Dítě pořád plakalo a frustrace stoupala. Pak už bylo ticho. S primářem dětského oddělení nemocnice na Bulovce Ivanem Peychlem o tom, proč rodiče nesmí třást s miminkem.
Nastal večer, konečně. Další dlouhý den u konce. Mladou maminku Markétu tíží na ramenou vyčerpání, které ji neúnavně provází od Honzíkova příchodu na svět už několik týdnů. Cítí, jako by musela zastat roli obou rodičů zároveň.
S každou další hodinou se zdá, že nároky mateřství nikdy nekončí – neúnavný koloběh krmení, plenek a konejšení. Přes veškerou snahu novopečené matky Honzíkův pláč neustává a každý nářek jako dýka proniká nočním tichem.
„Aspoň pět minut klidu,“ zamumlá prosebně Markéta směrem ke svému partnerovi, kterého jako by se situace nijak nedotýkala.
V okamžiku nezkrotné úzkosti se Markétino odhodlání zvládnout další náročnou situaci roztříštilo jako sklo. „Tak už dost!“ stačila jen zaslechnout syknout partnera, který zamířil do dětského pokoje.
Nastalo ticho. Konečně. Ve vzduchu ale visela tíha jeho činu. Dítěti navždy změnil život.
Stačí pět sekund a dítě může zemřít
Jak ilustruje fiktivní příběh Markéty, syndrom třeseného dítěte, závažné poškození mozku, často vzniká v důsledku chvilkové ztráty kontroly nebo mylného vnímání třesení jako neškodného prostředku k utišení plačícího dítěte.
Za možná na první pohled „neškodným“ činem se ovšem skrývá kaskáda neurologických poškození, která mohou navždy změnit životní dráhu dítěte. Proto je čin považován za týrání.
Odhaduje se, že případů tohoto syndromu v Česku jsou desítky ročně. Fatální následky přitom může mít i pouhých pět sekund otřesů.
Co se dozvíš po odemknutí?
S primářem dětského oddělení Fakultní nemocnice Bulovka Ivanem Peychlem probíráme:
- jak závažné poškození třesením vzniká,
- jaké jsou příznaky syndromu,
- proč je nejčastějším spouštěčem pláč dítěte,
- rady, jak předejít fatálním následkům,
- jak probíhá vyšetření.
