Osud československé lékařky Vlasty Kálalové Di Lotti málem upadl v zapomnění, nebýt spisovatelky Ilony Borské.
Čas od času tě v Refresheru seznamujeme s osudy zajímavých žen naší historie. Nedávno jsme přinesli článek o prvních českých doktorkách medicíny, které svou cestu rozhodně neměly jednoduchou, přesto se dokázaly prosadit. A v lékařském prostředí zůstaneme. Tentokrát ti přinášíme příběh Vlasty Kálalové, provdané Di Lotti. Proslavila se i v zahraničí, kde dokonce léčila královskou rodinu. Po návratu do rodné vlasti ale čelila rodinné tragédii a sama unikla smrti jen o vlásek.
Sen jí pomohli splnit Masarykovi
Vlasta Kálalová se narodila 26. října 1896 v Bernarticích na jihu Čech do rodiny venkovského učitele. Už od mládí vykazovala neobyčejný talent na světové jazyky. Bylo jí pouze sedmnáct let, když jich ovládala hned sedm – kromě angličtiny se domluvila také francouzsky, rusky, italsky, španělsky, německy a turecky.
Od roku 1900 mohly ženy díky změně zákona studovat na lékařských fakultách. Už od středoškolských studií se na studium medicíny připravovala také Kálalová. Dostala se na 1. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy. Nedokázala se vzdát ani milovaných jazyků, proto současně se studiem medicíny chodila na hodiny arabštiny a perštiny.
Tu jsem strnula nad svou hlasitou řečí: V křesle u plápolajícího ohně seděl bez pohnutí, zamyšleně, pan prezident.
Přestože byla její studijní specializací chirurgie, její budoucí profesní směřování ovlivnila v roce 1919 přednáška profesora Jaroslava Hlavy o exotické parazitologii. Tento odborník se mimo jiné zmínil o potřebě zřízení speciálního pracoviště pro výzkum tropických chorob v Damašku či Bagdádu.
Na tuto myšlenku se Kálalová od té doby upnula a plánovala odjet sbírat zkušenosti do Orientu. Předplatila si třeba turecký lékařský časopis, aby si osvojila odborné názvosloví. Dokonce prý v horkém létě podnikala náročné túry, aby si její tělo alespoň částečně zvykalo na odlišné podnebí. Jakmile v roce 1922 úspěšně odpromovala, plnila si potřebnou praxi a zároveň se snažila na svou plánovanou cestu získat finanční prostředky. Nedařilo se, do cesty ale mladé lékařce vstoupila Alice Masaryková, dcera prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka.
Ženy se znaly díky aktivitám v Červeném kříži. Alice Masaryková pozvala Kálalovou na prezidentský zámek v Topolčiankách. Kálalová myslela, že budou o její plánované cestě hovořit spolu. „Tu jsem strnula nad svou hlasitou řečí: V křesle u plápolajícího ohně seděl bez pohnutí, zamyšleně, pan prezident,“ napsala prý později ve svých nepublikovaných vzpomínkách.
Osmadvacetiletá lékařka vysvětlila Masarykovi všechny své záměry. Prezidentův právní zástupce dostal příkaz k úhradě výloh cesty. Postupně Masaryk půjčil Kálalové 244 tisíc. Nutno dodat, že Kálalová je české hlavě státu dokázala za necelé tři roky do poslední koruny splatit. V zahraničí se jí totiž brzy začalo dařit.
Nevídané úspěchy mladé lékařky
Na Blízký východ Kálalová odcestovala v roce 1924. Nejprve udělala plánovanou roční zastávku v Istanbulu, kde si na místní klinice doplňovala znalosti a praxi v bakteriologii, gynekologii a porodnictví. V březnu 1925 vyrazila do Bagdádu. Jako žena nesměla v muslimské zemi pracovat přímo v nemocnici, a tak si otevřela vlastní praxi. Léčila bez sestry, pouze se základním vybavením.
Kálalová se věnovala hlavně ženám, které se nesměly odhalit před cizím mužem. Jedním z prvních pacientů české doktorky byl však malý chlapec, kterého kopl kůň. Kálalová mu tehdy musela udělat plastiku, která se povedla. Zprávy o šikovné lékařce se brzy začaly šířit a do její ordinace se hrnuli další lidé. Klinika prosperovala a rozšiřovala se, Češka si mohla dovolit i lepší vybavení. Operovala složité případy, osvědčila se i u porodů.
Díky svým úspěchům mohla na podzim roku 1925 otevřít nemocnici v domě Burazanliů (Trubačů) v ulici Jeptišek v centru Bagdádu. Měla dvacet lůžek a pomáhaly v ní mimo jiné i dvě české ošetřovatelky a arménská pomocnice. Kálalová byla tak úspěšná, že ji přijal i tamní král Fajsal I. a léčili se u ní někteří členové a členky královské rodiny.
Kromě lékařské praxe ale nezapomínala ani na hlavní myšlenku svého pobytu – studium tropických infekčních chorob a možnosti jejich prevence. Do Prahy posílala vzorky tropických nemocí, a když měla čas, sbírala v přírodě hmyz pro Národní muzeum. Celkem prý během svého působení v Bagdádu odeslala půl milionu exemplářů.
„To by leckterý mužský nezastal!“
Kromě profesních úspěchů se mohla těšit i z rodinného života. V Bagdádu se totiž seznámila s Italem Giorgiem Di Lottim, úředníkem irácké správní služby. Vzali se v roce 1927. O rok později se jim narodil syn Radbor, v roce 1931 přibyla dcera Drahomila Lydia.
V roce 1931, po šesti letech pobytu v Bagdádu, ale Kálalová vážně onemocněla lehčí formou horečky dengue, infekcí přenášenou komáry. „Zima 1931–32 mě upoutala téměř trvale na lůžko a nedalo se očekávat, že by můj zdravotní stav snesl další léta v horkém podnebí,“ vzpomínala později. S manželem se rozhodli vrátit do Evropy, konkrétně do Československa.
Do rodné vlasti odjížděla s těžkým srdcem. K Iráku a jeho obyvatelstvu si vytvořila blízký vztah, navíc se jí nepodařilo zřídit kliniku pro výzkum tropických chorob, kvůli které do ciziny vlastně odjela. Dlouho také usilovala o to, aby někdo převzal její nemocnici, kterou vedla sedm let. Marně. Potěšila ji tak alespoň slova jejího dřívějšího mecenáše, prezidenta Masarryka: „Udělala jste v cizině Československu dobré jméno. A takový kus práce, že by to leckterý mužský nezastal!“
Rodinná tragédie v posledních hodinách války
Po čtyřech letech se Kálalová plně uzdravila z těžké nemoci. V Praze organizovala kurzy pro dobrovolné zdravotní sestry a stala se vedoucí redaktorkou časopisu Zdraví lidu. Její muž přijal československé občanství – kvůli fašismu nemohl na Itálii ani pomyslet.
Jenže do Československa brzy přišla nacistická okupace, kterou sama Kálalová nesla těžce. S manželem a dětmi se odstěhovala do Bernartic, kde si v rodném domě otevřela ordinaci.
Tragický osud nastal pro českou lékařku a její rodinu doslova v posledních hodinách války.
Ustupující jednotky SS zakročily 8. května 1945 v Bernarticích proti českým povstalcům a zastřelily 44 lidí. Byl mezi nimi i Giorgio Di Lotti a obě děti, které s ním Kálalová měla. Sama lékařka přežila masakr zraněná v krvi vedle svých blízkých jen díky tomu, že ji Němci považovali za mrtvou. V bezvědomí a s prostřeleným levým ramenem ji odvezli do nemocnice v Písku, kde se léčila dva měsíce.
Žádala o milost pro Miladu Horákovou
Po válce se Kálalová snažila ztrátu rodiny nahradit cestováním nebo intenzivní prací a vrátila se také k učení jazyků. Podle dostupných zdrojů jich nakonec ovládala minimálně čtrnáct. Do konce života už ale nepromluvila německy. „Tímto jazykem mluvili vrazi mých dětí,“ říkala.
Přestože cestovala po celém světě – byla například v Norsku nebo ve Spojených státech –, do milovaného Bagdádu už se nevrátila a po komunistickém převratu v roce 1948 zůstala v Československu.
Za její přílišnou humanitou vzhledem k jejímu vzdělání a znalosti světa by se mohly skrývat i protistátní věci. Jest vlastenkou v buržoazním pojetí a osobní přítelkyní Alice Masarykové.
U komunistické strany brzy upadla v nemilost. Osobním dopisem žádala prezidenta Gottwalda, aby nepodepsal trest smrti pro Miladu Horákovou a další zatčené a souzené. Začala ji sledovat StB, která si k její osobě napsala: „Za její přílišnou humanitou vzhledem k jejímu vzdělání a znalosti světa by se mohly skrývat i protistátní věci. Jest vlastenkou v buržoazním pojetí a osobní přítelkyní Alice Masarykové.“
Nevyužité prostory v domě pak osamělá lékařka nabídla místním jeslím. Děti z Bernartic i dalších blízkých míst se k ní chodily učit jazyky. Zemřela 15. února 1971 v písecké nemocnici.
Komunistický režim ji odsoudil téměř k zapomnění. Vše změnila spisovatelka Ilona Borská, která měla možnost s významnou lékařkou v posledních letech jejího života mluvit. V roce 1978 vydala autorka životopisný román Doktorka z domu Trubačů. I díky této knize žije odkaz Vlasty Kálalové dodnes.
Její jméno nese také planetka 66934, objevená v roce 1999.
V roce 2007 byla zařazena mezi významné české ženy ve světě.
