Některé ženy zavedení nitroděložního tělíska téměř necítí. Pro jiné je to však nesnesitelný zážitek.
„Měla jsem pocit, že mě to roztrhne zevnitř, téměř jsem nemohla chodit a teprve po čtyřech dnech od zavedení jsem vstala z postele.“
„Bolesti pro mě byly silnější než jakékoliv menstruační – bodavé s křečemi v podbřišku. Následovaly křečovité bolesti dny po zavedení a v nižší frekvenci ještě pár měsíců po.“
„Zažila jsem zlomenou nohu, výrony, zlomené prsty, spálovou angínu, operaci nádorové uzliny v krku, roztrženou tepnu – ale tahle bolest je něco úplně jiného a je cítit na jiné úrovni.“
Tak pro Refresher tři ženy popsaly svou zkušenost se zavedením nitroděložního tělíska. Bolest spojená s aplikací této antikoncepční pomůcky přitom lékaři a lékařky mnohdy bagatelizují a někteří o ní předem ženám ani neřeknou.
Efektivní, ale za cenu bolesti
Jak uvádí server Antikoncepce, nitroděložní hormonální tělísko je malé, pružné, umělohmotné, mnohdy má tvar „T“, a jak již název napovídá, zavádí se do dělohy.
Díky tomu, že obsahuje malé množství syntetického hormonu progestinu, který pomáhá zabránit spermiím prostoupit přes děložní hrdlo do dělohy a oplodnit vajíčko, se jedná o jednu z nejspolehlivějších antikoncepčních metod. V těle může být i po dobu pěti let, takže je výhodnou ochranou pro spoustu žen.
Používat jej mohou jak ženy, které již rodily, tak ty, které nikoli. A co víc, nitroděložní tělíska jsou vhodné i pro ženy, které běžnou hormonální antikoncepci užívat nemohou. Například pokud trpí zvýšeným rizikem hluboké žilní trombózy.
Je přitom možné zvolit i nitroděložní tělísko nehormonální: „V děloze působí jako cizí těleso, čímž přitahuje množství bílých krvinek a ty se vrhají na spermie. Tento efekt je ještě zvýšen měděným drátkem; uvolňovaná měď má toxický vliv na spermie a brání jim v cestě pohlavním ústrojím.“
Přestože si mnohé ženy tělísko chválí a doporučily by jej klidně své nejlepší kamarádce, některé mají z jeho zavedení i trauma.
Sociální sítě jsou zaplaveny ženami, které si stěžují na bolestivé zavádění i odstraňování nitroděložního tělíska, píše The New York Times. Deník se odkazuje na letošní studii, která se zabývala stovkou nejpopulárnějších videí z TikToku s hashtagem #IUD (zkratka pro intrauterine device, tedy nitroděložní tělísko). Podle studie téměř všechna videa se zkušenostmi pacientek (alarmujících 97 procent) zdůrazňovala bolestivost zákroku a další negativní vedlejší účinky.
Čím to je? A proč se o tom nemluví?
Pacientka se má informovat sama
Gynekoložka Kamila Žižková, která na Instagramu vede edukativní profil @moje_gynpor, se ve své praxi se ženami, které při zavádění nitroděložního tělíska zažívaly výraznou bolest, zatím nesetkala. Od kolegů ale ví, že žena může u zavádění omdlít nebo se jí může udělat zle od žaludku.
„Je to opravdu velmi individuální. Některé ženy nesnesou dotyk na čípku, vadí jim i odběr cytologie; polévá je horko, může dojít ke ztrátě vědomí, bolestem v podbřišku, píchání...“ říká lékařka v rozhovoru pro Refresher. Takové pocity tak mohou některé ženy zažívat i při zavádění nitroděložního tělíska, respektive při diletaci (roztažení) čípku a následném podráždění nervů.
Lépe podle Žižkové snáší zavedení ženy, které už rodily, protože mají kanál děložního hrdla o trochu širší. Vliv na bolest může mít také nepoznaný zánět a citlivost čípku se rovněž může měnit v závislosti na cyklu ženy – byť se tělísko standardně aplikuje během menstruace.
Lékařka dodává, že pokud jsou bolesti podezřelé, gynekolog by je měl řešit. Pobolívání či mírnou bolest lze podle ní řešit běžnými analgetiky, které je možné si pro jistotu vzít ještě před zákrokem. Jelikož ale výkon trvá jen několik málo minut, na komplexnější „pain management“ není moc prostor.
„Tělísko se dá zavést i v paracervikálním bloku – v lokální anestezii nebo v anestezii celkové. Důležité je také správně dýchat, mít relativně pohodlnou polohu, nebýt v křeči, zkusit se uvolnit – i když se to zrovna v takto choulostivé situaci a poloze velmi špatně aplikuje,“ říká Žižková s tím, že pokud bolest nastane bezprostředně po zavedení, je vhodný klidový režim a v podstatě stejné úlevové kroky jako při bolestivé menstruaci.
Za jak dlouho po zavedení může žena očekávat, že bolest či křeče odezní? „Pokud k tomu dojde, protože stále většina žen má bezproblémovou aplikaci, tak od několika hodin do několika dní po zavedení. Výjimečně může být diskomfort v podbřišku i několik měsíců,“ říká lékařka. Pokud jsou bolesti silné nebo trvají podezřele dlouho, lékař řeší, zda není tělísko špatně zavedené či zda jej tělo přijalo.
Důležité je, aby žena o možné bolesti byla informována předem. „Pacientka by měla dostat do ruky i příbalový leták od tělíska, kde má veškeré informace, které se v rámci jedné návštěvy u gynekologa nedají stihnout,“ říká Žižková. Dodává ale, že jelikož je IUD volba pacientky, měla by se aktivně informovat primárně ona sama.
Přesně tak učinila sedmadvacetiletá Sára (jméno jsme na žádost respondentky změnili, pozn. red.), která si nechala nitroděložní tělísko zavést ve 23 letech.
Sára (23): Měla jsem pocit, že mě to roztrhne zevnitř
„Lékařka mi dala letáček, mluvila jsem s ní – celý proces, zda jít do tělíska, nebo ne, jsme řešily téměř rok. Řekla mi také, že bych si před zavedením měla vzít paralen. Varovala mě, že některé ženy při tom zažívají bolesti – říkala jsem si, že já mezi ně rozhodně patřit nebudu. A mýlila jsem se,“ otevírá svou zkušenost s tělískem Sára.
Informace zjišťovala nejen od své gynekoložky, ale také od kamarádek, které zavedení tělíska již podstoupily. Informovaná tak byla podle svých slov dostatečně. „Nečekala jsem však to, co přišlo,“ dodává mladá žena.
„Měla jsem pocit, že mě to roztrhne zevnitř, téměř jsem nemohla chodit a teprve po čtyřech dnech od zavedení jsem vstala z postele,“ říká Sára.
Po zavedení jí sice byly nabídnuty léky proti bolesti, ale chvílemi měla pocit, že její bolest není brána úplně vážně: „Jako by celou situaci zlehčovali.“
„Asi po týdnu prvotní bolest zmizela a byla jsem schopna normálně fungovat – ve srovnání s tím, že předtím jsem jen plakala a nebyla schopna dělat nic jiného, to byl rychlý pokrok. Nadále jsem však občas cítila, že mám v sobě něco invazivního – zejména během prvních šesti měsíců, kdy mě to jednou za dva nebo tři týdny trochu zabolelo. Od té doby jsem byla v pohodě,“ popisuje Sára.
Tato zkušenost jí způsobila „emocionální trauma, které spočívá zejména v tom, že se od samého začátku děsí dne, kdy jí tělísko budou vyndávat“.
V ještě jedné věci Sáru tato událost poznamenala: „A to v tom, že si od té doby velmi vážím empatického lékaře, který dokáže brát mé pocity vážně.“
Alice (26): Na bolest jsem nebyla připravená
Šestadvacetiletá Alice si nechala tělísko poprvé zavést v sedmnácti. A dle svých slov se o bolesti, která k tomuto zákroku mnohdy patří, necítila informovaná ani trochu.
„Pro mě byla bolest po zavedení tělíska možná ta nejhorší v životě. Zažila jsem zlomenou nohu, výrony, zlomené prsty, spálovou angínu, operaci nádorové uzliny v krku, roztrženou tepnu – ale tahle bolest je něco úplně jiného a je cítit na jiné úrovni než ty ostatní,“ popisuje zkušenost.
Přestože při zavedení sténala a slzela, Alice cítila, že její bolest lékařka nebrala vážně: „Mám pocit, že mi jen řekla: To zvládneš, je to jen chvilka.‘‘
Mrzí ji také, že jí nebyla nabídnuta žádná úleva od bolesti. „Když mi tělísko zaváděla poprvé, polil mě úplně studený pot a motala se mi hlava, protože jsem na takovou bolest nebyla ani fyzicky, ani psychicky připravena,“ dodává.
Popis své zkušenosti podtrhává zmínkou o tom, jak u ní probíhalo vyjmutí tělíska z těla. Po nehodě na motorce jí doma zbyly silné prášky na bolest, které si před vyndáním raději vzala. Nechtěla riskovat, že by tak velkou bolest zažila znovu.
„To myslím mluví za vše,“ uzavírá Alice.
Ignorovaná bolest
Zavedení nitroděložního tělíska tedy může bolet – některé ženy více, než je běžné. Každé tělo reaguje jinak. Je ale důležité, aby ženy o této bolesti a celkovém průběhu aplikace IUD byly dostatečně poučené a mohly tak učinit informované rozhodnutí. Rovněž je důležité, aby lékaři a lékařky bolest nebagatelizovali a skutečně svým pacientkám naslouchali.
Zvlášť když jsou ženy nepoměrně více vystaveny tzv. medicínskému gaslightingu. To znamená, že jejich symptomy jsou častěji zesměšňovány, jejich bolest brána na lehkou váhu nebo u nich dochází ke stanovení nesprávných diagnóz.
Fakt, že se může jednat o systematický problém neřešení ženské bolesti, naznačují výsledky studie z roku 2021. Vědecký tým vyzpovídal v Brazílii 413 žen, které si nechaly zavést nitroděložní tělísko. Zjistil, že míra bolesti pacientek se dělí zhruba na třetiny, přičemž přibližně třetina žen uvedla, že bolest je mírná (1 až 3 body z 10), třetina středně silná (4 až 6 bodů z 10) a poslední třetina označila bolest za silnou (7 až 10 bodů z 10).
Výsledky mohou někteří vnímat jako „šokující“, lékaři totiž historicky špatně vnímali, jak moc zavedení nitroděložního tělíska bolí. Ženy jsou totiž socializovány tak, aby svou bolest skrývaly – aby nebyly za „hysterky“.
Přesto efektivní pain management u zavedení IUD a většiny ryze ženských zákroků či nemocí mnohdy chybí.
Jak se mohou pacientky samy za sebe postavit, pokud mají pocit, že je jejich bolest bagatelizována nebo ignorována? „Změnit gynekologa nebo si jít vyslechnout druhý názor. A dodržovat pokyny lékaře – mnohokrát se stane, ze žena přijde s bolestmi, ale sama bolest doma neřešila. Pro nás je i toto důležitá informace – jestli zabírají běžná analgetika,“ komentuje gynekoložka Žižková.
A jak by teda zavedení nitroděložního tělíska mělo v ideálním případě vypadat?
Viktorie (23): Lékař mi vše vysvětlil a choval se jako profesionál
„Tělísko jsem chtěla a hodně jsem si zjišťovala předem. Takže už si nepamatuju přesně, o čem mě informoval lékař a s čím už jsem automaticky počítala. O bolesti se myslím zmínil – i o tom, že některé ženy pociťují bolesti ještě pár měsíců po zavedení,“ říká na úvod třiadvacetiletá Viktorie (jméno jsme na žádost respondentky změnili, pozn. red.), která se pro tělísko rozhodla ve dvaceti.
Boj o „puffíky“: Proč odborníci nesouhlasí s plánovaným zákazem e-cigaret
12. září 2024 v 8:30
Pamatuje si ale velmi respektující přístup při výběru antikoncepce: „Byla bych ráda, kdyby to tak bylo u všech lékařů*lékařek. Přiznal, že sám nerad zavádí tělíska ženám, co ještě neměly děti, ale proto, že je ještě zvyklý z minulosti, kdy nebyla žádná tělíska pro nerodičky a nedoporučovalo se to. Proto chtěl, abych si to dobře rozmyslela, a vysvětlil mi možné nežádoucí účinky a rizika.“
Viktorie tak cítila, že s ní lékař jedná jako „se sobě rovnou“ a že finální rozhodnutí je vždy jen a jen na ní. Lékař ji také informoval o každém kroku v průběhu zavádění a choval se profesionálně. Na bolest nijak neadekvátně nereagoval.
„Sestra bohužel po zavedení poznamenala něco jako: ‚Však už to máte hotové, co se tváříte?‘ Připadala jsem si hloupě, jako by mě měla za simulantku,“ posteskla si Viktorie.
Na otázku, zda jí byla před, po či během zákroku nabídnuta nějaká úleva od bolesti, odpovídá: „Ne, sama jsem si vzala předem ibuprofen, ale to nestačilo a přála bych si, aby úleva nabízena byla. Po zavedení mi lékař vysvětlil, jak si v případě potřeby dávkovat volně prodejné léky proti bolesti.“
Přestože Viktorie při zavedení zažila bodavé bolesti, které v nižší frekvenci pokračovaly ještě pár měsíců po, byla na ně připravena a počítala s nimi.
Do tělíska bych šla znovu
Přestože respondentky nepopisují zavedení nitroděložního tělíska jako něco příjemného (spíše naopak), samotnou antikoncepční metodu si chválí.
„Navzdory tomu, že to celé bylo náročné a nějakou dobu to hodně bolelo, některé benefity se mi celkem líbily – například to, že menstruace je výrazně mírnější / téměř žádná, a tak jsem si za poslední čtyři roky ušetřila dost bolestivých dnů,“ říká Sára s tím, že už před tělískem pár měsíců brala antikoncepci, ale na tu reagovala ještě hůř. „Tak nevím, jestli se cítím odvážně zkoušet něco nového. Raději bych se zase vrátila k tělísku,“ doplňuje.
Pro tělísko by se znovu rozhodla i Viktorie, v současné době pro ni představuje nejlepší možnost antikoncepce. „Před tělískem jsem měla velmi silné křečovité menstruační bolesti, a i proto jsem si přála hormonální tělísko. Dnes mám bolesti mírnější a jen jednou za pár měsíců, takže u mě nakonec převažovaly přínosy,“ vysvětluje.
„Příště bych se ale informovala o možnostech tlumení bolesti, zeptala se, jestli by to tak bylo možné provést – případně vyhledala jiné zařízení, kde mi to umožní,“ zmiňuje Viktorie.
Alice měla tělísko dvakrát, vždy na tři roky. „Bolest jsem vnímala jako nutnou výměnu za to, že budu tři roky v pohodě,“ říká.
Nebyl by ale svět hezčí, kdyby ženy nemusely trpět ani u zákroků, které nejsou život ohrožující, či u zákroků, které jsou jen a pouze individuální volbou? V případě zavádění nitroděložního tělíska ženy většinou nedostávají před, během ani po prakticky žádnou úlevu od bolesti.
Dovedete si představit, že by i vasektomie probíhala „za živa“?
