K tomu, aby nabourali tradiční koncepci umění a neustále posouvali hranice, mnohdy využívali ty nejdrastičtější prostředky. Toto jsou jedna z nejkontroverznějších děl umělců druhé poloviny 20. století.
Kam až může zajít umění? To se rozhodli v druhé polovině 20. století zjistit autoři tvořící pod hlavičkou avantgardních směrů. A tak se zrodila hnutí jako body art, kdy se všelijak pracuje s lidským tělem, které se tetuje, aplikují se do něj piercingy, ale taky na něm probíhají třeba operace.
Extrémních podob nabývá i performance art, při kterém se lidé mění v aktéry různých scénářů, anebo happeningy, které také všelijak vybízí publikum k aktivnímu zapojení. Kvůli provokaci emocionální a intelektuální kapacity diváků vstoupily tyto umělecké formy do dějin.
A tak se stalo, že se do galerií dostala mrtvá zvířata nebo se publikum obrátilo proti umělkyni, řezalo ji a svlékalo.
Body art, performance a happeningy představovaly živé umělecké události, které se vyznačovaly kombinací různých médií a zapojování diváků. Často šlo o spontánní a neopakovatelné situace, které vytvářely intenzivní zážitky jak pro samotného umělce, tak pro účastníky děje.
Hojně využívanými tématy byly pro umělce otázky týkající se politických myšlenek a názorů nebo vztahu těla a identity. Toho umělci dosahovali prostřednictvím provokace a odmítání tradičních forem umění. Teď už se však vrhněme na konkrétní ukázky některých z nejbrutálnějších uměleckých počinů druhé poloviny 20. století.
Jak vysvětlit umění mrtvému zajíci
Německý umělec Joseph Beuys se proslavil především jako autor akčního a konceptuálního umění, které jen málokoho zanechalo chladným. Zmiňovaná performance Jak vysvětlit umění mrtvému zajíci z roku 1965 patří mezi jeho nejznámější a také nejsurovější díla vůbec. Během této performance si zakryl obličej medem a plátkovým zlatem a následně komunikoval s mrtvým zajícem.
Jednalo se v podstatě o rituální akt, kdy Beuys usiloval o oživení zajíce, čímž interpretoval svůj vlastní příběh z druhé světové války. Ten spočíval v havárii letadla a jeho záchraně kočovníky, kteří jej krmili medem, mazali tukem a balili do plsti. Právě tento symbolismus se projevil v akci se zajícem, kdy mrtvé zvíře odkazuje na bezvládné tělo Beuyse ve válce.
Reinkarnace svaté Orlan
Francouzská umělkyně Orlan je známá svými radikálními performancemi, které často zahrnují chirurgické zákroky na vlastním těle. Tyto operace jsou klíčovým prvkem jejího uměleckého přístupu, který se zaměřuje na otázky identity, genderu a vnímání krásy. Jedním z nejznámějších výstupů, které se odehrály přímo na operačním sále, je ten s názvem Reinkarnace svaté Orlan.
Během této performance Orlan podstoupila operace ke změně rysů v obličeji, přičemž jednou z inspirací jí byl renesanční ideál krásy z obrazů Botticelliho. Operace zahrnovala spolupráci s chirurgy, kteří mimo jiné zaujali úlohu herců. Z fotodokumentace je tak můžeme vidět ve speciálních kostýmech. Aby toho však nebylo málo, zákroky, jako je i tento, podstupovala bez anestezie.
Rhytm 0
Marina Abramović je srbská umělkyně, která je známá svou odvážnou a často provokativní prací v oblasti performance. Jejím nejznámějším dílem je Rhytm 0, které bylo navrženo tak, aby zkoumalo hranice mezi umělcem, diváky, důvěrou a agresí. V rámci performance umístila Abramović na stůl 72 různých objektů, které zahrnovaly jak běžné a neškodné předměty, tak i potenciálně nebezpečné a agresivní nástroje.
Diváci byli v průběhu vyzváni k výběru některého z objektů, které mohli libovolně užit podle vlastního úsudku. Výsledkem byl akt, který trval šest hodin a zanechal za sebou velmi silné emoční následky. Někteří diváci se totiž během performance stávali čím dál agresivnějšími a umělkyni fyzicky ubližovali nebezpečnými předměty.
Zpočátku Abramović někdo pouze věnoval růži. Postupně jí ale lidé z publika pomalovali rtěnkou, rozřízli šaty a pořezali. Jeden účastník měl pak umělkyni sát z krku krev. Abramović ve svých memoárech prozradila, že je přesvědčená, že by ji některý z přítomných mužů znásilnil, pokud by u experimentu nebyly přítomné i manželky návštěvníků.
Shoot
I osobnost amerického umělce Chrise Burdena je spojena především s uměním body artu a performance, stejně jako u jeho předešlých kolegů. Jedním z nejkontroverznějších děl tohoto tvůrce je počin s názvem Shoot, kdy si Burden nechal puškou střelit do ruky. Součástí tohoto drastického aktu byli také diváci, kteří byli posléze vtaženi do diskuse o samotné povaze tohoto díla. Ta spočívala ve zkoumání hranic tělesné bolesti, risku a fyzické odolnosti.
