Juraj a Martina mají otevřené manželství. „Nemonogamie je v upřímném vztahu zábava. Vyvolává větší romantiku a chtíč“

Věděla jsem ale, že se s Jurem nechci rozcházet. Jenže vidina toho, že budeme celý život monogamní, mi připadala šílená a nepravděpodobná. Vzhledem k tomu, jak časté nevěry jsou, mi přijde, že k sobě ve vztazích často nejsme upřímní. Je úplně běžné, že i když máme monogamní vztah, připadají nám hot i jiní lidé. Nebo že máme na někoho crush – který třeba nerealizujeme, ale prožijeme ho.

Říkala jsem si proto, zda od sebe nechceme příliš. Zda by život neměl být trochu jednodušší. Podle mě je legitimní ptát se, zda je monogamie proveditelná. Zda by měla být cílem a jestli je vůbec nutná. A nemonogamie se mi postupně začala jevit jako přirozená. Což ale neznamená, že lidem nemůže vyhovovat monogamní vztah. Myslím, že by každý vztah měl reagovat na vlastní potřeby. Je ale dobré si připustit myšlenku, že monogamie není povinná. Že pokud ji člověk nechce, nemusí ji mít.

Juraj: Když je člověk s někým ve vztahu dlouho, je normální, že vzájemné vzrušení není takové jako na začátku. A většina párů vnímá případný zájem protějšku o někoho jiného jako něco osobního nebo fatálního. Postupně mi to ale začalo připadat normální. V tom podcastu jsem slyšel tolik lidí z celého světa, kterým to takto funguje a jsou spokojení. Říkal jsem si, proč bych se na to měl dívat negativně, když to vlastně sám chci.

Jak přesně ona otevřenost ve vašem případě vypadá?

Martina: S dalšími lidmi pouze spíme, nenavazujeme s nimi dlouhodobé vztahy. 

Juraj: Obecně to máme nastavené tak, že je v pohodě jít na jedno dvě rande, ale tam to končí. Nechceme, aby to přešlo do polyamorního vztahu. 

Martina: Zatím. (smích) Protože nevíme, jak se to bude vyvíjet. Možná se někdy zase vrátíme do monogamie, možná někdy budeme otevření vztahům s dalšími lidmi. Naše hranice se mění a vyvíjejí podle toho, jak se cítíme nebo co spolu zrovna prožíváme. Odvíjí se od neustálé konverzace. V některých momentech se s něčím cítíme v pohodě, někdy zase ne, takže to komunikujeme. Je to fluidní.

Juraj: Otevřený vztah máme čtyři roky, ale za tu dobu jsme měli několik období, kdy jsme byli monogamní, protože na otevřený vztah nebyl čas nebo se na to jeden z nás necítil. Není to zkrátka lineární. Je třeba vycítit, zda je třeba něco změnit, a vykomunikovat to.

Buď člověku věřím, nebo ne. Moje žárlivost nikoho nezastaví od toho, zda mě bude podvádět, zda bude chtít někoho jiného. Moje žárlivost ovlivňuje hlavně mě.

Takže pokud jednomu něco nevyhovuje, spoléháte na to, že to druhému řekne?

Martina: Ano.

Říkáte si navzájem, že jste byli s někým jiným?

Martina: Jo, říkáme si to dopředu. 

Juraj: A když se to někdy stane spontánně, tak si to také povíme. Pak záleží na tom druhém, kolik chce vědět detailů.

Aktivní volba

Oba jste velmi zaneprázdnění, máte dceru i přátelské vztahy, pracujete, stavíte dům. Kolik času věnujete dalšími lidem v rámci otevřeného vztahu?

Martina: Přirovnala bych to k návštěvě festivalu. Nechodíš tam moc často – jdeš, když máš čas a energii. 

Juraj: Je to pouze jedna z milionu věcí, které děláme, když na to máme prostor.

Jakým způsobem nemonogamie ovlivnila váš vztah? 

Martina: Mega pozitivně. Výsledkem toho je, že si našeho vztahu více vážíme, přijde nám více speciální. Jsme rádi, že něco takového je možné, ale zároveň jsme v pohodě s tím, když to možné není. Odebralo to z našeho vztahu tlak. Třeba s někým flirtuji a jsem hrozně vděčná, že můžu. Také cítíme více důvěry – i díky tomu, že jsme zažili vývoj naší otevřenosti. Když jeden z nás řekl „ne, stačilo“, druhý to respektoval a bez jakéhokoli přemlouvání nebo zaváhání řekl „OK, ne je ne“.

A nejlepší na tom je, že se člověk cítí aktivně vybíraný. Náš vztah není samozřejmost, ale naše volba i přes existenci milionu dalších lidí, se kterými bychom mohli být. V tom je to nejromantičtější – že je náš vztah aktivní volba.

Juraj: Naprosto souhlasím. Když mám interakci s někým jiným, jistým způsobem mě to zenergizuje. Druhý den se cítím být více milující. Dává mi to pocit, že mám vlastní volnost, ale i druhého člověka, kterého jsem si vybral a mohu se k němu vracet. 

Martina: A samozřejmě to má mega pozitivní sexuální rovinu. Není nic víc sexy než vědomí, že vašeho člověka chce ještě někdo jiný. Vyvolává to ve mně reakci: „Počkat, počkat. Jura chce někdo další? Nenene, já ho chci víc!“ Máme díky tomu více romantiky a více sexuálního náboje. Jsme více zamilovaní. Ta – čistě teoretická! – nejistota v nás rozpaluje totální romantiku a chtíč. Je to, jako kdyby vám někdo přepnul něco v mozku. (smích) Je to šílené, jsme jako teenageři na prvním rande. V tomto to funguje fantasticky.

Co tvoří základ úspěšné a zdravé nemonogamie?

Juraj: Komunikace a práce s egem.

Martina: A střízlivý přístup ke vztahům. Nevnímáme to tak, že by vztah s někým jiným mohl být lepší. Jsme spolu skoro třináct let a odpracovali jsme si tolik, že by mě nikdy nenapadlo, že by vztah s jiným člověkem mohl být lepší. To je iluze, kterou odmítám. Samozřejmě si s někým můžu v některých ohledech rozumět víc, ale to neznamená, že být s ním ve vztahu by bylo jednodušší než být ve vztahu s Jurem. Přijmout tuto střízlivost je podle mě také zásadní.

A komunikace je podle vás tolik důležitá v jakém smyslu?

Martina: Protože vztahy nejsou lineární, život se různým způsobem vyvíjí. Nikdy neplatí, že pravidla, která jsme nastavili minulý měsíc, budou platit celý následující rok. Lidé se musí bavit otevřeně a musí se umět bavit o nepříjemných věcech. A musí se vzájemně poslouchat.

Juraj: Zároveň by si měli být vzájemně fanoušky. Když jsem s někým jiným, chci si být jistý, že je s tím Martina naprosto v pohodě, že je na to vhodný čas. Abych si mohl být jistý, že její reakce bude „super, doufám, že sis to užil“. (smích) Chci v tom mít předem jasno. Bavit se o takových věcech není vždy jednoduché, ale je to klíčové.

A to ego? Jakou hraje roli?

Juraj: Hrozně moc kamarádů mi říká, že by takový vztah také chtěli, ale že si to nedovedou představit na straně své partnerky. Takže sám to chceš, ale nechceš, aby to tak měla ona? Buď je to nedůvěra, nebo ego.

Martina: A myslím, že u mužů je to často to ego.

Juraji, ty jsi u sebe otázku ega řešil?

Juraj: Jasně.

Martina: Ale Juro obecně není žárlivý typ.

Juraj: To asi nejsem. A vždy se to v hlavě snažím zracionalizovat. Pokud je to OK pro mě, je to OK i pro ni.

U tebe, Martino, ego roli nehrálo?

Martina: Pro mě to není tolik otázka ega jako spíš nesebevědomí, které se projevovalo v mnoha oblastech mého života. Strávila jsem rok na terapii právě s tímto účelem, věděla jsem, že se s tím musím naučit lépe pracovat. A skutečně to hodně pomohlo. Obecně se teď ohledně sebe cítím mnohem lépe.

Cítíte někdy žárlivost? Jak takové situace řešíte?

Martina: Ano. A když jo, bavíme se o tom.

Juraj: Umíme se o tom pobavit, umíme si přiznat své pocity, i když jsou těžší nebo negativní. Je to tam, ale není to žádný blok nebo větší zádrhel.

Martina: Umíme se opečovat. Ale žárlivost je podle mě nesmyslná emoce. 

Co to znamená?

Martina: Já toho člověka nevlastním. I v monogamním vztahu je žárlivost překážka. Buď člověku věřím, nebo ne. Moje žárlivost nikoho nezastaví od toho, zda mě bude podvádět, zda bude chtít někoho jiného. Moje žárlivost ovlivňuje hlavně mě – případně pokud se kvůli ní chovám k druhému zle, tak i ten vztah. Ale ubližuje hlavně mně.

Žárlivost bývá často spojována s nižším sebevědomím a sebehodnotou. Máš, Martino, pocit, že se u tebe zmírnila v momentě, kdy sis toto téma začala zpracovávat na terapii?

Martina: Určitě. Přišlo mi, že jsem umírala tím, jak jsem se srovnávala s ostatními lidmi. Ale teď už to tak nemám. Beru to tak, že jsem to prostě já, jsem skvělá a on si mě dobrovolně vybírá. A vím, že venku existují další skvělé osoby – dobře pro ně.

Jak vypadá to opečovávání, když řešíte žárlivost nebo jiná těžší témata?

Martina: Uděláme si čas pro sebe, třeba jdeme na rande.

Juraj: Prostě se o sebe postaráme. Vytvoříme příjemné vztahové zážitky.

Kdy může sloužit

Jak poznat, zda je otevření vztahu pro pár dobrým řešením, nebo se jedná spíše o snahu utéct před neřešenými problémy?

Martina: Podle mě je základ to, zda s druhým člověkem chceme být a budeme si ho i nadále vybírat. Je fér říct: „Chci otevřený vztah, je to pro mě důležité, pojďme se bavit, jak se tam můžeme dostat. A pokud to pro tebe cesta není, budeme se muset rozejít.“ Ale vyvíjet nátlak, dělat protějšku naschvály, nevnímat jeho potřeby nebo to dělat i v momentě, kdy víme, že si to nepřeje – to je podle mě známkou toho, že něco není v pořádku.

Juraj: Přemýšlím, zda to někdy není legitimní způsob, jak jisté problémy řešit – pokud jsou s tím oba v pohodě. Třeba pokud jsou partneři sexuálně nekompatibilní nebo je jeden z nich asexuální, tak nemonogamie podle mě může posloužit.

Martina: Ano, může to řešit specifické problémy, ale nikdy by to nemělo být navzdory partnerovi.

Jaké hodnoty skrze otevřené manželství předáváte nebo v budoucnosti budete předávat své dceři? Co ji chcete o romantické lásce naučit?

Martina: Ráda bych, aby věděla, že monogamie i romantické vztahy jsou přeceňované. Jako společnost jsme nastavení, že monogamní vztah je to nejvíc, co člověk může mít. To si nemyslím. Podle mě je důležitá komunita nebo dobří přátelé. Mnoho vztahů je stejně důležitých jako romantická láska – a v některých fázích života mohou být dokonce důležitější.

Společnost také staví na purismu, tvrdí nám, že život má být v jistém smyslu utrpení. Že musíme trpět pro monogamní vztah, musíme si odpírat, musíme trpět v práci. Tak to podle mě nemá být, život by měl být fucki*g good. To bych jí chtěla předat. Podobně mě štve i to, jak vnímáme panenství – jako něco, co nám někdo může vzít. Není to ale věc, kterou dáváme nebo ztrácíme. Tyto křesťanské puristické ideje odmítám. 

Juraj: Já bych chtěl, aby vnímala všechny variace lidských vztahů otevřeně, aby pro ně měla pochopení. 

Co byste chtěli, abyste věděli, když jste začínali s romantickou láskou?

Martina: To, co jsem teď říkala. Ve společnosti je tolik tlaku na to, jak mají věci být… Stále se honíme za nějakým cílem, který ve skutečnosti vůbec nemusí být uspokojující. Lidé si navíc často myslí, že nemonogamii chce muž, protože chce spát s dalšími lidmi. To je blbost, ženy se tak cítí také. Ale právě kvůli tomu jsem si dlouho myslela, že jsem špatná, defektní.

Nedávno jsem informaci o našem otevřeném vztahu poprvé sdílela na svém Instagramu a napsalo mi několik žen, že se cítí nebo cítily stejně. Udělalo mi radost, že jim můžu ukázat, že na tom není nic špatného, že tohle mohou chtít. 

Takže jsi cítila vliv socializace žen, co se týče kontrolujícího přístupu k jejich sexualitě?

Martina: Totálně. Myslím, že mít otevřený vztah je z podstaty feministické.

Co bys býval chtěl o romantické lásce vědět ty, Juraji?

Juraj: Jak být víc empatický, víc v kontaktu se svými pocity. Možná by to pak byla jednodušší cesta.

Takže jsi jakožto muž také cítil určité vlivy výchovy, kvůli kterým ses nenaučil být v kontaktu se svými emocemi či věnovat vztahům dostatečnou péči?

Juraj: Asi ano. Vzhledem k tomu, jak jsem byl vychovaný, jak jsem vnímal společnost a jak mě nazpět ovlivňovala, jsem na něco takového nebyl připravený. A stále na tom pracuji.

Jak byste popsali nemonogamii v několika málo slovech?

Martina: Podle mě to je „jednoduchá“ cesta, jak si udržet romantiku v dlouhodobém vztahu. 

Juraj: Zábava v upřímném vztahu.

Martina: Souhlasím. Nemonogamie je radikální upřímnost.