Sebepoškozování není módní trend. Počet českých dětí pokoušejících se o sebevraždu je alarmující

„Je mi osmnáct let a studuji třetí ročník gymnázia. Už od útlého věku mám psychické problémy. Rodiče se rozvedli před pěti lety, což mi k pozitivním pocitům nepřidalo, navíc mi před třemi lety zemřel kamarád. Nechci tu vyjmenovávat všechny své životní tragédie, ale pravda je, že jsem si začala ubližovat. Mám za sebou nepovedený pokus o sebevraždu a těžký vztah. Snažím se ale se sebou něco dělat. Beru léky, u kterých ani nevím, jestli mi vůbec pomáhají. Jen Trittico (antidepresivum se sedativními účinky, pozn. red.) mi pomáhá. A spánek.“

Takto začíná příběh anonymní tazatelky v online psychoterapeutické poradně. A není jediný.

České statistiky jsou alarmující

Odborná veřejnost v Česku zaznamenala v posledních třech letech nárůst počtu sebevražd dětí a mladistvých o více než sto deset procent. Podle statistik Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) ovlivnila v roce 2020 počty hospitalizací, u kterých byla vykázána diagnóza úmyslného sebepoškození, zejména epidemiologická situace v souvislosti s onemocněním COVID-19. V předchozím desetiletém horizontu (2010–2019) ale počet takto diagnostikovaných dětí vzrostl o více než padesát procent.

Počet dětských pacientů hospitalizovaných pro diagnózu poranění‚ otravy a některé jiné následky vnějších příčin s vedlejší diagnózou sebepoškozování:

V posledních deseti letech také narostl počet výjezdů zdravotnické záchranné služby (ZZS) k dětským pacientům a pacientkám, kteří se úmyslně sebepoškozovali. Konkrétně počet dětí, u nichž ZZS zasahovala, v roce 2019 vzrostl o devadesát tři procent.

Doporučeno

„Výchovná facka“ nebo „lepnutí na zadek“. Násilí vůči dětem může způsobit trauma, přesto jej mnozí bagatelizují 25. dubna 2024 15:00

Sebevraždy se v příčinách úmrtí osob mezi desátým a devatenáctým rokem života řadí na celkové druhé místo. Mladiství obecně představují specifickou rizikovou populaci. Až 23 % úmrtí osob mezi 15–24 lety je spojeno se sebevražedným jednáním, 7 až 14 % mladistvých se sebepoškozuje. Sebevražedné myšlenky se pak objevují u 20 až 25 %. 

Rozdíly faktorů asociovaných se sebevraždami dospělých a mladistvých:

Děti a mladiství se od dospělých v psychiatrické péči v mnohém odlišují. Hůře vyjadřují své pocity a potřeby, roli v rozvoji sebevražedných úvah u nich také mnohem významněji hraje vliv rodiny a prostředí. Informace ohledně jejich stavu a anamnézu pak odborníci a odbornice často musí získávat z pozorování nonverbálního chování a také z jiného prostředí, například ze školy.

Mýty

S tématem sebevražd dětí a mladistvých se pojí celá řada mýtů. Tím zásadním je asi to, že si často nízký věk neradi spojujeme s něčím tak tragickým, jako je sebevražda. Že „děti přece sebevraždu nepáchají“, se může zdát jako relevantní v případě, že statistiku suicidality v těchto věkových kategoriích srovnáme se sebevraždami dospělých. 

Doporučeno

„Takhle si to dítě zabijete.“ Urážky, zbytečné nástřihy, skákání po břiše. Ženy sdílely negativní zkušenosti z porodů 24. března 2024 8:00

Pokud si ale uvědomíme, že ve věku od patnácti do devatenácti let se připraví o život čtyřicet až padesát dospívajících, což představuje zhruba dvě středoškolské třídy, znějí tato čísla mnohem děsivěji. Nedokonaných pokusů o sebevraždu, které se do statistik nedostanou, je navíc mnohonásobně více než u lidí starších osmnácti let.

„U dospělých je dvaceti- až třicetinásobně více pokusů než uskutečněných sebevražd. U adolescentů je toto číslo ještě mnohem vyšší, odhaduje se, že pokusů je padesátkrát až stonásobně více,“ uvedl už v roce 2015 primář Dětské psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice v Motole Jiří Koutek. Jednoduše to tedy znamená, že o sebevraždu se může pokusit až pět tisíc dětí za rok, což rozhodně není zanedbatelné číslo.

Rizikové faktory dokonaných sebevražd u mladistvých:

Zdroj: Pediatrie pro praxi

Neméně častým mýtem je tvrzení, že ten, kdo chce sebevraždu opravdu spáchat, o plánovaném činu nemluví. Takové přesvědčení panuje o sebevraždách obecně a nepojí se pouze s dětským věkem. „Není pravda, že kdo o sebevraždě mluví, nikdy ji nespáchá. Naopak, sebevražda je v tom případě obsahem jeho mysli a spáchat ji může,“ říká už zmíněný Jiří Koutek. 

Doporučeno

Marek pracuje na tísňové lince. „Lidé si myslí, že nám volají jen ti, co si chtějí ublížit. Pravda je ale dost jiná“ 21. března 2024 14:00

U dítěte lze vyčíst hned několik signálů, že o sebevraždě skutečně uvažuje. Podle Rodičovské linky může jít třeba o náhlou změnu chování, například když se dítě začne více uzavírat do sebe, ztrácí zájem o vrstevníky či koníčky a je podrážděné, náladové, vzteklé nebo smutné. Vyjadřuje také pocity beznaděje větami o tom, že „nic nemá smysl“ nebo že „život je jenom trápení“. Často také mluví o smrti jako o řešení, například že kdyby nebylo na světě, už by s ním alespoň nebyly žádné problémy. 

Dalším výrazně nebezpečným jevem je považovat sebepoškozování za módní trend, který k sebevraždě vést nemůže. I když jde podle Koutka o jev, který je v dnešní době častější než dříve a v jeho pozadí může v mnoha případech hrát roli snaha zapadnout do kolektivu nebo získat obdiv vrstevníků, nevyplatí se jej zlehčovat. Sebepoškozování z jakéhokoli důvodu má totiž návykový charakter a jde o významný rizikový faktor spáchání sebevraždy v budoucnu. 

Co dělat, když má dítě vážné problémy, a kam se obrátit?

Rodiče by u svého dítěte v případě podezření na výše popsané jevy neměli podléhat představě, že pokud s ním o sebevraždě začnou mluvit, mohli by mu nápad na tento čin vnuknout. Rodiče by se neměli bát být ke svému potomkovi zcela otevření a sdělit mu, že je taková možnost napadla. Vyvarovat by se naopak měli snahy vyvolat v něm pocity viny větou „Tohle nám přece nemůžeš udělat“. Nepomůže ani „shazování“ jeho potíží řečmi typu „Z toho vyrosteš“.

Doporučeno

„Zjistil, kde bydlím, a tvrdil, že mě unese.“ Toxičtí hráči šíří nenávist a výhrůžky, ženy popisují hrozivé zážitky 21. března 2024 9:00

Řada rodičů má tendenci řešit nastalou situaci vlastními silami. Mnohdy proto, že se jim příčí „prát rodinné prádlo veřejně“. Mnoho z nich se také svým způsobem může stydět za vlastní selhání nebo má pocit viny. Pokud má ale dítě sebevražedné myšlenky, je často vyhledání odborné pomoci jediným možným řešením. Takto závažný stav totiž rodina může zvládnout sama jen stěží.