Shrnutí letošní Star Wars Celebration v Japonsku. Co všechno jsem viděl, koho jsem potkal a co mě nejvíc nadchlo?
Napsat, že miluju Star Wars, by asi nebylo velké přehánění. Koneckonců když se řekne filmová série, napadnou mě jako první právě Hvězdné války před všemi těmi Matrixy, Pány prstenů a jinými. Ve 32 letech jsem jednoznačně ta generace, která vyrostla na prequelech s Anakinem a Obi-Wanem, a Pomstu Sithů (čerstvě slavící 20 let od premiéry) považuje za nejlepší Star Wars film vůbec. Což ale neznamená, že až zbožně neuctívám původní trilogii – ostatně Nová naděje je za mě dodnes jedním z nejikoničtějších filmů, které kdy poctily stříbrné plátno.
Tím vším se každopádně snažím říct, že můj vztah k Hvězdným válkám je i po všech těch ne vždy snadných letech (díváme se na tebe, Epizodo IX...) stále pozitivní, osobní a důležitý. Taky proto možná jedním z mých životních snů bylo někdy vyrazit na Star Wars Celebration nebo aspoň navštívit Star Wars: Galaxy's Edge v Disneylandu, protože upřímně – co může být víc, než být u toho, zatímco se oznamuje nejnovější projekt z předaleké galaxie, případně stát v tematické dílně a stavět si svůj vlastní světelný meč. Když tak zhruba měsíc a půl zpátky přišla nabídka se jedné z těchto věcí novinářsky zúčastnit, dovedeš si, milý čtenáři *milá čtenářko, asi představit, jaká byla moje bezprostřední reakce. Long story short: Řekl jsem ano.
Letošní Star Wars Celebration se navíc konala v Japonsku, takže jsem si mohl rovnou odškrtnout další políčko na svém seznamu snových míst, která jsem chtěl v životě navštívit. O pár probdělých nocí strávených plánováním a jeden třináctihodinový a pak ještě dvouhodinový let později jsem přistával na letišti v Tokiu, odkud mě čekala už jen zhruba hodinová cesta na hotel, jedno vyspání a následně konečně přišel začátek akce, na kterou pravděpodobně nikdy nezapomenu.
- Jak probíhaly jednotlivé dny na Star Wars Celebration
- Jaký jsem si stanovil side quest a jestli se mi ho podařilo splnit
- Které herce jsem naživo slyšel mluvit o jejich zkušenostech z předaleké galaxie
- Co jsem si z celé akce odnesl
Den první
První den logicky začal úvodním ceremoniálem. Disney novinářům zajistilo hotel nacházející se zhruba deset minut pěšky od areálu, kde celovíkendová akce probíhala. Po krátkém přesunu jsme tak již stáli ve frontě před novinářským vchodem, odkud jsme vkročili do hlavní haly zvané Celebration Stage, kde jsem se posléze ocitl doslova jen pár metrů od hlavního pódia. Zde se v průběhu všech tří dní konaly ty nejzásadnější panely (k Ahsoce, Andorovi nebo třeba nadcházejícímu snímku Mandalorian & Grogu), na úvod ale dorazila šéfka Lucasfilmu Kathleen Kennedy a scenárista a režisér Dave Filoni, aby nejprve přivítali fanoušky a fanynky a poté jim odhalili první překvapení.
Ryan Gosling míří do předaleké galaxie! Spekulovaný projekt režiséra Shawna Levyho byl na SWCJ oficiálně potvrzen, a to za přítomnosti nejen samotného tvůrce posledního Deadpoola, ale i hlavní hvězdy Ryana Reynoldse. Ten nám všem ukázal roztomilou fotku svého dětského Star Wars povlečení a pak spolu s ostatními prozradil, že snímek ponese název Star Wars: Starfighter a dorazí v roce 2027. Vzápětí ale přenechali pódium tvůrcům snímku, který dorazí už za rok, a tím je filmové pokračování seriálového Mandaloriana.
Vedle režiséra Jona Favreau dorazili také představitelé hlavních rolí Pedro Pascal (je fakt všude!) a herečka Sigourney Weaver, jež posléze doplnil i animatronický Grogu (aka Baby Yoda). Na panelu nám pak pustili exkluzivní trailer zahrnující jednozáběrovou scénu, ve které titulní postava vystřílí vnitřek AT-AT plný Stormtrooperů (tvůrci měli kvůli této scéně vybudovaný reálný set). Nutno dodat, že tento sneak peek mi film prodal víc než cokoli jiného, snad bude podobně vynalézavý a epický i zbytek snímku. Tímto nicméně panel končil a mě už čekal přesun na jinou stage a další program. Ideální čas na menší odbočku.
Hektický první den bohužel nenabídl mnoho prostoru k prozkoumávání eventu mimo prostory jednotlivých stagí, a jelikož jedním z mých cílů na letošním SWCJ bylo pořídit si vlastní světelný meč (opravdu mi je 32 let...), musel jsem si tento vedlejší quest nechat na sobotu. Ještě přede mnou ale zbýval jeden úkol. Vrátit se na hotel a bingenout devět epizod druhé řady seriálu Andor tak, abych byl připraven na sobotní ráno a panel věnovaný právě jemu. Život filmového novináře je někdy fakt náročný. Recenzi jsem mimochodem psal za čerstva ještě z Tokia a přečíst si ji můžeš tady.
Den druhý
Jak už jsem avizoval výše, sobota patřila Andorovi. Nejchválenější hraný projekt z celého univerza Star Wars se dočkal prezentace za účasti showrunnera Tonyho Gilroye i bohatého hereckého ansámblu včetně Adrii Arjony nebo Diega Luny. Probíraly se jednotlivé postavy, změny oproti první sérii i to, jak druhá řada seriálu změní pohled na film Rogue One. No a pak se fandům a fanynkám na Celebration Stage pustila exkluzivně celá první epizoda. Já ovšem využil faktu, že už jsem ji viděl, abych se konečně vyrazil porozhlédnout po všem, co vlastně akce nabízela.
Kromě informativního charakteru skrze jednotlivé panely (kam si normálně lidé rezervují vstupenky) měla událost pochopitelně i jiná využití. Mohli jste si například zajít vyzkoušet nejnovější produkt z virtuální reality Star Wars: Beyond Victory - A Mixed Reality Playset na brýlích Meta Quest, najíst se v tematické jídelně, nechat si podepsat fotku, komiks nebo třeba tričko u stánku s tvůrci, zúčastnit se početných cosplay shows, případně si pořídit merch z jednoho z desítek značkových stánků rozmístěných po celém areálu. Přes ulici se pak nacházel i oficiální merch store, při krátké procházce k němu jsem ale zjistil, že fronta do něj se stála v průměru pět hodin. Takový masochista nejsem, takže jsem se vrátil zase zpátky a k mé radosti zjistil, že vše, co jsem potřeboval, se nacházelo i v hlavní hale. Přišel tak čas koupit si světelný meč.
Jako první jsem zamířil do fronty k Hot Toys. Ta doslova obtáčela celý parádně vyzdobený store, naštěstí ubíhala celkem rychle a po nějakých dvaceti minutách už jsem byl vevnitř. V sobotu v poledne už ale na pultech příliš věcí nezbývalo – miniatury, figurky, podtácky, no a v rohu se pak ještě blyštily poslední tři světelné meče. Star Wars Black Series Force FX Elite Lightsaber Yoda ale nebyl zrovna ten, po kterém jsem toužil. Já sice v tu chvíli netušil, jaký přesně hledám, ale tak nějak celoživotně cítím volání temné strany Síly, čili jsem odolal impulzu koupit první meč, na který jsem narazil, a raději pokračoval dál. Další hodinu jsem pak věnoval nákupům, kdy jsem se řídil heslem, jímž se nejspíš řídila i většina ostatních návštěvníků a návštěvnic. „Na stav účtu se podívám až v pondělí.“ Už jsem každopádně začínal mít plné ruce tašek, když v tom můj zrak padl na povědomý tvar.
U jednoho random stánku se totiž na stojanu vyjímal poslední kus Star Wars Ahsoka Black Series Force FX Elite Lightsaber Baylan Skoll, tedy temně oranžového světelného meče padlého jedie Baylana Skolla ze seriálu Ahsoka, jehož tak perfektně ztvárnil bohužel již zesnulý herec Ray Stevenson. V ten moment do sebe všechno tak nějak kouzelně zapadlo, protože moje touha po originálním meči s unikátním designem a zároveň obliba této né-moc-známé postavy spolu s příležitostí uctít památku jednoho fantastického herce se všechny střetly v jednom sběratelském kousku. O pár minut později jsem si tak na hotel nesl obří krabici se světelným mečem spolu s plnými taškami suvenýrů a měl při tom na tváři takový úsměv, že bych dokonale zapadl do komparzu dalšího dílu hororu Smile. Cestou jsem ale potkával dost lidí, kteří nejspíš věděli přesně, jaké emoce v tu chvíli prožívám, protože se na mě usmívali, uznale pokyvovali hlavou a jeden si mě dokonce i fotil. O dalších pár minut později mi sice došlo, že jsem právě udělal obří chybu, protože dostat tohle přes letištní kontrolu bude ještě zajímavý zážitek (a taky byl!), nicméně tyto starosti jsem nechal budoucímu Ondrovi. Mezitím už volal odpolední program, takže jsem to všechno pouze odložil na pokoji a zase se vydával zpátky, protože se blížil panel rozhovorů s herci.
Jediná část programu, která se dočkala změn na poslední chvíli. Rozhodně ale nemůžu říct, že by to byly změny k horšímu. Na pódiu se totiž během sobotního odpoledne nakonec vystřídali Mads Mikkelsen, Sam Witwer a Manny Jacinto (který další den snídal u stolu přímo naproti mně), tedy zatraceně sympatická trojice herců, která mají každý k Star Wars dost unikátní vztah. Až mě mrzelo, že rozhovory s nimi netrvaly ještě trochu déle, nebo že se jich nezúčastnilo více lidí. Naštěstí to vynahradily další panely, například se šikovnými hračičkami ze studia Industrial Light & Magic (ILM), kteří kromě druhé série dokumentu Light & Magic také nahráli před návštěvníky *návštěvnicemi novou epizodu podcastu Lighter Darker a do toho měli i samostatný panel věnující se pozadí natáčení seriálů Mandalorian, Ahsoka nebo Boba Fett. Poutavější vyprávění už jsem dlouho neslyšel a okamžitě na to jsem začal dohánět výše zmíněný dokument na Disney+. Vřele doporučuji. Tím byla každopádně sobota završena a mně už zbýval jediný den.
Den třetí
Nedělní program už byl volnější, většinu stěžejních panelů jsem měl za sebou a zbývala představovačka třetí série antalogického anime seriálu Star Wars: Visions (což se vzhledem ke konání v Japonsku neobešlo bez účasti mnoha místních umělců), hodinky věnované japonskému režisérovi Akiru Kurosawovi a jeho vlivu na George Lucase nebo odvážným ženským hrdinkám z předaleké galaxie, pak taky panel věnovaný padesáti letům ILM, no a konečně taky závěrečná Closing Ceremony.
Na té jsme se dozvěděli, že se další Star Wars Celebration bude konat za dva roky v Los Angeles a stane se tak při příležitosti 50 let od premiéry prvních Star Wars. Tenhle návrat domů bude nejspíš pořádně epický, takže kdo někdy přemýšlel nad tím, že by na tuto akci vyrazil, jen těžko si lze představit lepší příležitost. Každopádně já mezitím vším potřeboval ještě zprovoznit svůj světelný meč, abych stihl selfíčko, natočit několik minut záběrů, namluvit voice-overy a zařídit další věci do práce, aby mě mohl hřát pocit, že jsem celou cestu náležitě využil. A tak se i stalo.
Až závěrečný den jsem si ale uvědomil ještě něco důležitějšího. Že ať už to v posledních letech vypadalo se Star Wars jakkoli – ten fenomén, který mě kdysi jako malé dítě uchvátil a v průběhu dospívání nepustil, ten zkrátka nikdy neodejde. Star Wars jsou víc než současná tvorba. Jsou to víc než hračky a sběratelské kousky. Víc než lidé, kteří je vytvářejí. Star Wars jsou všechno, co si pod nimi člověk představí. Souhrn všech vzpomínek, pocitů, lidí, se kterými jste to v průběhu let sdíleli – a přesně tohle všechno bylo na odiv, jakmile jste poprvé vešli mezi ostatní fanoušky a fanynky na letošním SWCJ, a posléze každý den až do toho posledního. Bylo zcela jedno, odkud kdo dorazil, co ho tam přivedlo, jestli byl sám, s kamarády, přítelem či přítelkyní, nebo třeba s rodinou. Všechny spojovala společná láska k Star Wars, a jakmile takovou atmosféru jednou ochutnáte, už ji z hlavy nedostanete. Možná i proto nebyly letošní Star Wars Celebration pro tolik lidí jejich prvním ročníkem, ale už několikátým. Upřímně věřím, že po tomhle zážitku budu v budoucnu jedním z nich. Přidá se ke mně někdo?
