Lucie (24): Málokdo se vrací, ale my zrovna jo
Lucie žila v Mostě do svých 21 let. Posléze se s přítelkyní přestěhovaly kvůli vysoké škole na dva roky do Prahy. Nakonec se ale vrátily do Mostu.
„Chybělo mi to tu,“ vysvětluje Lucie své rozhodnutí.
„Na Mostě mám nejradši klid. V Praze pořád všichni pospíchají. Přestože je tam mnohem více vyžití, více kaváren, obchodů, tak jsme tam ve finále stejně ani nechodily. Když tam jede člověk na výlet, nakoupit, tak je to hezké, ale když tam žije, tak si na to ani nevzpomene. Chodí do práce, do školy a tu dostupnost všeho tak neprožívá,“ říká.
Menší vyžití v Mostě jí tak nijak nepřekáží. Když potřebuje nebo chce, sedne do auta či autobusu a za chvilku je v Praze. V Mostě tak plánuje zůstat i do budoucna, což vysvětluje slovy „když už jsme se jednou vrátily“.
Přestože Lucie rozbíjí zajetou trajektorii – tedy pryč z Mostu a už nikdy zpět –, většina jejích kamarádů a kamarádek to tak nemá. Odstěhují se za studiem a ve větším městě pak už většinou zůstanou.
„Málokdo se vrací, ale my zrovna jo,“ říká s úsměvem.
„A je tu podle vás uplatnění pro mladé lidi?“ ptáme se.
„Upřímně, není. Práce se dá najít, ale určitě tu není takový výběr.“
Kromě menších možností, co se týče pracovního uplatnění, Lucii štvou dle jejích slov „problémy s určitými lidmi“. „Nemůžu ale říci, že by to tak v Praze nebylo. Spíš to tam není tak vidět, tady je míň lidí, tak si toho člověk více všímá. Ale třeba i pražský Florenc po osmé hodině večer je také hodně ‚výživný‘,“ říká.
Jak si čtyřiadvacetiletá Lucie vysvětluje, že Most mnozí vnímají jako ne příliš atraktivní město k žití? „Když v Mostě žijete, tak se se vším sžijete a nevidíte to až tak negativně. Ale v podstatě je to město jako každé jiné. Má svá pro, svá proti, ale to mají všechna města,“ uzavírá.
Filip (18) a Tereza (16): Není to místo pro budoucnost
Filip bydlí celý život v Litvínově, Tereza je z Mostu. Studují ekologickou střední školu Humanitas. Když se ptáme, co se jim na životě tady líbí, váhají. Filip se rozesmává. Otázku tedy pod vlivem jejich reakce přeformulujeme. „Plánujete tady zůstat?“ „Ne,“ odpovídá okamžitě Filip. Tentokrát se rozesmává Tereza. Proč? „Je tady hrozná životní úroveň,“ odpovídá Filip.
„Mohl bys to rozvést?“ ptáme se.
„Cítím se tady nebezpečně.“
„Proč?“
„Jsou tady divní lidi. Nepřijde mi to tady jako místo pro budoucnost.“
Následně se ptáme Terezy – ta má názor podobný. „Hodně to tady upadá poslední dobou. Stěhuje se sem víc a víc špatných lidí.“
Myslí do Litvínova nebo do Mostu? „Tady všude. Je tady víc a víc horších lokalit.“
„Vy osobně jste se setkali s ohrožujícím chováním?“
„Jo. Skoro každý den,“ říká Filip.
„V jaké podobě?“
„Pokřikují. Chtějí peníze. Nabízejí trávu.“
Kluci tady pořvávají, to je dost nepříjemný.
Kam by se tedy chtěli přestěhovat? Do Prahy? Do ciziny?
„Daleko. Klidně i mimo Česko,“ říká Filip poměrně ambivalentně – je mu jedno kam, hlavně prý chce odsud.
Tereza raději do Prahy, ale přesné plány zatím nemá. „Je to daleko,“ říká.
V Litvínově i Mostě podle nich chybí kulturní vyžití – bary, podniky, restaurace. Co by podle dvojice město mohlo dělat jinak, co by mělo zlepšit? Prý cokoliv, aby se tady mohli cítit bezpečněji. „Aby policie více dávala pozor a nejezdila jenom v autech a nedávala pokuty. Aby více dbala na to, že jsme mladí a dějí se nám různé věci. Třeba holkám. Kluci tady pořvávají, to je dost nepříjemný,“ říká. Filip souhlasí.
Zkoušíme to ještě jednou. Je něco, co se jim tady líbí? Co mají na dané oblasti rádi? Opět váhají. „Někteří zmiňovali třeba přírodu,“ pomáháme, kam naší otázkou směřujeme. „To spíš ne,“ odpovídá Filip. „A je něco?“ „Asi ne,“ opakuje se Filip.
Tereza také „vůbec neví“. „Je tady třeba hezký zámeček. V Mostě třeba Šibeník. Když je to tam v klidu,“ dodává.
