Právě to Mokrého naštvalo. Byl zklamaný a s dívkou se začal hádat, což vystupňovalo až ve facky. Po jedné jeho ráně však Markéta podle něj upadla a o hranu stolu se udeřila do hlavy. Okamžitě byla mrtvá.
Mrtvolu ukryl do gauče, na kterém přespávaly návštěvy
Podnájemník vzal tělo bezvládné Markéty, odnesl jej do koupelny a tam jej umyl. Pak dívku zabalil do povlečení a zastlal ji do úložného prostoru pod gaučem. No a protože měl stále narozeniny, po chladnokrevné vraždě a schování těla se oblékl a vyrazil ven slavit. Co taky jiného?
V noci se pak Mokrý vrátil domů ve společnosti svého kamaráda, a protože neměl doma příliš míst, kde složit hlavu, ustlal mu přímo na DIY rakvi (DIY: udělej si sám, pozn. red.). A touto návštěvou to neskončilo. Na zavražděné dívce se v následujících dnech vystřídalo hned několik lidí. Někteří na ní posedávali, jiní na ní spali, ale nikdo o její přítomnosti neměl nejmenší tušení. „Chodili mi tam lidi, tak jsem si řekl, že s tělem konečně musím něco udělat,“ popsal později při výslechu Mokrý.
„Rozřezat ji mi dalo dost práce.“
V noci z 11. na 12. června se proto Mokrý rozhodl, že Markétu rozčtvrtí a části jejího těla roznese po Praze. Na kuráž se napil alkoholu, popadl ostrý nůž a dal se do práce. „Dalo mi to dost práce, nic jiného než ten jeden nůž jsem nepoužil,“ popsal proces porcování.
Části těla zavražděné pak umístil do sportovní tašky a krabice od lyžařských bot a odnesl je na různá místa na Smíchově. Sportovní tašku, v níž se nacházela hlava Markéty, pak dal na místo, na které sám z bytu dohlédl. Sám tak později pozoroval muže, který tašku našel a přivolal policii.
V tu chvíli se Mokrý vydal do nedalekého nonstopu, kde zcela bez emocí o nevídané akci debatoval s místními hosty a hostkami.
Vraždil kvůli bytu
Policisté měli oběť, vraha, ale stále neznali motiv vraždy. Znalci totiž sexuální deviaci i duševní chorobu vyloučili. „Trpí disociální poruchou osobnosti. Jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti byly zachovány,“ znělo od psychologů a psychiatrů. Pro lidi, kteří žijí s disociální poruchou osobnosti, je typický nedostatek citu, chlad, lhostejnost, mají sklony k agresi a neznají lítost. A přesně takový byl i Antonín Mokrý.
Státní zástupce nakonec podal žalobu pro vraždu s loupežným motivem. „Měl v úmyslu získat byt oběti,“ komentoval své rozhodnutí. O tom svědčí i to, že krátce po vraždě Mokrý zkontaktoval svoji přítelkyni Nikolu a napsal jí, že pro ni má dvě zprávy. „Dobrá je ta, že máme byt. O té špatné se dozvíš později,“ psalo se v dopise.
Mokrý měl v plánu zahnízdit se v bytě. Poté, co odnesl tělo zavražděné, v něm začal uklízet, tapetovat, malovat a věšet poličky. Myslel si, že v bytě bude spokojeně bydlet se svou přítelkyní, která měla být co nevidět propuštěna z pasťáku. To se ale přepočítal.
„K doznání mne donutila policie,“ snažil se Mokrý očistit své jméno před soudem. Soudce se však nenechal obměkčit. Takovou báchorku slyšel za poslední roky už nesčetněkrát. Antonínu Mokrému stanovil výjimečný let – 19 let za mřížemi. Obhajoba se sice proti rozsudku okamžitě odvolala, ale trest byl snížen jen minimálně. Antonín Mokrý byl nakonec odsouzen k 15 letům ve vězení.
Co s Mokrým bylo dál? Vrátil se po propuštění zase za mříže? Můžeme jen doufat, že seká latinu, protože od svého odsouzení v devadesátkách se už v médiích neobjevil. Až tedy na jednu výjimku – jeho hrůzný čin totiž inspiroval úplně první díl populárního seriálu České televize Případy 1. oddělení, na jehož scénáři se podílel bývalý vedoucí oddělení vražd. Přehrát si ho můžeš v iVysílání.
