Kristýna (19) a Valentýna (16): Chtělo by to Most oživit
Kamarádky Kristýna a Valentýna žily celý život v Mostě, nyní se ale s městem rozcházejí. Kristýna letos odmaturovala a jde do zahraničí studovat vysokou školu v oboru byznys a management. Valentýna míří z osmiletého gymnázia do Prahy studovat anglicko-německou obchodní akademii.
Na otázku, zda se plánují v budoucnu vrátit, Kristýna krčí rameny. „Zatím ještě úplně nevím. Ale většina mých kamarádů a kamarádek teď odchází za školami a zpátky se moc nehrnou,“ říká. Valentýna plánuje zůstat v Praze, dodělat školu a v metropoli se věnovat tenisu, který obě kamarádky hrají.
Jejich zkušenost vyplývající z odžitých let v Mostě se také liší. „Most je klidné a zároveň bezpečné město. Mně tu žít nevadí,“ říká devatenáctiletá Kristýna. Její o tři roky mladší kamarádka ale názor nesdílí.
„Mně se tu moc nelíbí. Není tu kam jít a bezpečno mi tu také úplně nepřijde,“ říká se smíchem Valentýna. „Jak to?“ ptáme se. „Minule jsem tu šla po ulici a málem mě přepadli,“ vysvětluje dívka.
Jinak ale podle Valentýny Most postrádá hlavně vyžití pro mladé lidi. Chybí restaurace, kavárny nebo třeba obchody. Tento fakt je – spolu s odchodem za studiem – podle dvojice hlavním důvodem, proč severočeské město mladí nejčastěji opouští.
„Chtělo by to Most oživit,“ říká Kristýna a Valentýna jí přizvukuje.
„Co máte na Mostě nejradši?“ snažíme se rozhovor zakončit pozitivně.
„No,“ odmlčí se Kristýna a hledá slova. Nakonec ale pokračuje: „Asi jezero.“ Valentýna dodává, že má ráda Hněvín – hrad nacházející se na stejnojmenném vrchu, který se tyčí v dáli za námi.
Petr (21): Je to normální město jako každé jiné
Jednadvacetiletého Petra odchytáváme v obchodním centru Central. Do Mostu se přestěhoval před rokem z Klášterce nad Ohří. Jeho motivací bylo být blíž kamarádům, které si našel při studiu školy v Litvínově.
„Aktuálně si hledám práci jako grafik a ilustrátor. Zatím ale nedostávám odpověď, asi ještě nejsem dobrý ilustrátor,” popisuje s úsměvem Petr strasti svého současného cíle.
Na otázku, zda si myslí, že v Mostě najde v tomto oboru uplatnění, není příliš optimistický. Naději ale vidí v tom, že by práci mohl vykonávat externě na dálku, tedy pracovat z Mostu pro společnost sídlící například v Praze.
„Jak se vám tu jinak žije?“ ptáme se.
„Dobře, normálně. Žiju si ve svém malém kumbálku, spím, tvořím a do města chodím jen tehdy, když potřebuju nakoupit jídlo. Když už jdeme s kamarády ven, tak spíš do přírody. Nejsem úplně typ na procházky městem,“ odpovídá Petr s tím, že právě příroda je to, co má na severu Čech nejradši.
Já tu s nikým problém nemám. Je to normální město jako každé jiné. Na debila můžete narazit kdekoli.
Chybějící kulturní vyžití v podobě kaváren nebo restaurací, které zmiňovali jiní respondenti a respondentky, Petrovi tak vlastně ani nevadí.
Zkušenosti svých přátel žijících v Mostě a okolí charakterizuje jako „různé“. „Někdo tu chce zůstat, někdo by chtěl jinam. Ani si nemyslím, že by chtěli vyloženě do velkoměst, třeba do Prahy, spíše se stěhují na vesničky. Ale mám tři čtyři kamarády, to je úzký okruh,“ směje se Petr.
„Ale žít napořád tu asi neplánuji. Představa, že jsem celý život žil ve dvou městech, se mi nelíbí,“ dodává.
A jak si mladý muž vysvětluje pošramocenou pověst, kterou Most má? „Já tu s nikým problém nemám. Je to normální město jako každé jiné. Na debila můžete narazit kdekoli,“ říká.
Na jednu věc, která mu na Mostě vadí, ale přece jen vzápětí přijde. „Semafory! Ty v Klášterci nemáme,“ uzavírá naši rozpravu se smíchem.
