Největší námořnickou záhadu se nikomu nepodařilo vyřešit ani za více než sto let.
5. prosince 1872, Atlantský oceán. Když kapitán plachetnice Dei Gratia zpozoruje v dálce cizí loď, kterou vlny moře unášejí ze strany na stranu, neváhá a okamžitě kormidelníkovi přikáže, aby změnil směr plavby. Kormidelník svému kapitánovi Davidu Morehousovi neodmlouvá. Oba totiž vědí, že je povinností námořníků, aby si pomáhali.
Jakmile se přiblíží k plavidlu v nesnázích, Morehouse si je jistý, že jde o Mary Celeste – americkou brigantinu (plachetnice využívaná k převozu zboží, pozn. red.), která přibližně před měsícem opustila jeden z newyorských přístavů.
Když se plachetnice ocitnou v těsné blízkosti, kapitán vydá rozkaz a vyšle část posádky, aby loď zkontrolovala. Muži, kteří vstoupí na palubu plavidla, zůstanou v němém úžasu. Mary Celeste vypadá na první pohled v absolutním pořádku. Problémem je, že na lodi není ani živá duše.
Ve snaze zjistit, co se stalo posádce Mary Celeste, důsledně prohledají každý kout. Přestože v úhledně uklizených kajutách nenacházejí nic, co by stálo za zmínku, všimnou si, že na plachetnici chybí záchranný člun. Do očí je udeří i rozmontované čerpadlo v nákladovém prostoru lodi.
Jelikož námořníci vědí, že i s poruchou čerpadla by plachetnice dokázala doplout do cíle, nic jim tato indicie nenapoví. Žádné další stopy však nenajdou.
Mohla se desetičlenná posádka Mary Celeste jen tak vypařit? Co zkušené námořníky donutilo, aby riskovali své životy, a proč nasedli na záchranný člun uprostřed moře, když byla plachetnice schopna plavby?
Přestože existuje několik teorií, které by vysvětlovaly jejich jednání, žádnou nemůžeme považovat za stoprocentně pravdivou. To, co na moři plachetnici postihlo, proto zůstává i po desítkách let záhadou, která z ní činí nejslavnější loď duchů na světě.
Ještě předtím, než se podíváme na její příběh blíže, bychom ti rádi připomněli, že tvořit kvalitní obsah můžeme jen díky našim předplatitelům. Proto pokud se ti naše články o největších záhadách světa líbí, podpořit nás můžeš vstupem do klubu Refresher+.
Hurá na palubu!
Brigantina Mary Celeste vyplula z newyorského přístavu 7. listopadu 1872 pod velením kapitána Benjamina Briggsona, píše portál Ati. Plachetnice směřovala přes Atlantský oceán do Janova v Itálii, kde měla vyložit svůj náklad – sudy s denaturovaným lihem. Pro kapitána šlo o rutinní plavbu, na kterou si kromě svých sedmi námořníků tentokrát vzal také manželku a dvouletou dceru.
Na palubě to paradoxně už od začátku plavby nevypadalo růžově. První dva týdny na otevřeném moři museli námořníci čelit bouřím. O boji s počasím Briggs psal také v kapitánském deníku. Poslední záznam, který v něm našli námořníci z lodi Dei Gratia, byl ze 25. listopadu. Kapitán ho napsal v pět hodin ráno.
Vzpomínal v něm, že předchozí večer museli s posádkou čelit rozbouřenému moři a silnému větru o rychlosti více než 35 uzlů (přibližně 65 km/h, pozn. red.). Dodal, že boj s počasím nakonec vyhráli a nikdo z lidí na palubě se během bouře nezranil. Další den ráno měli podle jeho zápisků na dohled ostrov Santa Maria.
Přestože se podle tohoto deníku zdálo, že je na plachetnici všechno v pořádku, něco se muselo pokazit. Když totiž 5. prosince loď objevila posádka druhé plachetnice, unášel ji vítr a byla opuštěná.
Kromě mořské vody v lodním žaláři – nejnižším bodě lodi, který je pod hladinou – vypadala plachetnice v absolutním pořádku. V podpalubí sice našli několik rozházených map, ale osobní věci členů posádky byly uklizeny. Na lodi bylo také dostatek zásob pitné vody a jídla minimálně na šest měsíců. Chyběla jen posádka.
Dokonalý podvod, nebo shoda náhod?
Když Dei Gratia odtáhla opuštěnou loď na pevninu, začalo podrobné vyšetřování toho, co se na její palubě stalo, píše portál Smithsonian. Jelikož ani odborníkům nedávalo smysl, proč by kapitán Briggs opustil funkční loď uprostřed moře, případ se stal úrodnou půdou pro různorodé teorie a konspirace.
S první teorií, co se na lodi mohlo stát, přišel anglický vyšetřovatel Frederik Flood. Jak píše Daily Nautica, Floodovi se podařilo zjistit, že těsně předtím, než loď vyrazila z přístavu, se Briggs a Morehouse setkali na společném obědě. Skutečnost, že byli tito dva kapitáni přátelé, z nich v očích vyšetřovatele učinila podezřelé z únosu lodi.
Jelikož každá brigantina musela být pojištěná, Flood se domníval, že mohli společně zosnovat plán, jak oklamat pojišťovnu, a rozdělit si vyplacené peníze. Podle mořských zákonů totiž ztracená loď patřila nálezci – v tomto případě tedy Morehousovi, kterému měla pojišťovna navíc vyplatit peníze za její škody.
Vyšetřovatel tvrdil, že Briggs mohl zabít svou posádku a ukrýt se v nákladovém prostoru lodi Dei Gratia. O to, aby ho nikdo nenašel, by se už podle něj postaral Morehouse.
Přestože na první poslech tato teorie nezní nepravděpodobně, některá fakta nesedí. Za prvé, Brigss vlastnil majetkové podíly lodi, takže by šel pouze sám proti sobě, a zadruhé – co potom udělal se svou dcerou a manželkou?
Pojišťovna nakonec vyplatila Morehousovi za nalezenou loď jen jednu šestinu z její celkové hodnoty – 46 tisíc dolarů.
Jiné teorie zase naznačovaly, že se posádka mohla jednoduše opít lihem a vzbouřit se vůči kapitánovi. Kdyby se to však opravdu stalo, pravděpodobně by na lodi byly nalezeny stopy po souboji. Podobně problémová je i teorie, že loď přepadli piráti, protože z kajut nezmizely žádné cennosti.
Jelikož žádné z racionálních vysvětlení nesedělo, lidé začali přicházet se stále fantastičtějšími vysvětleními této záhady. Někteří lidé tvrdili, že posádku musela zabít nějaká mořská příšera. Další naopak její zmizení připisovali mimozemšťanům.
Podle mnohých byla plachetnice Mary Celeste dokonce prokletá. Mysleli si to hlavně kvůli její temné minulosti. Jak píše portál History, loď byla původně pokřtěna jako „Amazonka“, přejmenovali ji až po sérii několika tragických událostí. První kapitán lodi totiž náhle onemocněl a zemřel, později se zase srazila s jinou lodí v Lamanšském průlivu.
Nadějná odpověď
Jak píše portál Smithsonian, v roce 2002 se pokusila pomocí nových technologií opětovně vyřešit záhadu dokumentaristka Anne MacGregor. Aby její teorie byla co nejblíže pravdě, přizvala si k řešení záhady na pomoc i zkušeného oceánografa Phila Richardsona.
Podle rekonstrukce události zjistili, že chronometr (přístroj, který určuje polohu plavidla na moři, pozn. red.) na Mary Celeste musel být porouchaný. Kapitán proto mylně odhadoval, kde se loď nachází.
Podle vyšetřování Frederika Flooda měla loď změnit kurz pouhý den předtím, než by dorazila na Azory. Briggs otočil loď na sever směrem k ostrovu Santa Maria, kde podle MacGregor mohl hledat útočiště před špatným počasím.
Dokumentaristce se také podařilo vypátrat, že loď na poslední plavbě převážela uhlí. Během doby, kdy Briggs bojoval s bouří, mohly podle ní zbytky uhlí ucpat čerpadla lodi, což by znamenalo, že mořská voda z podpalubí nemohla odtéct.
S oceánografem proto dvojice došla k závěru, že Briggs chtěl preventivně opustit loď, neboť se mohl bát, že se v důsledku poruchy potopí. Vydal proto rozkaz nasednout na záchranný člun a namířit k nejbližší pevnině. Člun se však ve špatném počasí mohl převrátit, a posádka se proto mohla utopit v moři.
V každém případě se opět jedná jen o teorii, a ne stoprocentní pravdu. To, co se na nejslavnější „lodi duchů“ stalo, mohli vědět jen její kapitán a členové posádky.
