Spánková apnoe je nejen nepříjemným civilizačním onemocněním, ale může se podepsat i pod vznik nemocí kardiovaskulárního systému. Rizikovými faktory pro její vznik jsou obezita, kouření či užívání sedativ. Informuje o tom TASR.
Spánkovou apnoi má diagnostikováno pět až osm procent populace. „Zjednodušeně jde o stav, při kterém se dýchání během spánku zastavuje na více než deset vteřin a děje se to během noci opakovaně. Obvykle je pro nastartování dýchání třeba se krátce probudit, nastává takzvané stržení ze spánku,“ popsala pneumoložka nemocnice v Bánovcích nad Bebravou Ľubica Schutová.
Syndrom spánkové apnoe se vyskytuje až dvakrát častěji u mužů než u žen a převážný výskyt lékaři zaznamenávají ve věkové kategorii 40 až 50 let. Nezřídka se objevuje také u žen v období menopauzy. „Jedním z největších rizikových faktorů je obezita. Nahromaděný tuk v oblasti krku může během spánku zatlačovat dýchací cesty a omezovat tak dýchání. Kromě toho bývají problémem i zvětšené krční či nosní mandle, kouření, vysoký krevní tlak, pití alkoholu či užívání sedativ,“ jmenovala lékařka.
Ve spánku jsou svaly v lidském těle zrelaxovány, jejich napětí klesá a okolní tkáně tak snáze dokáží způsobit útlak dýchacích cest. Typickým příznakem spánkové apnoe bývá hlasité chrápání, které mění svoji intenzitu a bývá přerušováno apnoickou pauzou bez nádechu, během které nastává úplné ticho. „Onemocnění neovlivňuje jen spánek, ale i fázi bdění. Pacienti bývají výrazně unavení, protože jejich spánek je nekvalitní, mohou dokonce upadat do mikrospánku. Budí se s pocitem sucha v ústech či s bolestí hlavy, následně se během dne těžko soustředí, mají problém udržet pozornost, jsou nervózní,“ přiblížila Schutová.
Pacienti a pacientky s potvrzeným syndromem spánkové apnoe se nemusí obávat, že by během noci úplně přestali dýchat, nejedná se o akutní onemocnění. Problémem se však stává neléčená diagnóza, která způsobuje velkou zátěž srdečně-cévního systému s následky, jako je srdeční infarkt, mozková mrtvice či různé arytmie srdce. „Léčba spočívá v zavedení opatření, která pomohou zmírnit příznaky. Klíčové bývá snížení hmotnosti, nepít alkohol a neužívat léky na spaní,“ ozřejmila pneumoložka.
U středně těžkých a těžkých forem onemocnění se jako léčba první volby podle ní využívá i přístrojová léčba, různé ústní pomůcky a případně chirurgická terapie, například odstranění mandlí, posun čelisti a podobně. „Důležité však je v první řadě vyhledat lékaře. Jako u většiny onemocnění i zde platí, že čím dříve se začne pracovat na odstranění příčiny, tím jsou prognózy lepší,“ podotkla.
