Ze Slovenska každoročně odcházejí tisíce mladých lidí. Kvůli geografické i kulturní blízkosti je jejich nejčastějším cílem Česká republika. V tomto článku přinášíme příběhy tří z nich, kteří se rozhodli opustit svoji zemi a vyrazit za studiem k sousedům.
Mladí Slováci a Slovenky tvoří významnou část studentstva na českých vysokých školách. Nejčastějším důvodem pro jejich rozhodnutí studovat v Česku je vyšší kvalita místních vysokých škol, lepší pracovní uplatnění, ale také vidina vyššího výdělku.
- Podle sčítání lidu z roku 2021 žilo v České republice více než 162 tisíc lidí hlásících se ke slovenské národnosti. Někteří z nich jsou v Česku usazeni trvale, jiní k nám přišli po sametové revoluci za prací či studiem. Nejvíce z nich se usadilo v Moravskoslezském, Ústeckém, Jihomoravském, Středočeském, Karlovarském kraji a v Praze.
Sarah, 28 let
Jednou z nich je Sarah Lomenová z Bratislavy, studentka pražské FAMU, která se pro životní změnu rozhodla během studia druhého ročníku animované tvorby na Vysoké škole múzických umění (VŠMU) v Bratislavě.
Chtěla jsem zůstat doma, nechtěla jsem odcházet do města, kde nikoho neznám.
„Kvalita školy v té době nebyla dobrá, bylo tam málo pedagogů a pedagožek, kteří by rozuměli současným trendům. Na škole také nebyla dobrá atmosféra a jediné, co tam stálo za to, byla katedra dokumentární tvorby, kam jsem se moc chtěla dostat,“ vysvětluje, proč se rozhodla hlásit se na jinou školu.
Přihlášku se nakonec rozhodla podat jak do Bratislavy, tak i na pražskou FAMU, která se z jejího pohledu jevila jako lepší možnost. Přijata ale byla jen do Prahy. „Chtěla jsem zůstat doma, nechtěla jsem odcházet do města, kde nikoho neznám. Mým domovem je však nyní Praha, což jsem pochopila už na ústním pohovoru na přijímačkách, kde jsem se setkala s porozuměním, s jakým do té doby ne,“ říká a dodává, že všechno se může časem změnit a jejím domovem se může stát jiné místo.
Stejně jako mnoho dalších mladých lidí i Sarah vnímá negativně současnou politickou situaci ve své domovině. „Samozřejmě že mě aktuální politická situace netěší, ale lidé se rozhodli demokraticky, rozhodla se většina,“ říká s tím, že jí na Slovensku chybí především větší rozmanitost v parlamentu na obou stranách politického spektra.
„Také mě mrzí vidět, jak mnoho lidí podléhá manipulaci a dezinformacím. To se však děje po celém světě,“ dodává a vyjadřuje naději, že se na Slovensku nakonec najde cesta k prosperitě, i když bude dlouhá.
Na otázku, zda plánuje v Česku zůstat, odpovídá kladně. „Myšlence zůstat v Česku se ani nebráním. Cítím se jako Evropanka, často cestuji, všude mi to připadá podobné a jazyková bariéra není takovým problémem jako dříve. Ani jednotlivé kultury od sebe nejsou tak vzdálené, jak se může na první pohled zdát,“ uzavírá.
Peter, 23 let
Vyšší kvalitu českého školství zmiňuje jako důvod svého přesunu do Česka i Peter Ďurica z Banské Bystrice, který aktuálně studuje druhý ročník oboru analytická chemie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. „Už na střední škole jsem měl pocit, že nemám na Slovensku prostor rozvíjet svoji kariérní budoucnost způsobem, jakým bych si představoval,“ říká. České vysoké školy mají podle něj mnohem vyšší prestiž i kvalitnější zázemí.
Už od dětství jsem měl pocit, že do silně nábožensky ovlivněné společnosti vůbec nezapadám.
Při jeho rozhodování však hrály roli i jiné faktory. „Už od dětství jsem měl pocit, že do silně nábožensky ovlivněné společnosti vůbec nezapadám. Mým náboženstvím byla vždy spíše věda a logika. Proto mi mnohem více vyhovuje česká společnost, která je v mnoha ohledech otevřenější a všeobecně liberálnější. Cítím se tady mnohem více sám sebou, než by tomu mohlo být na Slovensku,“ vysvětluje.
Ani Peter se svým návratem domů nepočítá. V Česku si již stačil vybudovat vlastní život, má tu vysokou školu, brigádu i kamarády. „Už se tady cítím víc doma než na Slovensku,“ říká s tím, že po dokončení studia bude mít v Česku také více pracovních příležitostí i lepší platové ohodnocení.
„Párkrát jsem v posledních letech přemýšlel, jestli bych se na Slovensko vrátil, kdybych například dostal lépe finančně ohodnocenou nabídku, po zvážení jsem ale došel k závěru, že by mi to za to zkrátka nestálo,“ vysvětluje a dodává, že byl svojí domovinou mnohokrát zklamán a pravděpodobně neexistuje nic, co by dokázalo jeho názor změnit.
Jeho zklamání vychází také z výsledků podzimních parlamentních voleb, v nichž zvítězila strana Směr současného premiéra Roberta Fica. „Mám pocit, že každé volby, ať už parlamentní, nebo prezidentské, odsunou do pozadí všechny problémy, které mají reálný dopad na životy lidí. Místo nich se řeší témata typu migranti, LGBTQ+ komunita, stejně jako cokoli jiného, co dokáže slovenská populistická scéna využít ve svůj prospěch. Bohužel jí to vždy zafunguje,“ říká.
Mária, 25 let
O svůj příběh se s námi podělila také Mária Fančovičová z Trnavy, absolventka práv na Trnavské univerzitě, která je aktuálně doktorandkou na Právnické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.
Mrzí mě, že Slovensko přijde o množství skvělých, šikovných a talentovaných lidí.
„Studium v České republice jsem začala zvažovat po dvou zkušenostech z programu Erasmus+. Díky nim jsem si zkusila nejen život v zahraničí, ale také jsem poznala jiné kultury a měla možnost vidět jiné přístupy ke vzdělávání. Po dokončení magisterského studia jsem hledala alternativu mezi kvalitním vzděláním a svou uplatnitelností s ohledem na právnickou profesi,“ vysvětluje.
Ani ona neskrývá zklamání z aktuální politické situace. „Slovensko je aktuálně velmi rozdělené, bohužel zvítězily lži a populismus. Zvítězil strach, zastrašování a hoaxy,“ komentuje výsledky slovenských parlamentních a prezidentských voleb. Dodává, že stejný pohled na současné politické dění sdílí také její okolí.
Mária vyjádřila také svoji lítost nad tím, že ze Slovenska odchází množství mladých lidí. „Mrzí mě, že Slovensko přijde o množství skvělých, šikovných a talentovaných lidí, kteří do poslední chvíle věřili a chtěli dát Slovensku šanci. Zároveň jsem však s úžasem sledovala komunitu nás, Slováků žijících v zahraničí, kteří se hromadně vraceli domů, nabízeli místa v autech, či dokonce vypravili speciální volební vlaky a autobusy,“ vzpomíná na hromadnou mobilizaci Slováků a Slovenek před nedávnými volbami.
Otázka návratu na Slovensko pro Máriu zůstává otevřená. „Slovensko je stále mým domovem, kde mám své nejbližší. V blízké budoucnosti však svůj návrat neplánuji, nikdy ale neříkej nikdy,“ uzavírá.
