Když letos Roman bojoval v Survivoru, doma mu od televize fandila jen maminka. Svého tátu totiž nikdy nepoznal. Ví o něm jen, jaké má jméno a že by měl být někde v Albánii. K tomu má jedinou, třicet let starou fotku.
Jsou to právě jen tyto tři indicie, které ho povedou. Roman Kunčar se totiž už za pár týdnů vydá svého otce osobně hledat přímo na Balkán. Přitom ani neví, jestli jeho otci došel dopis, ve kterém mu jeho maminka před třemi dekádami posílala fotky po jeho narození. Poznali se v Německu kde oba pracovali, svého otce však Roman nikdy nepotkal. „Chci si tuhle kapitolu uzavřít,“ říká o své měsíční výpravě do Albánie, na kterou brzy vyrazí.
Pojal ji velkolepě: jede s ním celý tým, už teď z ní vznikají vlogy a videa. „Spojil jsem se s místními influencery, ale i festivaly. Chci výzvu sdílet všude,“ říká o svém plánu, jak hledat člověka v digitální době.
V rozhovoru pro Refresher Roman mluví o své motivaci, o tom, jak se připravuje na případný neúspěch a možné odmítnutí, ale i o duchovním rozměru celé cesty. Proč a jaký plánuje přechodový rituál? Viděl svého otce někdy? A co vůbec plánuje v Albánii celý měsíc dělat?Co vlastně víš o svém otci a proč s ním nejsi v kontaktu? Tedy jestli je v pohodě o tom mluvit?
Jasně, o tom budu rád mluvit, od toho to celé dělám. Moje máma, když jí bylo asi 19, odjela na rok pracovně do Německa. Tam se potkala s tátou, zamilovali se do sebe a rok spolu chodili. Když se máma vrátila do Česka, už byla těhotná. Ještě nějakou dobu si psali dopisy, ale pak to někde umřelo. Máma neví, jestli v té době otec přebýval ještě na oné německé adrese, ale pravděpodobně se taky vracel zpátky do Albánie. Vím, že v posledním dopise, který mu poslala, byly moje fotky po narození. Na ten dopis už ale nikdy nepřišla odpověď, takže máma ani neví, jestli ho dostal, nebo jestli ještě v Německu byl. Taková to byla realita. Co tedy vím, je jméno, přibližný věk a mám 30 let starou fotku. To jsou mé tři indicie, se kterými do Albánie jedeme a přes které budeme pátrat.
Proč ses vůbec rozhodl svého otce hledat a vydat se na tuto cestu právě teď?
Rozhodnutí ve mně nějakým způsobem zrálo asi celý život. Zvědavost tam byla vždycky. Brzy si všimneš, že táta chybí. Hlodalo to ve mně. Pokusil jsem se ho najít asi už před sedmi lety skrz „měkčí“ metody, jako jsou Facebooky, internety a portály – ale nevyšlo to. Tak jsem si řekl, že až na to jednou přijde, budu to muset vzít trošku víc do vlastních rukou. A to je právě teď. Forma, kterou jsem se rozhodl jít, je částečně i druhý důvod, proč jsem se rozhodl hledat. Chtěl bych totiž tohle téma lidem zvědomit, otevřít ho ve společnosti a třeba někoho inspirovat k tomu, aby si něco takového taky otevřel. Aby se podíval do své rodinné historie nebo na svůj vztah s jedním z rodičů, nebo obecně na vztahy, a nějakým způsobem je narovnal, zkoumal a léčil.
Když říkáš, že už jsi zkusil „měkčí“ metody, jaké metody máš v plánu teď? Co plánuješ, až vyrazíš do Albánie?
Už se napojuju na albánské influencery a festivaly, které bychom mohli navštívit. Influenceři by měli pomáhat s hledáním tak, že budou sdílet fotku, příběh a jméno toho, koho hledáme, a pomáhat nám informaci šířit.
Čeká nás přísnější regulace alkoholu? Dvě třetiny Čechů a Češek jsou pro
21. července 2025 v 15:30
Na festivalech bychom rádi přišli s letáčky a bannery a šířili zprávu mezi lidi, koho hledáme a čeho se snažíme docílit. A když budou organizátoři svolní, tak bychom rádi vyskočili na stage a třeba měli minutu až dvě, ve kterých bychom lidem řekli, co děláme, a poprosili je o sdílení.
Budeme tedy touhle formou předávat kontakt a doufat, že dostaneme tipy, kam jet, koho oslovit. Budeme na ně reagovat a náš měsíc v Albánii bude v podstatě řízený tím, kam nás zavedou lidé. Chceme jít ale i klasickou cestou přes matriky a katastry, abychom zjistili třeba alespoň region, kde by otec mohl být. Takže nás čeká měsíc detektivní práce.
Co se stane, když ho nenajdeš? Nebojíš se své reakce?
Počítám se vším. Možná ho nenajdu. Možná zjistím, že už nežije. A možná ho najdu, ale nebude mě chtít vidět. Jsem smířený se všemi možnostmi. I když ho nenajdu, najdu něco jiného — odpověď, uzavření, lekci. Třeba i novou rodinu. Kdo ví.
O celé cestě také natočíme dokument. Budou ho provázet prvky přechodového rituálu, který bude mít na starost jeden z lidí, kteří se mnou jedou.
Co si mám pod přechodovým rituálem představit?
Přechodový rituál v určitých zemích a kmenech znamená nějaký iniciační rituál přechodu z kluka do muže. Je to událost, kterou si člověk může projít úplně kdykoliv v životě, a většinou je založená na nějaké náročné fyzické nebo mentální aktivitě. Také budu mít každý týden za úkol splnit nějakou aktivitu spojenou s rituálem. Třeba nějakou sebereflexi, introspekci, ponor do minulosti skrz psaní, dopis a tak dále. Budeme do toho zapojovat i lidi. Pokud by si tedy někdo ze čtenářstva chtěl otevřít nějaký svůj svět, prostřednictvím sledování vlogů může.
Zní to, že cestu pojímáš i hodně duchovně. Jak se ale připravuješ na to nejtěžší, co se může stát – tedy nějaké odmítnutí, nebo že se tvůj otec nebude chtít vidět?
Duchovno, jak říkáš ty, ale i spirituálno a rozvoj a práce na sobě vnímám jako stejné věci. Takže ať už je to duchovní nebo racionální příprava, tak já jsem prostě typ člověka, který chce vždycky znát pravdu. Jsem připravený na to, že pravda může být jakákoliv, ale zároveň je to pro mě to nejlepší. Takže když bude pravda taková, že můj otec existuje a nechce mě vidět, budu se snažit pochopit, co tato skutečnost znamená a čím mě může obohatit.
Když se mnou naopak bude chtít navázat vztah, bude to skvělé. Když ne, taky to pro mě bude posun. Myslím, že vnitřně si budu moci uzavřít to, že já jsem svým vlastním otcem a byl jsem jím celou dobu až doteď. Nejsem ve stavu, kdy bych po otci nějak tesknil nebo kdybych ho strašně potřeboval mít v životě mít. Jsem hlavně zvědavý.
Svou cestu chceš hodně sdílet. Jak se tedy dá z pozice fanouška do cesty zapojit?
Nejvíc obsahu bude na YouTube a Instagramu, ale také na webových stránkách. Nejjednodušeji se dá podpořit sledováním a sdílením, protože pak se i lépe hledají větší sponzoři. Máme i sbírku na Donio, kde se dají například už teď koupit lístky na chystaný film. Stále také sháníme střihače a někoho, kdo by nám pomohl s maily, až nám budou chodit zprávy o možných stopách a pomohl nám tak s detektivní prací.
