Monika je učitelka angličtiny. Spolu se svým partnerem Zbyškem ještě k tomu vyrábějí olivový olej a pronajímají apartmán Casa Curu. Kolik je stojí život na Sicílii?
Představ si, že ses přestěhoval*la na Sicílii. Do malého města, kde se všichni navzájem znají, kde se sousedé zdraví jménem a kde o tobě vědí dřív, než si vůbec stihneš vybalit kufry. Italsky umíš říct jen Ciao, ale chceš zapadnout, udělat dobrý dojem. Lámavou italštinou jim navrhneš, že byste se někdy mohli sejít u vás na terase a dát si kafe.
Jenže omylem je na tu terasu pozveš hned teď. Na tvém balkoně se zničehonic objeví osm lidí a ty doma nemáš malé šálky na espresso, které Italové preferují. Tak jim připravíš klasické české kafe – turka do velkých hrnků. Když s nimi vyrážíš směrem na balkon, vidíš jen vyděšené pohledy. Sousedi si mezi sebou něco rychle řeknou italsky a omluví se se slovy, že si dají jen jeden hrnek dohromady.
Takto odstartovali své italské dolce vita český pár Monika a Zbyšek, kteří se jednoho dne rozhodli, že se přestěhují na Sicílii. A rovnou na motorce. Vzali si jeden batoh a vydali se vstříc novému životu.
Pro Refresher říkají, že hledání domu nebylo vůbec snadné: „Viděli jsme jich snad 50. Chodili jsme po prohlídkách, domlouvali se italsky, což bylo občas docela vtipné. Už jsme to skoro vzdali, říkali jsme si, že jestli do konce měsíce nic nenajdeme, vrátíme se zpátky do Česka. A pak, asi tři dny před koncem měsíce, jsme ten náš domek našli. Přímo tady, ve městě Sciacca. Nebylo to přes realitku, ale úplně obyčejně skrz Facebook.“
- Jak si našli bydlení a kolik je stál dům
- Kolik je stojí život na Sicílii
- Jaké byly jejich začátky
- Jaké mýty o olivovém oleji známe
- Další vtipné momenty ze života na Sicílii
Sicílie je pro turisty levná, život se tady ale prodraží
„Táhlo mě to do zahraničí odjakživa, takže jsem v 19 letech odjela dobrovolničit na farmu do Španělska. Přijel za mnou přítel a tak se nám tam spolu líbilo, že jsme si řekli, že se do Španělska přestěhujeme. Stanovili jsme si datum odjezdu. Neměli jsme žádný velký plán, jen ten termín a jasnou představu, že chceme začít nový život ve Španělsku.“
Ještě před samotným stěhováním si ale chtěli užít poslední dovolenou a vyrazili na Sicílii. Jenže tam se jim líbilo ještě mnohem víc, než původně plánovali. Nakonec si řekli, že možná změní destinaci. Místo mělo něco starosvětského, autentického, dosud neobjeveného – a právě to je nadchlo. K tomu skvělé jídlo, příjemní lidé.
Vyrazili jsme z Prahy na skútru. Cesta trvala osm dní, protože skútry nesmějí na dálnici, takže jsme jeli přes různé hory, vesničky a malá města. Projeli jsme celou Itálii. Po cestě jsme se dívali, jestli nenarazíme na místo, které by se nám líbilo víc než Sicílie, ale nakonec nám právě ta přišla jako nejvíc srdečná.
Chtěli zažít dobrodružství, trochu si pocestovat, a přitom měli jen jeden batoh pro oba. Náhradní boty se jim do něj už nevešly, a tak je museli přivázat na skútr. Jídlo si připravovali na malém vařiči. Šlo zkrátka o dobrodružství v pravém slova smyslu.
Domeček našli přes Facebook
„Čtyři měsíce jsme cestovali po Sicílii. Na skútru jsme hledali místo, kde bychom se usadili. Chtěli jsme si opravdu vybrat to nejlepší místo pro život. Během toho nás potkalo spoustu věcí. Například jsem začala hledat práci, což trvalo docela dlouho,“ říká Monika.
Chtěli si koupit domek. Nejdřív vlastně ani nevěděli, kde se chtějí usadit. Původně uvažovali o severu, protože když tam byli na pětidenní dovolené v dubnu, úplně je to tam okouzlilo. Dlouhé prázdné pláže, klid, nádherná příroda. Jenže když se tam vrátili v srpnu, zjistili, že v hlavní sezóně to tam vypadá úplně jinak. Davy turistů, rušno, přeplněné pláže, na které se dokonce platilo i za vstup. Uvědomili si, že i když by se tam jejich hostům asi líbilo, pro každodenní život by to nebylo ono. A tak se rozhodli pro jihozápad Sicílie – městečko Sciacca.
Monika a Zbyšek říkají, že pro turisty to tu není až tak drahé. Zelenina, sýry a další potraviny jsou opravdu kvalitní a cenově dostupné. Dodávají však, že jakmile tady člověk začne žít natrvalo, už to zas tak levné není.
„Obecně je známo, že na jihu Itálie se dají pořídit domy za poměrně nízké ceny. Náš dvoupatrový domek se střešní terasou stál 40 tisíc eur. Za tuhle cenu byl hned k nastěhování, ale kompletně jsme si ho sami zrekonstruovali a zachovali jsme ho v sicilském stylu. U notáře jsme museli projít zkouškou italštiny, abychom dům mohli koupit bez tlumočníka. Bylo to po čtyřech měsících života tady, ale zkouškou jsme prošli.“
Monika upřesňuje, že jih Itálie je levnější než Česko nebo Slovensko, hlavně mimo velká města. Na druhou stranu, pro místní už život tak levný není – připlatí si za daně nebo třeba pojištění auta. Aperol stojí kolem čtyř až pěti eur. V turistických oblastech ale ceny rostou, třeba v krásné turistické Taormině se pod 20 eur na osobu najíte jen těžko.
Pohovor a aperitivo
Po nastěhování přišel čas hledat si práci. Monika napsala do lokální facebookové skupiny: „Ahoj, jsem učitelka angličtiny, napište mi pro zkušební lekci.“ Ve skutečnosti ale žádnou učitelkou angličtiny nebyla, měla jen maturitu. Několik lidí se přesto ozvalo, a tak si domluvili pár hodin na lavičce v parku, se sešitem v ruce a propiskou.
Naštěstí si Moniky všimla majitelka jedné jazykovky. „Bydlím ve městě s 50 tisíci obyvateli, ale nic tu nezůstane utajené, všichni se tu znají. Takže mě pozvala na pohovor. No, vlastně to nebyl úplně klasický pohovor, šly jsme do baru na aperitivo,“ směje se.
Po dvou Aperolech a mém přiznání, že vlastně nejsem učitelka a nikdy jsem neučila, mi řekla, že to stejně zkusíme. A teď už učím třetím rokem.
Během roku Monika učí a o prázdninách jezdí s dětmi většinou do Anglie, letos i do Irska. Společně se Zbyškem se starají o dům Casa Curu.
„Uklízíme ho, pečujeme o hosty, ukazujeme jim město a jezdíme na výlety. Zbyšek se navíc stará o olivové háje a nedávno jsme spustili projekt Olejárna s extra panenským olivovým olejem ze Sicílie. Občas také pomáháme s překlady pro radnici nebo policii, ale hlavně se věnujeme ubytování, olivám a výuce.“
Vypadáte zdatně. Nechcete mi pomoct s olivami?
Dostali se k tomu vlastně úplnou náhodou. Jednou šli po městě a Zbyška zastavil náhodný Sicilián: „Hele, ty jsi docela velkej, nechceš mi pomoct s olivama?“ Byli z toho úplně v šoku. „Cože, sbírat olivy? On ale opravdu potřeboval pomoc, tak Zbyšek kývnul,“ líčí situaci Monika.
Od jejich rodiny se naučili úplně všechno, pěstují olivy už po generace. Ukázali jim přirozené způsoby zpracování, lisování i to, jak se o stromy starat po celý rok. A právě tam všechno začalo.
„Nechtěli jsme být jen někdo, kdo olej přeprodává. Toužili jsme mít vlastní, který si sami vyrobíme, olivy na něj nasbíráme a budeme se o naše sady starat po celý rok. Hlavně jsme chtěli do Česka přivést tu místní kvalitu, protože tady se opravdu vyrábí extra panenský olivový olej a my ho děláme úplně přírodně, zcela bez chemie.“
Funguje to vlastně tak, že olivy sbírají každý den od září do prosince, opravdu každý den, včetně nedělí a víkendů, za každého počasí. Večer pak jezdí lisovat do lisovny, kde olej ještě ochutnávají, jestli je všechno v pořádku, a poté ho stáčejí do vlastních plechovek. Ty pak putují do Česka, kde se o ně stará Zbyškův bratr, který olivový olej rozesílá po celé České republice.
Při degustaci se oleje hodnotí v modrých kalíškách, aby barva neovlivnila vnímání a nezpůsobila, že si někdo myslí, že zelený olej je nejlepší.
