Módní návrhářství je zaměstnání jako každé jiné, a tak je třeba vnímat rozdíl mezi oblečením na molech či kampaních a oblečením na designérech a designérkách samotných.
Velkolepé show, elita ze světa modelingu a jedinečný design. Jeden obrovský business, za kterým stojí módní návrháři, od nichž celý svět očekává představení nové kolekce. Oni sami však na defilé projdou mnohdy v těch nejobyčejnějších kouscích.
Ačkoliv mnoho z nich stojí za okázalými výtvory, materiálovými variacemi a udáváním trendů, oni ve svém osobním stylu většinou nereflektují své povolání. Módní návrhářství je zaměstnání jako každé jiné, a tak je třeba vnímat rozdíl mezi oblečením na molech či kampaních a oblečením na designérech samotných. Na druhou stranu nelze popřít to, že je naprosto přirozené upřít pozornost na oblečení módního návrháře nebo návrhářky, stejně jako by tomu bylo třeba v případě účesu kadeřnice. Pojďme si však rozebrat, proč módní návrháři a návrhářky často volí konzervativnější basic kousky místo toho, aby experimentovali se svými kreacemi.
Univerzální černá
Společným rysem šatníku spousty módních designérů a lidí pohybujících se v módním průmyslu je černá barva. Tu si ať už vědomě, nebo nevědomě spojujeme s úspěchem prakticky v každém oboru. Vzpomeňme si například na typickou pracovní uniformu Steva Jobse, který proslul roláky od Issey Miyake. Jednoduchá, nadčasová, ale líbivá forma, která je ve spojení právě s černou prototypem basic kousku, který se nám i na úkor své obyčejnosti vryl do paměti. Právě z toho důvodu volí oděvní designéři a designérky totožnou filozofii i v rámci svého vlastního vyjádření.
Dalším atributem, který bývá černé barvě ve spojení s oblečením přisuzován, je optické zeštíhlení. Není žádnou novinkou, že lidé pohybující se v módní branži mají tendenci k přehnané adoraci hubenosti, jejich volba tmavých odstínů tedy může spočívat i v této tezi.
Z psychologického hlediska tíhnou k černému oblečení spíše introvertní povahy, což je mezi kreativci také běžným osobnostním rysem. Barevné oblečení uvádí lidi do více sociálních interakcí, pokud se tedy chceš vyhýbat lidem, sáhni po černé. Samozřejmě se najdou i tací, u kterých černá barva nevítězí a svou uniformu doplňují o bíle prvky nebo barevně úplně odlišné kousky. Stereotypem jsou přesto obyčejné pieces, které mohou determinovat fakt, že daný návrhář svůj vzhled téměř neřeší.
Praktičnost
Kromě zmiňovaného tu jsou i další důvody, proč kreativci volí basic šatník. Kromě psychologie jsou jimi například funkčnost a praktičnost, která je pro toto zaměstnání nezbytným faktorem. Jen si představ spěch před přehlídkou a úpravu posledních detailů. Stěžejní je pro designéra nebo designérku pohodlí; pobíhání v podpatcích nebo v latexových šatech by tedy rozhodně nebyla šťastná volba. V neposlední řadě je třeba rozlišovat styling a design oděvu jako takový. Stylista má v kompetenci celkový obraz outfitu, nikoliv módní designér*ka, pozornost vůči lookům bychom tedy měli směřovat spíše k lidem tohoto povolání.
Osobní život –1
Kreativní činnost, a to zejména v módním průmyslu, je daleko náročnější práce, než se může zdát. Mnoho lidí si to neuvědomuje, ale být úspěšným designérem nebo designérkou s sebou často nese i workoholismus a naprosté oddání. Právě kvůli tomu mají designéři*designérky tendenci zanedbávat ostatní aspekty svých životů. To poslední, čemu by se ve volném čase věnovali, je tak oblékání vlastní osoby. Navíc mnoho z nich nemusí zapadat do profilu cílového zákazníka, jejich styl se tak může diametrálně lišit.
Problém se sebevědomím?
To není vše. Módní designéři a designérky jsou lidé z masa a kostí, kteří mohou mít své vlastní insecurities a nízké sebevědomí stejně jako všichni ostatní. Bez ohledu na to, jak extravagantní, odvážný a kreativní oděv vytvářejí, s jejich komfortní zónou to třeba nesouzní.