Daniel Flasza miloval drogy. Miloval je natolik, že je začal prodávat. Nakonec skončil za mřížemi.
Policie Daniela sebrala zrovna ve chvíli, kdy mu z Holandska přivezli dvě kila kokainu. Za nedovolenou distribuci a výrobu omamných látek ho poslali na tři roky do basy. Daniel za mřížemi nakonec strávil rok a půl a za tu dobu nasbíral spoustu zážitků – od buzerace ze strany bachařů přes... no, více se dočteš v našem rozhovoru či v knize Muklové a Šlajsny, kterou Daniel napsal za mřížemi.
Za mřížemi jsi strávil rok a půl. Jaký byl důvod?Nedovolená distribuce a výroba omamných látek. Hlavně kokain. Prodával jsem drogy, za což mě odsoudili na tři roky. Hrozilo mi sice osm až dvanáct let, ale měl jsem polehčující okolnosti, spolupracoval jsem s policií a za mřížemi jsem nakonec byl rok a půl.
Pak mě sebrali. Zrovna ve chvíli, kdy mi z Holandska přivezli dvě kila kokainu.
Jak na tebe policie přišla?V mém spise je uvedeno, že osoba spolupracující s policií nahlásila, že osoba jménem Dan s tímhle telefonním číslem prodává extáze na Václavském náměstí. Což jsem nedělal, ale to je jedno. Někdo pravděpodobně spolupracoval s policií a řekl moje jméno a číslo. To odstartovalo sledování. Policie mě půl roku sledovala, odposlouchávala mě, nasadila na mě lidi, natočila videa atd. Mají to docela zmáknuté. Pak mě sebrali. Zrovna ve chvíli, kdy mi z Holandska přivezli dvě kila kokainu.
Měl jsi nějaké tušení, nebo tě nenapadlo, že tě někdo sleduje, že máš někoho v patách?Když prodáváš drogy, tak máš takový pocit furt. Musíš si to v hlavě nastavit tak, abys to nevnímala, protože jinak se z toho zblázníš. Já jsem měl paranoidní pocity furt, to je normální. Ale k tomu konci už to bylo takové divoké. Byl jsem furt na drogách, ožralý a ani jsem moc nevnímal. Ale tušení jsem měl, bylo to divné období.
Myslíš, že byl tvůj trest spravedlivý?Byl spravedlivý, byl mírný a jsem za něj rád. Měl jsem štěstí. Možná bych si zasloužil i víc (smích). Jsem moc rád, že to dopadlo, jak to dopadlo. Ale samozřejmě je spousta lidí, kteří udělali menší prohřešky a dostali víc let. Třeba kvůli tomu, že nemají polehčující okolnosti. Proto nevím, jestli je můj trest spravedlivý vůči ostatním.
Musíš vstávat v určitý čas, přes den si nesmíš lehnout a pak ještě přijde nějaký buranský bachař a začne tě buzerovat, že nemáš tričko zastrčené v kalhotách.
Co pro tebe bylo na životě za mřížemi nejtěžší?To, že jsem ztratil svobodu. Jsem takový svobodný duch, mám rád, když si můžu dělat, co chci, a nesnáším, když mě někdo buzeruje a říká mi, co mám dělat. A to se ve vězení děje furt, od rána do večera. Musíš vstávat v určitý čas, přes den si nesmíš lehnout a pak ještě přijde nějaký buranský bachař a začne tě buzerovat, že nemáš tričko zastrčené v kalhotách. Z toho úplně teču.
Samozřejmě mi také chyběli lidi, rodina… to bolí taky.
Co ti pomáhalo, aby ses s tou situací psychicky vyrovnal?Třeba psaní. Psaní, čtení a cvičení. Nebo nějaká komunikace s muklama (mukl je označení pro vězně, trestance), kteří umějí více slov než „tabák“ a „káva“. Takových je tam sice míň, ale dají se najít. I muklové jsou lidi a každý dělá chyby, že jo. V base jsou i lidé vzdělaní.
Měl jsem strach ze všeho, ale hlavně z muklů.
Z čeho jsi měl ve vězení největší strach?Měl jsem strach ze všeho, ale hlavně z muklů. Basa je o lidech. Když mi na nástupáku přišel papír, že mě zařazují do oddílu s vysokým stupněm zabezpečení, tak jsem hodně přemýšlel nad tím, co tam bude za lidi. Vysoký stupeň zabezpečení. Čekal jsem vrahy, zloděje, kteří páchají loupežná přepadení se zbraněmi, pedofily… to mě vykolejilo.
Máš nějakou vzpomínku na pobyt za mřížemi, ať už pozitivní, nebo negativní, která se ti nejvíce zaryla do paměti?Pozitivní bylo třeba to, když mě po více než roce konečně zařadili do středního stupně zabezpečení, což byl velký rozdíl. A tam jsem byl na cimře s Čárou. To je člověk, který mi celou dobu pomáhal, dělal na kuchyni a snažil se mě tam dostat taky. A protože dělal také kápéčko, kázeň a pořádek, tak mě vzal k sobě na cimru, mezi vícetresty, což jsem sice nesměl, ale on to nějak zařídil. A tam jsem byl s lidmi, se kterými jsem si celkem rozuměl. Bydleli jsme tam ve čtyřech, měli jsme výhled na kravín a celý můj trest se najednou změnil. Byl trošku barevnější a hezčí.
Výhled na kravín… koho by to jen napadlo.Tak předtím jsem pořád koukal na buzerplac (místo, kde probíhají nástupy muklů) a koukat rok v kuse na mukly, bachaře a na beton tě prostě nebaví. Takže kravín byl dobrej! I kostel tam někde vzadu byl.
První otázka, když přijdeš do basy, je: „Za co tady jseš?“ Musíš jim ukázat i svůj spis, aby se potvrdilo to, co odpovíš. Aby se potvrdilo, že nejsi pedofil.
O věznicích koluje spousta spekulací a jedna z nich je, že spoluvězni se k sobě chovají podle toho, co spáchali. Je to pravda?Jasně, to je základ. První otázka, když přijdeš do basy, je: „Za co tady jseš?“ Musíš jim ukázat i svůj spis, aby se potvrdilo to, co odpovíš. Aby se potvrdilo, že nejsi pedofil. Hodně se to řeší, ale také se řeší lokace, ze které pocházíš. Krajani drží spolu.
Lidé, kteří mají násilné trestné činy na dětech nebo ženách, tak ti to v base schytávají. Takoví dealeři jako já jsou bráni poměrně v pohodě. Nedochází s nimi moc ke konfliktům a řeší se třeba jen to, jestli někoho napráskali.
Flusají jim do pití, fackují je, řvou na ně, vyvíjí na ně psychický nátlak, berou jim věci, zapalují deky, nutí je umývat hajzly atd. Dělají jim prostě naschvály.
Jak se spoluvězni chovají k těm, kteří spáchali trestný čin na dětech nebo ženách?Takoví vězni dostanou ochranou známku MON (možný objekt napadení), což už je samo klasifikuje, že udělali násilný trestný čin, jsou retardovaní nebo dělali policajta, vojáka či politika. Takových lidí se nikdo nesmí dotknout, jsou za to dvojnásobné tresty, obrovské pálky a hodně se to řeší. Lidé s touto známkou chodí na rambo testy, kde se jich ptají, jestli nemají modřiny, jestli je někdo nenapadl a tak dále. Někde mají dokonce i svoje vlastní oddíly.
Ale i tak si k nim muklové cestu najdou. Flusají jim do pití, fackují je, řvou na ně, vyvíjí na ně psychický nátlak, berou jim věci, zapalují deky, nutí je umývat hajzly... Dělají jim prostě naschvály. Většinou z nich ale mají strach. Nechtějí dostat další dva roky za nějakou facku.
Došlo k nějakému napadení i vůči tobě? Nebo ses snažil nebýt vidět?Něco málo se mi občas dělo. Asi největší problém jsem měl s tím, že jsem byl ve třetím odstavci paragrafu, kdy mi hrozilo až 12 let, ale dostal jsem tři roky. Hodně se tedy mezi mukly řešilo, jestli jsem spolupracoval s policií, jestli jsem někoho položil, napráskal a tak. To byly ale jediné konfliktní diskuse, které jsem ohledně svého trestu řešil. Jinak všichni spíš měli řeči jako: „Jó, dvě kila kokainu, respekt, kámo! Ty jseš boss!“
Chtěli po tobě spoluvězni, abys jim nějaké drogy sehnal i do vězení?Jo, pořád! Snažili se se mnou domluvit, jestli bych jim po propuštění nesehnal kokain, že by také začali prodávat, nebo jestli bych jim nemohl dát kontakty (smích). To jsem samozřejmě odmítal.
U nás se spíše hodně braly prášky, které jsou možná ještě horší než nějaká ta marihuana. V každé věznici se ale k drogám dostaneš.
Berou se ve vězení drogy?Berou. Drogy se berou všude. Ale v tom vězení, kde jsem byl já, se moc nebraly. Je tam velmi přísný režim. Někteří si třeba drogy nechávali posílat, ale policie většinou všechny zatkla ještě dřív, než se k nim ty drogy vůbec dostaly. I ty, co je posílali. U nás se spíše hodně braly prášky, které jsou možná ještě horší než nějaká ta marihuana. V každé věznici se ale k drogám dostaneš.
Nedá mi to se nezeptat. Jak je to s intimnostmi za mřížemi?Tak jako největší intimnost je masturbace. Nebo že se s nějakým muklem poplácáš po zádech (smích). Jako dochází tam i k jiným věcem, k nějakému sexualizovanému násilí, jsou tam koniny, které jsou pro gaye, a další schopní udělat cokoli… třeba za tabák či ochranu. Jinak se ale masturbuje v kabinkách. Na cimrách se za to dostává bití. Vrcholem jsou pak nějaké pornomagazíny nebo navoněný dopis od přítelkyně.
Jak nahlížíš na to, že za dealování dostaneš rok a půl a za některé činy týkající se sexualizovaného násilí padne jen podmínka?Trestní řád a trestní zákoník by se podle mě měly poupravit. Tresty u drogových deliktů jsou nespravedlivé a úplně nadsazené. Vezmi si, že kluci, co dealují trávu, mohou dostat stejný trest jako někdo, kdo sedí za vraždu. Mělo by se to řešit, je to hodně nespravedlivé.
Jasně, i v těch deliktech spojených s marihuanou můžou hrát roli i další drogy a je těžké to soudit, ale myslím si, že je tam velký nepoměr. Násilné a nenásilné trestné činy by se měly rozdělovat. Ty násilné by se měly hodnotit přísně a ty nenásilné by se mohly řešit třeba alternativními tresty, jako jsou domácí vězení, veřejně prospěšné práce nebo peněžité tresty.
Zmiňuješ marihuanu a já se musím zeptat. Měla by podle tebe být v Česku legalizována?Jo, já jsem pro. Jsem i pro legalizaci kokainu, ale to už je trochu moc liberální (smích). Fungovalo by to tak, že by se prodával normálně v shopu, díky čemuž by byl přístup k dobrému materiálu. Ale samozřejmě by to muselo být věkově omezené a také by mělo být omezené množství, jaké si můžeš koupit. Takovou utopii si dokážu představit. Ve Švýcarsku v Bernu už legalizaci kokainu zkouší testovat.
Marihuana je ve věznici zakázána, ale co takové CBD?Neexistuje. V base ti seberou všechno. Když vytáhneš CBD, co vypadá jako hulení, tak tě s tím pošlou do prdele, vezmou ti to, dají tě na díru, a ještě ti za to dají flastr. Ale je to dobrá myšlenka a mohlo by to být fajn, kdyby vězni měli přístup k CBD. Měli by mít možnost se nějakým způsobem uklidňovat a zároveň by to možná bylo dobré k nápravě. Že by třeba místo THC začali brát CBD a začali by o těch látkách trochu přemýšlet.
Byl tam necelé dva měsíce, a když vylezl, vypadal o dost jinak. Byl hubený, zarostlý, zničený… zlomený. Díra je velký trest.
Co je „díra“?Díra je samotka. Malá cela, kde máš jenom postel, matrace, jednu knihu, papír a pero. Nic víc. Jseš tam zavřená 23 hodin denně, jednu hodinu máš na vycházku. V pět hodin ráno ti vezmou matrace, takže nemůžeš ani ležet a jen tam stojíš a čumíš.
Je to trest, který se dává za to, když v base něco provedeš. Třeba nějaký kázeňský přestupek. Na díru se většinou chodí na 14 dní a maximum je 28 dní. Ale zažil jsem i případy, kdy to muklovi rozložili a šel na díru na dva měsíce. Ožral se totiž covidem, pálenkou z dezinfekce, napadl jiného vězně a museli ho zpacifikovat dozorci. Byl tam necelé dva měsíce, a když vylezl, vypadal o dost jinak. Byl hubený, zarostlý, zničený… zlomený. Díra je velký trest.
Byl jsi na díře i ty?Ne, to by mě nepustili na půlku. Snažil jsem se tím systémem nějak projít, vyhýbal jsem se konfliktům a chtěl jsem prostě domů. Málem jsem ale měl kázeňáky, za cvičení na cimře a za drzost. Psal jsem totiž dopisy, kritizoval jsem systém a oni to všechno čtou. Neměli mě rádi a snažili se mě na něčem nachytat.
Je podle tebe vězení opravdu „nápravné zařízení“?Nemyslím si. Jako takhle, mě to napravilo, pomohlo mi to, ačkoli odstrašujícím případem. Jsem za to rád. Ale když se podíváš na statistiky, tak většina muklů se do vězení vrací, což vypovídá o tom, že to moc nápravnou funkci nemá.
Spíš si myslím, že systém vězení lidi úplně spláchne a odhodí je to. Mají záznam, těžko se jim shání práce, platí za náklady za výkon trestu, ve vězení se jim těžko shání práce a do toho musí splácet dluhy, soudy, advokáty… to vše na mukly dopadne. Po dvou třech letech vyjdou z basy, namazaní prášky, nevědí, co se sebou, a jediný, co mají, jsou dluhy. A teď shání práci, nikdo je nezaměstná a dostávají se do začarovaného kruhu.
Samozřejmě jsou tam nějací sociální kurátoři a pracovnici, kteří pomáhají sehnat práci a bydlení. To jsou mimochodem úplně nedocenění lidé s malým platem, přitom to jsou opravdu nejlepší lidé ve vězení, kteří se snaží o nápravu a zařazení vězňů do normálního života. Muklů je ale tolik, že nemají čas se jim věnovat…
Setkal ses po propuštění i ty s nějakými předsudky? Bylo pro tebe těžké najít si práci?Ani ne. Mám nahrávací studio, firmu, která staví koncerty, sám dělám hudbu… Pro vězeňský systém jsem byl ale nezařaditelný, jak mi řekla sama psycholožka (smích). Nakonec jsem tam pracoval jako telefonní operátor a sháněl jsem sponzory pro Linku bezpečí. Dělal jsem 300 až 400 hovorů denně, a to jsem měl ještě štěstí. Ne každého tam přijali.
Systém by měl být lépe nastavený. Měl by se více fokusovat na nápravu, vězně by měl více využívat jako pracovní sílu, měl by jim skutečně sehnat práci, což chápu, že není jednoduché… ale dá se.
Co tedy vězeňská služba dělá pro nápravu vězňů?Jejich promo je takové, že české věznice jsou dobré, humánní a že se u nás vězni mají dobře. Což jsme mohli vidět třeba i teď na Netflixu, kde byly Bory. Vězni tam mají akvárka, zahrádky… ale u nás nic takového nebylo. I sám Netflix to asi vycítil a udělal z toho pervitinové vězení.
Systém by měl být lépe nastavený. Měl by se více fokusovat na nápravu, vězně by měl více využívat jako pracovní sílu, měl by jim skutečně sehnat práci, což chápu, že není jednoduché… ale dá se. Můžou třeba opravovat věznice, něco pěstovat, můžou se seberealizovat. Vzhledem k tomu, kolik peněz jde do vězeňství, a to jich jde fakt hodně, tak by se mnohé mělo vylepšit. A když se o tom bude mluvit, tak k tomu třeba dojde.
Lituješ svého rozhodnutí začít dealovat drogy, nebo to bereš tak, jak to je?Rozhodl jsem se, že nebudu litovat ničeho, co se stalo v minulosti. Nemá to smysl a spíš koukám dopředu. Ale samozřejmě jsou věci, které mi jsou líto, ale už to neřeším. Co se stalo, stalo se a teď mě čeká něco jiného. Doufám, že se do vězení nevrátím a budu žít normální život.
Nyní probíhá sbírka na tvoji knihu. Můžeš nám o ní říct něco víc?Kniha se jmenuje Muklové a Šlajsny a je to takové humorné vyprávění o mém životě. O mém životě venku, o dealování, vězení… je v ní popsáno úplně všechno, od samého začátku.
Knížka je teď na Startovači, kde se na ni dá přispět. Má úplně super design, který dělali grafické studio Voala a Michal Škapa. Jsou tam ilustrace, přílohy, dopisy… bude mít asi 400 stran a má fakt unikátní design, je celá zrcadlová.
Doufám, že si ji co nejvíce lidí přečte. Na Startovači teď běží poslední týden a k příspěvku jsou i super odměny – vězeňské plecháčky, tričko, cesta po stripbarech se mnou, Pornomagnát, což je podomácku vyrobený pornočasopis pro mukly, teď jsme tam přidali i balík, ve kterém je tabák, káva a kniha, což je super starter pack pro mukly…
U knihy se tedy člověk zasměje?Doufám. Snažil jsem se, aby to bylo čtivé a aby se u toho lidé zamysleli i zasmáli.
Proč ses rozhodl pro napsání knihy?Byla to taková moje malá terapie. Ve vězení jsem hodně psal dopisy, hodně jsem četl knihy, a když jsem se dozvěděl, že mě nepustí na třetinu a budu tam ještě půl roku, tak jsem začal psát knihu. Psal jsem ji každý den, osm hodin denně, dvakrát jsem to přepsal… a pak už jsem nevěděl, co psát, tak jsem začal psát povídky (smích).
Měl jsem prostě rád kokain, měl jsem ho pořád u sebe a nějakým způsobem se to nabalilo a nakonec mě začalo bavit ho i prodávat. Finanční důvody to nebyly. Byla to láska k drogám.
A co je cílem knihy?
Byl bych rád, kdyby si ji přečetlo co nejvíce lidí a aby si třeba někteří uvědomili, jaké to v base je, co to znamená a jaké to má důsledky, když prodávají drogy. Mělo by to být jako takové upozornění pro ně. Aby věděli, že se jim může stát něco hrozného a nemají to zapotřebí. Většina lidí, co prodává drogy, má zázemí, práci, možnosti… dělají to jen z frajeřiny nebo proto, že mají rádi drogy. Což byl i můj případ. Měl jsem prostě rád kokain, měl jsem ho pořád u sebe a nějakým způsobem se to nabalilo a nakonec mě začalo bavit ho i prodávat. Finanční důvody to nebyly. Byla to láska k drogám.
