Zmrznu, nebo nezmrznu, to je, oč tu běží.
Čas od času mám možnost vyzkoušet si to, o čem píšu, na vlastní kůži. Letos na jaře jsem okusila fotbalový trénink s profesionálními hráčkami na Strahově a v pražském fitcentru Gymstory jsem zjistila, jaké to je vrátit se ke kořenům formou ideomotorického tréninku. Tentokrát jsem měla možnost překonat asi jednu z největších výzev.
Dnes je tu zima, řekla kolegyně ve vyhřáté kanceláři. Aha
Nejsem zrovna fanynkou otužování. Obdivuji ty, kteří se v zimních měsících dokáží s naprostým klidem ponořit do ledové vody a ještě se u toho kvůli fotografii na sociální sítě hezky tvářit. Miluji teplý kašmírový svetr, litry čaje pod vlněnou dekou a návštěvu sauny, v níž teplota stoupá ke 100 stupňům Celsia. Mám ale také ráda výzvy, a tak jsem využila nabídky vlézt do prostoru, kde je rovněž více než 100 stupňů Celsia. Jen v minusových hodnotách.
Chladovou terapii používali lidé při léčbě bolesti už v dávných dobách a známe ji v určité formě i dnes, když na zraněné místo přikládáme sáček mražené zeleniny. Zprávy o léčbě ledem pocházejí už z dob starého Egypta. Lokální kryoterapii a celotělovou terapii chladem při minus 120 stupních Celsia zavedl koncem 70. let minulého století v Japonsku profesor Toširo Jamauči. Jen o pár let později na něj v Evropě navázal německý revmatolog Reinhard Fricke.
V současné době nabízí kryokomory řada míst v Česku, já jsem se vydala do mně známého Gymstory v Praze 6. Jak už jsem zmínila, terapii chladem jsem nikdy předtím nevyhledala. Nebyla jsem si tedy jistá, co přesně mě čeká. Věděla jsem jen, že mi bude zima, a proto jsem se v den plánované návštěvy při každé poznámce kolegů a kolegyň o tom, jaká je v kanceláři zima, ironicky ohradila.
S ledovým klidem. Doslova
Nebyla jsem ten den první, kdo si termín a čas návštěvy kryokomory zarezervoval. Měla jsem tedy možnost alespoň zaznamenat pocity dvojice lidí, kteří z ní vylezli přede mnou, doprovázeni mrazivým oparem, který otevřením dveří komory přinesli do místnosti před ní.
