5. Nik Tendo a NobodyListen – *PATTERN*
Spolupráce s Yzem už tu byla, proč nezkusit druhou část dua? Takto nějak musel uvažovat NobodyListen předtím, než začal s Nik Tendem spolupracovat na letošní desce *PATTERN*. Anebo taky ne.
Jejich společná práce mohla vzniknout různě, jelikož Jakub Strach, producent, DJ a stoprocentně i trendsetter, má, co se spolupráce týče, s labelem Milion+ dlouhou historii. Žel bohu nás ty předchozí úplně nebavily. Proto jsme si příliš nebyli jistí, jestli může z tohoto dua vzniknout něco dobrého. Myslíme tím něco dobrého pro naše uši.
Ale žerty stranou. Tento poslech nás opravdu odzbrojil.
Jak jsme uvedli i v recenzi, překvapivé ohlášení společné desky na Zrće nakonec ukázalo, že naše pochyby vyvolané posledními Nikovými sólovkami se mohly začít rozplývat. Napsali jsme:
Jakoby éterický dotek Nobodyho otevřel synťákové nebe v naší hlavě. Do toho narůžovělá grafika bookletu desky od Kristiny Kulíkové, třpytivé fotky jak z přelomu milénia, bílý nátělník, riflové baggy jeans a pokračující vlna klidné euforie. Překvapilo nás to.
Opening desky ve stylu avatarovského „Zřím tě!“, akorát ve formě riffrafovských íček ve ViDiM TĚ, si bez debaty získal naši pozornost.
Dreamy atmosféra nastavená veskrze celým albem spojuje, otevírá se. Je to terapie sdílením. Důkaz, že Dominik Citta, pokud je na mikrofonu sám, nemá problém s experimentováním a upuštěním od gangsterské pózy. Vyvážení instrumentálního a rapového prostoru je také plusem, který se často podhodnocuje.
Dohromady se jedná o desku, jejíž vliv se nejspíš projeví v budoucnu, ale jestli to tak bude pokračovat dál, Nik Tendo se umělecky zvládne oprostit od svého mentora s velkým tvrdým Y a prošlápne si vlastní nesmazatelnou stopu v našem rybníčku.
4. Dollar Prync – Kures Drill
Nyní pojďme hovořit o výtečných deskách. V konkurenci rapových releasů roku 2023 je k mání opravdu hodně dobrých alb a poslouchatelných snad ještě víc, logicky proto musela vzniknout také větší skupina desek opravdu exkluzivních. První z nich je nejviditelnější zástupce české romské rapové šlechty, smíchovský čávo Dollar Prync.
Za dva roky od vydání poslední placky se zprofesionalizoval ve všech ohledech a deska Kures Drill je toho důkazem. Co stopa, to prakticky hymna pro ulice. Dollarův cit pro tvorbu chytlavých textů okořenily temnější drillové instrumentály nutící hýbat celým tělem, nebo minimálně hlavou celých pětatřicet minut. O tom ale víme již delší dobu.
Pouliční storytelling podpořili svými slokami Rico, Doktor, Barracuda, ale také Dejv, Phidizz nebo SK. Vyvážený koktejl dravosti a zkušeností přinesl deset milionů poslechů. Doufáme, že mu s přibývajícími možnostmi zůstane i autenticita, která jeho rapování prodala. Škoda jen, že jsme zde dostali pouze deset plnohodnotných nových písní.
3. Ektor – Detektor III
Ektor vykročil ze svého stínu. V únoru tohoto roku vydal třetí pokračování legendární značky, desku, s níž ukončil dlouholetou ságu Detektorů. My jsme nejprve dostali strach.
Báli jsme se, že se teleportujeme o sedm let zpátky a dostaneme outdated flow, texty i hudební výraz. Obávali jsme se toho, že Ektor bude chtít ještě o trochu víc zmáčknout už tak vyždímaný brand, který před lety sypal úspěch z kapes. Naštěstí se nestalo ani jedno z toho.
Rapper byl k sobě upřímný, snad poprvé ve své kariéře zahodil své ego a ukázal se svým fanouškům v opravdovějším světle. Najednou byl schopen připustit chybu, ale i jisté sebereflexe, kterou vmíchal do svých obvyklých precizních lyrických výstupů okořeněných pouliční tematikou. Odzbrojilo nás to. Věděli jsme, že posloucháme jednu z nejlepších desek roku, který ještě pořádně nezačal.
Konkurence se nakonec ukázala silná, to ale nezměnilo Ektorův nárok „na bednu“. Uchazeč o rapový trůn se vrátil, vydrží jeho forma i příští rok?
2. Viktor Sheen – Planeta opic
Sheen si řekl, že lámání rekordů není dost, a rozhodl se, že během své show v O2 areně vydá ještě sólovou desku. Kdo se pozorně koukal na cover desky ROADTRIP, asi jej nepřekvapilo, že se jeho druhý letošní release jmenoval Planeta opic.
V minirecenzi na instagramu jsme prokoukli opičí metaforu, kterou jsme poté shrnuli i na webu.
Věřím, že již během tvorby ROADTRIPu se Viktorovi rodila v hlavě myšlenka, že svět je jen prostor, ve kterém existují opice, jimž se dějí opičárny. A to také na 41 minut dlouhé desce zdůraznil – odkaz na potřebu silné tlupy, ale také opičí mentalitu, příslušnost k divoké džungli, houpání se na větvích, ale i nutnost vlastnit banány.
Každá z metafor symbolizovala nějaký způsob chování, existence, prostředků, ať už záporných, nebo kladných, které jsou všednostmi našich životů. Byly velmi šikovně zakomponovány do desky a vytvořily celý její celistvý koncept. Hodnotit kvalitu provedení a instrumentální líbivost či nelíbivost je asi zbytečné.
Navíc to, že je deska banger, je evidentní i v porovnání s poslechy na celé platformě Spotify. V týdnu mezi 12. a 15. říjnem se s deskou umístil v žebříčku Top Albums Debut Global na devátém místě. První pozici obsadil Bad Bunny s deskou nadie sabe lo que va a pasar manana, dvojkou je Ken Carson s A Great Chaos a třetí Offset a SET IT OFF. Zajímavá konkurence.
Takže proč se opice nehřejí na zlaté pozici? Toť otázka, kterou zjistíš níže.
1. Smack a Huclberry – END 2 END
Dobrých alb může být spousta, ale nejlepší jen jedno. Tento rok to nicméně bylo opravdu obtížné určit. Zbyli nám tři aspiranti a my jsme vybrali toho ze Strašnic. A nemá to nic do činění se spoustou Andělů, které mu na poličce tvoří služebnictvo rapového boha.
Je to o skillu, práci, odkazu, lyrice, kombinaci techniky a trendovosti, kvalitě a zpracování instrumentálů (Huclberryho podíl na úspěchu desky nechci nijak snižovat) a troše štěstí.
Stejně jako minulý rok obstál Smack One v našich očích nejlépe a obhájil první místo v letošním souhrnu. Nicméně zatímco loni mu Hasan s deskou Album, co mi změnilo život tak moc na paty nešlapal, Sheen mu doslova dýchal za krk. Možná by jej i předběhl, nebýt několika faktů.
Smack působil úderněji, což byl vibe, který nás letos bavil víc a víc i rezonoval s vlnou, na níž jsme se houpali. Deska END 2 END také vznikla pouze za pomoci jednoho velkého rapového hosta, zatímco Sheen využil čtyřech hostovaček, jejichž vliv se promítl do celkového cítění projektu. Ono je umění zvládnout hosty zakomponovat, ale díky tomu, že se to povedlo, zněla deska lépe, respektive jinak a lépe než ty předchozí.
Každopádně znovu opakuji, že srovnáváme zlato se zlatem. Obě desky jsou aspiranty na jedničku, ale stát se jí logicky může jen jedna. Rozdíly mezi nimi jsou v řádu jednoho procenta, proto rozhodně nespi a poslouchej obě.
Poslední věc byl wow efekt. „Smacker mě překvapil. U Sheena jsem měl pocit, že už jsem skladbu slov, flows i charakter písní dříve slyšel,“ uvedli jsme. Proto jsme jej zvolili.
Tohle je náš letošní žebříček nejlepších alb. Které album se nejvíc líbilo tobě? Dej nám vědět v anketě!
