Navštívili jsme dvě severočeská města, abychom se pobavili s místními mladými lidmi, jak se jim tu žije. „Chtělo by to Most oživit,“ shodují se.
Ve statutárním městě Most v severozápadních Čechách žije 64 tisíc lidí. V Litvínově, který leží hned vedle, je jich o dvě třetiny méně. Přesto obě města trápí odliv mladých lidí. Odejdou za studiem a pak už se nevrátí.
Proč tomu tak je? Co mladé lidi na životě na „severu“ odrazuje? A co proti tomu mohou vedení měst dělat? Zeptali jsme se sedmi mladých lidí, jak se jim žije, co je trápí a co mají na těchto dvou městech naopak rádi.
Linda (24): Nenáviděla jsem 50 procent svého života
Linda bydlela v Mostě 23 let. Nyní už rok žije v Praze. „V Mostě jsem nemohla najít práci na úrovni. Udělala jsem vysokou, nechtěla jsem tady pracovat ve fabrice a hákovat jako každý průměrný Mostečan,“ představuje na začátek motivace k odchodu.
Původně chtěla pracovat jako novinářka, nakonec ovšem zvolila jiné povolání. „Chtěla jsem najít něco v kanceláři, ale zároveň něco, co mi zajistí alespoň trochu bezpečnější život. Abych se mohla postavit na vlastní nohy. To se mi povedlo,“ říká. Našla si práci i vlastní bydlení blízko centra Prahy.
„Takže hlavní důvod odchodu byla nemožnost najít si tu práci, kterou byste si představovala?“ ptáme se.
„Přesně. Most už není tak špatný, jako kdysi býval. Nenáviděla jsem tady asi padesát procent života a věděla jsem, že až dodělám školu a splním, co ode mě rodiče očekávají, tak vypadnu. Uteču. Ale za poslední roky jsem to tady zase začala mít ráda,“ říká.
„Proč jste tady nenáviděla polovinu svého života?”
„Lidi. Nejsou dost otevření, v myšlení jsou stále hodně konzervativní. Ještě je tady taková opožděná mentalita. V Praze je to otevřenější. Tam se vám nestane, že na vás budou koukat na ulici, co to máte na sobě, a myslet si, že jste divná,“ říká.
Lidé jsou pro Lindu ovšem i důvodem, proč jí později Most začal chybět. „Mám tady ty nejbližší. A tyhle lidi stejně ani v Praze, ani na konci světa nebudu mít. Ale valná většina těch lidí je stále taková, jak jsem popisovala. Navíc je to malé město, takže cokoli se stane, cokoli uděláte nebo kamkoli jdete a nějak vypadáte, tak se o tom hned ví a drbe. V Praze se člověk ztratí – to je pohodlné,“ směje se.
To mi chybí – jaro, léto v Mostě. To je tady nejlepší.
A jak nahlíží na absenci kultury, o které nám říkali ostatní, se kterými jsme se bavili?
„To je první věc, kvůli které jsem chtěla pryč. Kulturní vyžití potřebuji. Potřebuji vědět, že mám večer kam jít, že můžu střídat kavárny a restaurace, že můžu mít, na co si vzpomenu. Teď už je to lepší. Z gastra se tady něco málo událo, kultura se tady taky za tu dobu, co jsem byla pryč, změnila docela dost. Tomu tleskám,“ popisuje.
Zmiňuje i Hněvín, kde se pořádají různorodé akce, nebo rekonstrukci Centrálu, nákupního střediska. „Pořád je to ale monstrum, které postavili ve středu města. Chodila jsem hodně na přednášky o architektuře, kde jsme řešili i rekonstrukci Repre (brutalistní kulturní dům, pozn. red.). Je to architektonicky velmi hodnotná budova, jenže vedení města odmítlo vyhlásit architektonickou soutěž. Chtěli to udělat co nejlevněji, odfláknout to. Rekonstrukce už probíhá, ale vůbec nevím, jakým teda stylem,“ dodává.
Podle Lindy se to v Mostě každopádně „začíná hýbat“.
„Vaši přátelé tu zůstávají?“ doptáváme se. „Dost mých kamarádů byli gymnazisté, kteří logicky jdou na vysokou někam pryč a pak tam většinou zůstávají. Ale hodně z mých nejbližších tu zůstává,“ říká.
A kdyby měla říct něco, co má na Mostě nejradši? „Asi moje lidi. A kdybych je měla vynechat, aby to mělo nějakou výpovědní hodnotu, tak sportovní vyžití a zeleň. To mi v Praze chybí. Sice mám kolem sebe v Praze parky, ale několikrát jsem si za poslední měsíce řekla, jak to tady bylo pohodlnější. Brusle, kolo, běh. Tady jsem dříve sedla na kolo a za chvilku jsem byla u jezera. V Praze jsem navíc zavalena prací a vším. To mi chybí – jaro, léto v Mostě. To je tady nejlepší,“ zakončuje.
