Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Začalo to sázkou – jak dlouho se „dole“ vydržím neholit?
Celý svůj teen a dospělý život se holím. Všude. Za téměř jakýchkoli podmínek a okolností. Během kempování? Kolikrát. Během roadtripu, za jízdy, na zadním sedadle, s pomocí opalovacího krému? Jasně.
Ochlupení mi navíc roste rychle, tudíž pokud mi záleželo – a že záleželo – na tom, abych byla všude heboučká a měkoučká (tak je to totiž správně!), musela jsem se holit téměř každý den. Nepamatuji si rok, kdy jsem žiletku vzala do ruky poprvé, ale mohlo mi být tak kolem třinácti. Možná i dřív.
Když jsem na sázku neholit se kývla, netušila jsem, že mě takto zdánlivě banální zkušenost může pomoci emancipovat, dodat mi sebevědomí nebo pozitivně ovlivnit, jak se cítím při sexu.
I když se považuji za feministku duší a tělem, sdílet veřejně příběh svého „ochlupení“ je pro mě nová zkušenost. Kontraintuitivní. I to svědčí o tom, do jaké míry na nás ulpívají společenská tabu a jak hluboce jsou v nás zakořeněné společenské normy. A mě už to jednoduše nebaví. Hezké čtení.
Každý den jsem pozorovala, jak je mé pubické ochlupení zase o kousek delší. Nejdříve jsem mu nemusela věnovat příliš pozornosti, ale po několika dnech se to změnilo. Chlupy mě začaly lechtat. Když jsem šla po ulici a zrovna na mě přišla intenzivní potřeba se tam (= mezi nohama) podrbat, snažila jsem se mermomocí myslet na něco jiného. Shodou okolností mě u toho napadly dvě věci.
Zaprvé. Překvapuje mě, jak dlouho mé chlupy rostou. Už to byl asi druhý týden, co jsem jim dala volnost, a stále zůstávaly docela krátké. Myslela jsem, že za šest sedm dní bude hotovo. V tu dobu mi bylo pětadvacet, takže jsem své chlupy v jejich přirozené podobě neviděla minimálně dvanáct let. Skoro jsem se musela zastavit, abych to prozření zpracovala. Přes jednu dekádu jsem se dole neviděla jinak než (více či méně) holá. A pak že nežijeme v patriarchátu.
Zadruhé jsem měla iracionální pocit, že bylo svědění zorchestrováno nějakou vyšší silou. Jako by se mě mé pubické ochlupení snažilo donutit, abych mu věnovala plnou pozornost. Donutit přemýšlet nad tím, proč ho takto neznám. Proč jsem ho již dvanáct let neviděla v jeho skutečně přirozené podobě.
Což své vysvětlení má.
Společnost Gillette uvedla na trh holicí strojek určený pro ženy. V reklamě byl stroj inzerován jako „krásný doplněk toaletního stolku, který řeší nepříjemný osobní problém“.
Proč se holíme
„Odstraňování chloupků dlouho utvářelo genderovou dynamiku – nebo naopak. Sloužilo jako ukazatel třídy a definovalo představy o ženskosti a ,ideálním těle‘,“ píše novinářka Marianna Cerini pro CNN.
Kategorickým imperativem se ovšem holení stalo pro ty, které socializujeme jako ženy, až na počátku 20. století. Do té doby bylo holení běžné u všech genderů: převážně to byla cesta, jak uchránit své tělo od nečistot, ovšem staří Římané chlupy spojovali i s třídou. Čím hladší byla vaše kůže, tím jste byli čistší a nadřazenější.
Přidej se do klubu Refresher+ již od 125 Kč 25 Kč
Co se dozvíš po odemknutí?
Větší sebevědomí i více vzrušení. Jaké změny přišly spolu s ochlupením?
Proč odsuzování ochlupení vede až k Darwinovi.
Krátké sukně, Playboy i pornografie. Jaké kulturní vlivy nutí ženy do toho, aby se holily.
Proč se na konci 80. let stala hladká kůže masovou záležitostí.
Předplatným podpoříš kvalitní autorskou tvorbu REFRESHER +, díky které můžeme pravidelně pokrývat důležitá témata. Od genderové rovnosti a feminismu po sexualitu či zdraví.
Nejedná se ani o globálně přijímanou praktiku. Například v mnoha asijských zemích nejsou tlaky na holení žen tak silné jako v Evropě. „V Koreji bylo ochlupení dlouho považováno za známku plodnosti a sexuálního zdraví – a to do té míry, že se v polovině roku 2010 objevily zprávy o tom, že některé korejské ženy podstupují transplantaci ochlupení, aby to své doplnily,“ vysvětluje Cerini.
A ani v Evropě to neplatilo vždy. Ve středověku se od „dobrých katolických žen“ očekávalo, že nechají ochlupení růst volně. Jednalo se o projev ženskosti, který tedy (samozřejmě) bylo třeba skrývat na veřejnosti. Teprve koncem 19. století se začaly evropské a americké ženy holit v rámci své „beauty“ rutiny. Představa, že ochlupení je nefeminní, má podle Rebeccy Herzig, která napsala knihu Plucked: A History of Hair Removal (Vytrháno: Historie odstraňování chlupů), původ v knize Charlese Darwina O původu člověka z roku 1871.
Darwin chlupy považoval za znak primitivních předků. Méně chlupů pak proto podle něj jistě znamená delší evoluční cestu – a také větší sexuální atraktivitu. Darwinovy myšlenky postupně přijali i další odborníci. V 19. století se proto ochlupení spojovalo se sexuální inverzí, chorobnou patologií, šílenstvím či kriminalitou.
Zdroj: Freepik / freepik
A hádáš správně. Tyto konotace byly aplikovány převážně na ženy. Jak v rozhovoru s Cerini vysvětlila profesorka globální etiky na britské Birminghamské univerzitě Heather Widdows, na dané se dá nahlížet v souvislosti s rostoucí společenskou rolí žen. „Přesvědčování žen, že musí být bez ochlupení, aby byly považovány za hodné pozornosti, bylo heteronormativním způsobem kontroly jejich těl – a ve své podstatě i jejich já – prostřednictvím studu,“ píše Cerini s odkazem na Widdows.
Na začátku 20. století už byla v bělošské Americe středních a vyšších vrstev zakořeněná představa, že heboučká a měkoučká kůže je symbolem ženskosti. A že ženské ochlupení je nechutné.
V následujících letech se pak ke slovu přihlásila volná ruka trhu. Magazín Harper's Bazaar v roce 1915 jako první ženský časopis odstartoval kampaň věnovanou odstraňování chloupků v podpaží – krok, který podle Cerini označil jako „nutnost“. Ve stejném roce pak společnost Gillette uvedla na trh první holicí strojek určený pro ženy. V reklamě byl stroj inzerován jako „krásný doplněk toaletního stolku, který řeší nepříjemný osobní problém“.
V dalších dekádách se pak zkracovaly sukně, během druhé světové války byl nedostatek silonek a objevily se bikiny – postupně se tak zvětšovala plocha ženského těla, kde chlupy neměly co dělat. V padesátých letech navíc dostal hlas Playboy, který hladce oholenou ženu pozvedl na sex symbol. Chlupy ovšem ani během 60. a 70. let stále nebyly odstraňovány masově, stále na ně nebylo nahlíženo jako na něco nepřirozeného. Vzedmula se navíc druhá vlna feminismu nebo hippie kultura a ochlupení bylo vnímáno jako součást boje o rovnost.
Zvrat nastal v následujících dekádách s rozvojem pornografie, depilace a stále explicitnější popkultury. „V roce 1987 si sedm sester z Brazílie (známých jako J Sisters) otevřelo v New Yorku salon nabízející takzvanou ‚brazilskou depilaci‘ – kompletní depilaci genitálií voskem. Začaly ji provádět celebrity jako Gwyneth Paltrow a Naomi Campbell. Následovaly je masy lidí,“ píše Cerini. Holení se tak stalo defaultní pozicí. Normou a „přirozeným“ pravidlem.
Emancipace i více vzrušení
Ochlupení mi přestalo růst až po několika týdnech. Krátce po mém prozření na ulici přestalo svědit a já jsem si na něj postupně začala zvykat. A nejen to. Stála jsem před zrcadlem a dívala se na něj. Přišlo mi neskutečně ženské. Sexy. Cítila jsem se ve svém těle dobře. Anglický jazyk má pro podobné momenty hezké přídavné jméno, které dodnes nevím, jak co nejvěrněji překládat: „empowering“. Byl to posilující pocit, emancipační. Zdálo se mi, že si beru zpátky něco, co mi bylo odebráno, čeho jsem byla zbavena. Svobody. Volnosti nakládat se svým tělem tak, jak sama chci. Měla jsem pocit jakési pevnosti a autonomie, co se týče mých vlastních rozhodnutí.
Emancipace v jedné sféře života má mnohdy tendenci prokapávat do dalších oblastí. A i v tomto případě jsem měla pocit, že se zapouštěla i do mých reakcí mimo koupelnu: v práci nebo v osobním životě. Byla jsem více sebevědomá. Ukotvená sama v sobě. Cítila jsem se posilněna vyjednávat o svých přáních a potřebách – a jakožto celoživotní people pleaser jakoukoli emancipaci a posílení dojmu mé oprávněnosti být, mít, snít a přát si vítám s otevřenou náručí.
Překvapilo mě také, že jsem cítila více vzrušení. Cítila jsem se sebevědomě, líbilo se mi, co vidím v zrcadle i jaký je tento druh svobody pocit. Nedávno jsem slyšela mluvit jednu z mých oblíbených podnikatelek a influencerek Stephanii Miller o tom, že má lepší sex díky novému účesu. A plně tomu rozumím.
Mám dlouholeté zkušenosti s nezdravým náhledem na své tělo. Cítit se v něm proto plně komfortně a oceňovat jeho různorodé části, alespoň dočasně, mi dodalo něco, díky čemu byl prožitek sexu mnohem intenzivnější. Myslím, že jsem byla mimo svou hlavu, více v těle. Nevěnovala jsem pozornost tomu, co je na mně kde špatně. Cítila jsem sílu, sebevědomí a svobodu zacházet se sebou (a nechat se sebou zacházet) tak, jak uznám za vhodné.
Také se sluší říct, že moje zkušenost není nikterak originální. V posledních letech se zdvihají vlny „body positivity“ či „body neutrality“, které holení problematizují. Mnoho lidí tak dnes hází jak genderové, sexuální i vztahové normy, tak žiletky a depilační pásky z okna (myšleno symbolicky, prosím pěkně – ne že se někdo chytne představy neohleduplných feministek, které znečišťují ulice plastem).
A nakonec chci dodat jednu věc. Nejedná se o pouhé obviňování nebo zbavování se zodpovědnosti. Ovšem osobní a společenské je vždy propletené, vždy jsme do nějaké míry podmíněni kulturním, sociálním, ekonomickým a politickým prostředím. A jakožto dívce a následně ženě mi bylo (a je) jasně indikováno, kým bych měla být a jak bych měla vypadat. Toho jsem se teď rozhodla v další oblasti svého života zříct.
