Mužně vypadající sportovkyně nejsou vynálezem „zvrácené moderní doby“. Svět tohle téma řeší skoro 100 let

Vše stálo na rozhodnutí lékaře Samuela Gerbera. Ten vydal prohlášení, že Stella se narodila jako žena, žila jako žena a zemřela jako žena. Žádný z jejích sportovních úspěchů jí tedy odebrán nebyl, píše polský list Gazeta.

Caster Semenya

Jihoafrická běžkyně Mokgadi Caster Semenya také prošla genderovým šetřením kvůli vyšší hladině testosteronu v těle nebo nečekaně dobrým výkonům. Nejen atletika a olympijské výbory jí byly okouzleny ve chvíli, kdy začala překonávat většinu rekordů v běhu na 800 a 1 500 metrů.

Na olympijských hrách v Londýně (2012) i v Riu de Janeiru (2016) získala zlato v běhu na 800 metrů. Kromě toho získala několik titulů nejlepší běžkyně světa. Debata o jejím pohlaví začala už v roce 2009. Tehdy ji atletická komise požádala, aby se podrobila testu pohlaví, který by ověřil, zda je skutečně ženou.

Výsledky nebyly nikdy oficiálně zveřejněny, ale žádný z jejích úspěchů jí nebyl odebrán. V roce 2018 zahájila Semenya žalobu na Světovou atletickou federaci za fyzické a psychické problémy způsobené léky na potlačení hladiny testosteronu, které užívala v letech 2010-2015. Případ se táhl několik let, přičemž atletická federace dodnes trvá na tom, že neporušila lidská práva atletky a jednala v souladu se zákonem, píše The Guardian.

Dora Ratjen (Heinrich Ratjen)

Další případ, který v minulosti šokoval nejen sportovní svět, se týkal německého atleta Heinricha Ratjena. Heinrich se narodil v roce 1918, přičemž lékař jeho matce konstatoval, že se jí narodila dcera. Rodiče z chudých poměrů to údajně neřešili a dítě pokřtili jménem Dora. Po celé dětství nosil ženské šaty a bylo s ním zacházeno jako se ženou. Ve skutečnosti byl však intersexuální, čili spadal pod obě binární pohlaví nebo-li nepatřil ani do jednoho. Intersex lidé dodnes čelí nátlaku přidat se k jedné ze dvou tradičně přijímaných kategorií, ačkoliv se jich rodí zhruba stejně, jako zrzavých lidí.

Heinrich se objevil také na olympijských hrách v Berlíně v roce 1936, kde získal čtvrté místo ve skoku vysokém. Celý případ se dal do pohybu poté, co se závodníci a vybrané úřady začali odvolávat na to, že se jedná o muže, který po skončení sportovní kariéry pracoval jako číšník se jménem Hermann.

V září 1938 se Ratjen vydal rychlíkem z Vídně do Kolína nad Rýnem. Strojvedoucí ohlásil policii na nádraží v Magdeburgu, že ve vlaku je muž převlečený za ženu. Ratjen byl z vlaku vyveden a vyslýchán policií. Ukázal své pravé doklady, v nichž bylo uvedeno, že je žena, ale po určitém váhání se přiznal, že je spíše muž – a vyprávěl svůj příběh. Přivolaný lékař konstatoval, že Ratjen je mužem. Popsal i Ratjenovy pohlavní orgány, jež podle něj vypadaly jako „zjizvený pruh.“ Vyjádřil i názor, že si nemyslí, že by byl Ratjen schopen pohlavního styku.

Muž, který se dožil devadesáti let, se za svého života úspěšně vyhýbal médiím a rozhovorům, ale když už někde promluvil, vždy potvrdil, že takový jeho příběh prostě je. Prý jej nacistická strana donutila jít na domácí olympiádu do ženské kategorie, protože byl nejlepším skokanem v zemi a Němci od něj očekávali velký úspěch.

Zdeněk Koubek

Jeden z případů ohledně sportu a pohlaví se týká i bývalého Československa. V roce 1913 se v okrese Frýdek-Místek narodil Zdeněk Koubek, ale dostal jméno Zdena Koubková. Dítě se narodilo s vrozenou vývojovou vadou reprodukční soustavy. Rodiče se rozhodli, že jejich dítě bude Zdena a budou ji vychovávat jako ženu.

Jako nadaná běžkyně na sebe atletka Zdena Koubková upozornila skvělými výkony v běhu na 800 metrů. Na Světových hrách žen v roce 1934 získala zlatou medaili a mimo jiné překonala světový rekord v běhu na 800 metrů. Tyto titulky dominovaly novinám po celém světě, ale teprve média v Anglii se začala blíže zabývat příběhem z jiné stránky.

Zdeňka to přinutilo následně odhalit svůj příběh. V roce 1936 podstoupil operaci, po níž se z pohledu binárního rodového rozlišení stal mužem, a začal svůj příběh vyprávět lidem po celém světě. Přiznal, že si před závody vždy poctivě holil obličej, nohy i tělo. Kvůli tlaku, který na něj byl vyvíjen, se rozhodl vyhodit všechny své medaile a ocenění do koše a později mu atletická komise odebrala i oficiální záznamy, píší Lidovky.