Zmrznu, nebo nezmrznu, to je, oč tu běží.
Čas od času mám možnost vyzkoušet si to, o čem píšu, na vlastní kůži. Letos na jaře jsem okusila fotbalový trénink s profesionálními hráčkami na Strahově a v pražském fitcentru Gymstory jsem zjistila, jaké to je vrátit se ke kořenům formou ideomotorického tréninku. Tentokrát jsem měla možnost překonat asi jednu z největších výzev.
Dnes je tu zima, řekla kolegyně ve vyhřáté kanceláři. Aha
Nejsem zrovna fanynkou otužování. Obdivuji ty, kteří se v zimních měsících dokáží s naprostým klidem ponořit do ledové vody a ještě se u toho kvůli fotografii na sociální sítě hezky tvářit. Miluji teplý kašmírový svetr, litry čaje pod vlněnou dekou a návštěvu sauny, v níž teplota stoupá ke 100 stupňům Celsia. Mám ale také ráda výzvy, a tak jsem využila nabídky vlézt do prostoru, kde je rovněž více než 100 stupňů Celsia. Jen v minusových hodnotách.
Chladovou terapii používali lidé při léčbě bolesti už v dávných dobách a známe ji v určité formě i dnes, když na zraněné místo přikládáme sáček mražené zeleniny. Zprávy o léčbě ledem pocházejí už z dob starého Egypta. Lokální kryoterapii a celotělovou terapii chladem při minus 120 stupních Celsia zavedl koncem 70. let minulého století v Japonsku profesor Toširo Jamauči. Jen o pár let později na něj v Evropě navázal německý revmatolog Reinhard Fricke.
V současné době nabízí kryokomory řada míst v Česku, já jsem se vydala do mně známého Gymstory v Praze 6. Jak už jsem zmínila, terapii chladem jsem nikdy předtím nevyhledala. Nebyla jsem si tedy jistá, co přesně mě čeká. Věděla jsem jen, že mi bude zima, a proto jsem se v den plánované návštěvy při každé poznámce kolegů a kolegyň o tom, jaká je v kanceláři zima, ironicky ohradila.
S ledovým klidem. Doslova
Nebyla jsem ten den první, kdo si termín a čas návštěvy kryokomory zarezervoval. Měla jsem tedy možnost alespoň zaznamenat pocity dvojice lidí, kteří z ní vylezli přede mnou, doprovázeni mrazivým oparem, který otevřením dveří komory přinesli do místnosti před ní.
Žádné drkotání zuby, žádné klepání, žádné omrzliny. Z dvojice vyzařoval ledový klid (jak jinak). „Šlo by tam pobýt i déle?“ ptal se muž, který v komoře zůstal po celý vyměřený čas, byť mohl místnost opustit i dříve, což byl i můj plán, kdyby to „fakt nešlo vydržet“.
Než jsem mohla vstoupit do kryokomory já, bylo třeba vyslechnout si důležité a srozumitelné pokyny a také podat informace o svém zdravotním stavu. Kryokomora totiž není vhodná pro každého, vyhnout by se jí měli lidé s akutními chorobami srdce a oběhu, s těžkou anémií, s onkologickými a záchvatovými onemocněními, s akutním onemocněním močového či dýchacího systému, pod vlivem alkoholu nebo drog a ženy od čtvrtého měsíce těhotenství.
Na klidu nezkušeným lidem velmi přidává to, že po celou dobu terapie jsou uvnitř komory přes prosklené boxy ve vizuálním kontaktu se specialistou, který na ně v průběhu dohlíží a informuje je o čase i průběhu procedury.
Základ vitalizačního účinku spočívá v náhlém ochlazení kůže. Teplota kůže poklesne na deset až dva stupně, rychle utlumí kožní nervová zakončení a tím zmírní vnímání bolesti. Nejen na kůži má tato terapie velmi dobré kosmetické účinky (celulitida), pomáhá i na zlepšení funkce kloubů, léčbu zánětů a otoků končetin a podporuje celkové prokrvení těla.
Nezbytnou součástí je také vybavení, bez kterého nelze do komory vstoupit a které mají v Gymstory pro každého připravené. Sám si člověk musí zajistit pouze bavlněné triko a kalhoty. Při vstupu před kryokomoru dostane krabičku, která obsahuje všechny ostatní nezbytnosti – roušku na zakrytí obličeje, čelenku na uši, rukavice, ponožky a pevnou izolační obuv, kterou představovaly dřeváky. Když se kolegyně fotografka mému rozkošnému outfitu dostatečně nasmála, blýskla mi pro ukázku (a vlastně i mně na památku) několik snímků.
Pak už stačilo obsluhu i sebe ujistit, že jsem připravená, a otevřely se mi dveře do předkomory. Ta je teprve jakousi přípravou do hlavní komory a teplota v ní dosahuje asi –50 stupňů Celsia. Je třeba v ní vydržet alespoň půl minuty. Ta uběhla tak rychle, že jsem si snad ani nestihla uvědomit, že jsem najednou v teplotně tak rozdílném prostředí.
Při přechodu do ještě chladnější hlavní komory, která mě přivítala minus 120 stupni Celsia, ze mě všechny předchozí obavy zcela opadly a byla jsem sama na sebe docela naštvaná, že jsem se předtím plašila zbytečně. Aby měl čas v kryokomoře nějaký efekt, je ideální v ní pobýt alespoň minutu a půl a maximálně tři minuty. Mně časomíru (kterou jsem měla v kryokomoře po celou dobu na očích) nastavili na dvě minuty.
Zejména první minuta utekla poměrně rychle a ještě jsem měla tendenci na fotografku i obsluhu dělat uklidňující gesta, v druhé části už jsem na mávání a ukazování zvednutých palců neměla ani pomyšlení. Ne že bych měla potřebu komoru opustit dříve, některé části těla mě ale nutily soustředit se sama na sebe a na celý prožitek.
I když mi obsluha před vstupem doporučovala v komoře chodit dokola, vůbec jsem na to neměla pomyšlení. Jediný pohyb, který jsem zkusila, bylo občasné prohnutí se v kolenou, kde jsem mráz cítila nejvíc. I tak jsem ale zjistila, že mi nejvíc vyhovuje stát v klidu, soustředit se na svoje tělo a dech. Ačkoli přiznávám, že v posledních sekundách už to šlo zejména kvůli pocitům jehliček v nohách hůř a vyměřené dvě minuty pro mě byly tak akorát.
Kromě sportovců a aktivně žijících lidí je kryoterapie vhodná také pro osoby s chronickým únavovým syndromem, s oslabenou imunitou, psychickými depresemi, celulitidou, nadváhou, trpící migrénami či astmatem, pro jedince s roztroušenou sklerózou nebo třeba pro ty, kteří chtějí zlepšit hojení jizev.
Vůbec nejlepší byl ale na celém zážitku ten aklimatizační proces po opuštění obou komor – přechod zpátky do místnosti před ně. Ten pocit postupně přicházejícího tepla, které se mi začalo rozlévat chladným tělem, byl k nezaplacení a okamžitě mě přivedl k myšlence další návštěvy. Aby byla totiž kryoterapie co nejúčinnější, doporučuje se absolvovat kúru alespoň jednou ročně a v sérii nejméně deseti návštěv v co nejkratším období.
Po opuštění kryokomory je třeba ještě prohřát organismus a nastartovat krevní oběh do normálu. K tomu má Gymstory velmi pestrou nabídku strojů – od běžeckého pásu, rotopedu, stacionárního kola až po veslovací trenažér. A protože jsem chtěla svůj zážitek ihned popsat kolegyni fotografce a protože jsem si jako typická novinářka z kanceláře zapomněla vhodné boty, sedla jsem na několik minut na rotoped.
Po celou dobu pohybu se mi však zdálo, že to snad ani není potřeba. Zaplavilo mě tolik endorfinů a energie (bez přehánění), že jsem z ní čerpala ještě po zbytek celého dne.
„Ach jo, to je zima,“ pronesla kolegyně po opuštění Gymstory v obchodním centru do listopadového podvečera. „Ani mi nepřijde,“ odpověděla jsem s úsměvem.
