hodně naplňující.
Na zmíněné akce chodí i lidé mimo vaši bublinu?
Adam: Asi ano, ale těžko říct.
Karolína: Ale chodí na ně lidi, které jsem předtím nikdy neviděla. Ale nevím, odkud přichází – možná ze sociálních sítí. Určitě se ale rozrůstáme, i nyní nám přišlo několik žádostí o dobrovolnictví. Lidé nás nachází a mají zájem se zapojit.
Ve stanovách na stránkách máte zmíněný etický kodex. Co je v něm uvedené?Karolína: Ve zkratce: ne rasismu, homofobii/queerfobii, fatshamingu, ageismu, ableismu.
Adam: Je tam zmíněno také respektování hranic – když se na něco necítím, tak to řeknu a nemusím to dělat. Aby se každý cítil komfortně. Děláme to pro své potěšení a zábavu ve volném čase, není to práce.
Co byste poradili někomu, kdo by rád zorganizoval Pride ve svém městě?
Adam a Karolína najednou: Ať se toho nebojí!
Karolína: Jde to a je to skvělá zkušenost. Náš první ročník byl dost narychlo. S přípravami jsme začali někdy v březnu. Dalo se to, ale je lepší začít tak rok dopředu. Ale třeba v Ústí, kde proběhl Pride v reakci na ten náš, ho zorganizovali hodně rychle.
Adam: Půlrok stačí, pokud už má člověk nějaké zázemí, prostor, kontakty. Pokud to bude budovat celé od začátku, tak to bude určitě složitější. My se všechno učíme za chodu.
Jak se stavíte k vývoji queer práv v ČR? Jste schopni si zachovat optimismus i přes všechny ty „nezměny“, které pokračují?
Karolína: Já jsem optimista.
Adam: Já taky.
Karolína: Ale třeba Sára, naše spoluzakladatelka, je realistka. Vždy, když říkám, že už brzy bude svatba, tak se úplně netváří. (smích) Já věřím, že to projde v téhle sněmovně. A kdyby neprošlo manželství, tak minimálně zrušení povinnosti sterilizace trans lidí.
Adam: Česká společnost tomu nakloněna je, teď jde o politiky.
Mohly by ke změnám přispět i vaše aktivity?
Karolína: Myslím, že určitě. Třeba na naší valentýnské akci jsme připravovali valentýnky, které jsme pak odnesli politikům, abychom lobbovali za manželství pro všechny.
Je oblast queer práv něčím, čemu byste se v budoucnu chtěli věnovat i profesně?
Karolína: Já určitě. Plánuji psát i diplomku na téma queer práv ve visegrádské čtyřce – jaký to má vliv na mezinárodní vztahy, jak EU reaguje na diskriminační zákony – a srovnat to s Českou republikou, která je na tom ještě relativně dobře.
Adam: Já spíše ne, aktivismus dělám ve volném čase a jinak jsem programátor.
Karolína: Děláš nám webovky! To je velmi důležitý úkol. Máme díky tobě hodně slay web.
Adam: Ano, jsou hodně dobré, musím se pochválit. (smích)
