Den bílého heterosexuálního muže vyhlásilo Sdružení bílých heterosexuálních mužů na 29. září.
„Bílí heterosexuální mužové jsou ti, kteří zbudou, když se odečtou všechny preferované menšiny. Striktně matematicky vzato, i oni jsou menšinou. Ale to neznamená, že bychom pro ně požadovali preferenční zacházení. Nic mi není odpornějšího než dospělý zdravý muž, který fňuká a domáhá se výhod poskytovaných nějakým vládním výborem. Muži jsou přece od toho, aby překonávali překážku, užili si houževnost a dobývali svět vlastními silami. Když ne celý svět, tak aspoň malý životní prostor,“ píše sociolog, aktivista a také spoluzakladatel a místopředseda Sdružení přátel bílého heterosexuálního muže.
Deklarace Dne bílého heterosexuálního muže
Sdružení podle Petra Hampla svolalo Den bílého heterosexuálního muže mimo jiné proto, aby vrátilo bílým mužům hrdost, o kterou je „kulturní establishment oloupil“. Skončit by měla praxe, kdy muži, kteří by mohli být silní a rázní, „cítí absurdní vinu za to, že jsou bílými muži“.
„Být normálním bílým mužem je skvělé. Patříte k těm, kdo za sebou mají úžasné dějiny. To je vidět i z toho, kolik příslušníků původně jiných kultur si osvojuje hodnoty západní civilizace. Kolik cizinců chce své životy zakládat na tom, co vybudovali bílí mužové. Někdy si osvojují kapitalismus, jindy křesťanství, v dalších případech zase empirickou vědu,“ píše spoluzakladatel sdružení a slibuje, že bude obhajovat „dědictví bílých mužů“.
Den heterosexuálního bílého muže má podle pana Hampla přispět k obnově hrdosti bílých mužů a k tomu, aby znovu aktivně prožili svou identitu jako muži i jako běloši. „Jednoznačně odmítáme pokusy vyhladit bílé muže jako skupinu. Pokládáme za naprosto nepřijatelné, že propagace takových snah je státní správou v mnoha zemích tolerována, spolufinancována a podporována,“ stojí v deklaraci Dne bílého heterosexuálního muže.
„Kdybych byl trochu mladší, tak zorganizuji obrovskou demonstraci heterosexuálů v Praze. A budou nás miliony,“ vytahoval se v roce 2021 tehdejší prezident Miloš Zeman. Ani letos ale pochod nebude, a Refresher se proto rozhodl přispět alespoň přáním. Protože by ale tak zodpovědný úkol nezvládl sám, na pomoc si vzal několik osobností. Zeptali jsme se jich, co by bílým heterosexuálním mužům (nejen) k jejich svátku popřáli.
Kamil Fila, filmový kritik
„Heterosexuálnímu bílému muži bych přál méně strachu o svá privilegia. To, o co přijde, si beztak nikdy nezasloužil. A to, co získá, je lepší vztah ke světu. Ostatní se ho přestanou bát, obviňovat ho z mnoha věcí a bude z něj víc člověk. Čím víc se tomu naopak bude vzpouzet, tím větší blbec a nebezpečí bude i pro své nejbližší okolí,“ řekl Refresheru. „A taky aby se neztratil u regálu s jogurtama,“ dodal v reakci na exprezidenta Klause.
Klára Kocmanová, poslankyně
„Všem, kteří se narodili jako heterosexuální bílí muži a cítí potřebu to v tento den slavit, přeji, aby nezapomínali, že svět je rozmanitý a nežijí v něm sami. Proto ať si dnešní den užijí, oslaví a dalších 364 dní v roce potom přispějí v boji proti nerovnostem, kterým čelí ti, kteří neměli to štěstí, aby se narodili jako oni.“
Filip Milde, mluvčí organizace Jsme fér
„Milé Sdružení bílých heterosexuálních mužů. Nic proti vám nemám, mám dokonce mezi bílými heterosexuálními muži mnoho přátel. Ti mi ale říkají, že váš velký Den bílého heterosexuálního muže slavit nechtějí. Máte si svůj den slavit doma. Ale nevnucujte ho nikomu na veřejnosti.
K vašemu velkému dni vám přesto přeji, abyste ho mohli prožít jako normální den, bez každodenního sexismu, obtěžování a napadání, kterým čelí vaše matky, ženy, dcery a sestry. Abyste prožili alespoň jeden běžný den bez nerovnosti a diskriminace, které postihují různé skupiny obyvatel, vaše kolegy, kolegyně a rodinné příslušníky. Ať prožijete tento den bez rasismu a homofobie, s čímž se potýkají vaši sousedé a sousedky, spoluobčané a spoluobčanky.“
Lenka Králová, softwarová vývojářka a členka organizace Trans*parent
„Přála bych všem bílým heterosexuálním mužům, aby už nemuseli zažívat ústrky a ponižování kvůli svojí identitě a orientaci, aby nemuseli zažívat posměšky kvůli svým tělesným proporcím nebo délkám svých penisů. Aby se už nemuseli za svou orientaci stydět a skrývat ji, aby jejich okolí bralo vážně jejich emoce a aby jejich přirozená křehká zranitelnost nebyla brána na lehkou váhu. Aby mohli prožívat lásku konečně svobodně a bez hořké pachuti zakázaného ovoce.
Bílí heterosexuální muži jsou především lidi jako všichni ostatní a zaslouží si konečně taky respekt a alespoň nějaké minimální zastoupení na společensky významných pozicích. Svůj osud si nikdo z nich svobodně nevybral – bílým heterosexuálním mužem se každý z nich narodil.“
Filip Titlbach, novinář
„Soudnost.“
Brigita Zemen, scenáristka pořadu Kokoti na neděli
„Ke svátku bych bílým heterosexuálním mužům přála, aby za ně přestali mluvit všichni Hamplové, Kovářové a Jochové, aby si dovolili občas brečet a hledat pomoc na terapiích, aby míň páchali sebevraždy a necítili se společností tlačeni do toho, aby museli pro svoje ego ojet každou ženu, co se kolem nich pohne, a trávili víc času péčí o svoje děti. Zkrátka aby byli hrdí na to, co jsou, a ne na to, jak se narodili.“
Kača Olivová, umělkyně a performerka
„Bílým cisgender heterosexuálním mužům bych k jejich svátku přála především: kontakt s vlastními emocemi včetně schopnosti je adekvátně pojmenovat a zodpovědně s nimi nakládat tak, aby nezraňovali ostatní, sílu a odvahu čelit vlastním traumatům a svým vlastním tempem je zpracovat, zdravou míru sebelásky, otevřenost, citlivost, empatii, radost, schopnost mlčet a dát prostor těm, kteří ho nemají, schopnost vidět a ocenit práci ostatních a pochopit hodnoty emoční práce, odvahu věnovat se péči – péči o své blízké, přátele i cizí osoby a nakonec i o sebe. A na závěr bych jim taky přála další barvy a trochu třpytu – bílá je přece jen podklad, ne?!“
Pavel Houdek, instruktor Moderní sebeobrany
„Že se vám do toho pletu, pane Hample, ale tu vaši bělost, to nemusíte hlásit. To přece vidíme... S heterosexualitou, to je jiná. Čím víc si jí člověk není jistý, tím víc ji musí navenek deklarovat. Takže bych pro jistotu trochu přidal: sdružení stoprocentních heterosexuálních mužů na věčné časy.
Každopádně bych si tedy jako bílý heterosexuální muž dovolil svým kolegům ve zbrani k dnešnímu svátku popřát víc odvahy, klidu a méně zděšení. Ruku na srdce: tím kvičením na všechno nové, co se okolo vás děje, tou pěnou u huby, co máte z genderově neutrálních záchodků, tou žilou na čele, která vám naběhne při zkratce LGBTQ+, začínáte působit tak trochu jako sněhové vločky, které se ze všeho hroutí. A tuhle kategorii už si pro sebe zabrali libtardi, takže od ní pryč!
Já chlapi chápu, že se můžete cítit vyděšení tím, že se na veřejnosti vedou dva kluci za ruce, nebo si dokonce dají pusu. To za našich mladých let nebývalo. Ale vězte, že stačí trocha klidu; s vámi se za ruku vodit nebudou. Ledaže byste sami chtěli. Chápu i to, že máte strach, že jednoho dne si váš syn přivede domů kluka. Ani to za našich mladých let nebývalo. Ale věřte, že když budete mít alespoň trochu otevřenou mysl, dobře to dopadne.“
Václav Mráz, bílý heterosexuální muž a člen správcovského kolektivu feministické facebookové skupiny Everyday Patriarchy Bullshit
„Odvahu k pokoře, sílu přiznat slabost. Chuť pracovat na sobě a pomáhat ostatním – ne obráceně. A vnitřní závazek nikomu neubližovat. Prostě aby ‚bílý heterosexuální muž‘ přestal být synonymem kok*ta, který chce prostor pro sebe získat tím, že ho bere a vymezuje druhým. Pak to třeba všichni oslavíme, pak třeba to slavení a výzvy k ‚bílé heterosexuální hrdosti‘ přestanou být takhle smutnotrapný.“
