- produkty a služby určené pro osoby starší 18 let
- sex, nahotu a jiný nevhodný obsah
- násilí, krev nebo obsah nevhodný pro citlivé povahy
Zatímco se ve stínech internetu normalizuje dehumanizace, v reálném světě jsou ženy napadané jen proto, že si dovolily říct „ne“. Je na čase přestat mlčet, protože neutralita v tomto systému není nic jiného než tichý souhlas s násilím.
O kauze webu, kde se muži navzájem učili, jak „bezpečně“ zdrogovat své partnerky a manželky, aby je pak mohli znásilnit, jsi už asi slyšel*a. Nešlo jenom o jedno náhodné video, ale o propracovanou síť, kde se metodicky sdílely návody, jak zneužít důvěru nejbližšího člověka. Navzájem si radili, jakou látku koupit, jak ji nenápadně partnerce přimíchat do pití a jak ji znásilnit, aniž by se probrala.
Už samotný název „akademie“ totiž naznačuje, že se pro tyto muže stalo násilí studijním oborem. Něčím, v čem se chtěli cíleně zdokonalovat. A už tahle myšlenka mi přijde příšerná.
Internet se začal plnit videi, na kterých ženy leží v bezvědomí, naprosto bezbranné, zatímco si jejich partneři berou jejich těla jako věc, na kterou mají nárok. Celkem se jich objevilo 20 tisíc, a to pouze na platformě Motherless.com. Celá kauza poukázala na to, že ta nenávist k ženám může mít až organizovanou a metodickou podobu.
Krutý paradox a nebezpečí vlastní ložnice
Nevím, co jsi cítil*a ty, když jsi četl*a o tom, že vznikla tahle zvrácená rape academy. Já sama jsem cítila obrovskou vlnu vzteku. Pak přišlo znechucení nad tím, čeho jsou lidé schopní. A to všechno se spojilo se smutkem.
Už samotný název „akademie“ totiž naznačuje, že se pro tyto muže stalo násilí studijním oborem. Něčím, v čem se chtěli cíleně zdokonalovat. A už tahle myšlenka mi přijde příšerná.
Jde o krutý paradox, který nabourává naši základní potřebu jistoty. Zatímco se učíme bát cizích mužů v temných uličkách, statistiky i realita ukazují ty, se kterými sdílíme život.
Můj vztek nikam nezmizel, protože stojím za každou ženou, která je na videích. Za ženou, kterou její nejbližší připravil o autonomii. A pokud je v tobě ten vztek taky, myslím si, že je na čase, abychom ho spojili a přetavili v to, že se staneme hlasem žen, které byly takto napadené. Protože naše těla nejsou pro to, aby si je někdo nárokoval. Nejsme zboží.
A to, že existují muži, kteří jsou schopní takové zrady, mění pohled na vše, co považujeme za bezpečné. Ukazuje to, že nebezpečí číhá v místech, kde bys ho vůbec nečekal*a. Ve společné domácnosti. Po boku muže, se kterým žiješ deset let a vychováváte spolu dvě děti. Vedle partnera, se kterým jsi minulý týden oslavila druhé výročí.
V této subkultuře je misogynie produktem. ‚Influenceři‘ učí své odběratele, že pokud žena řekne „ne“, jde o urážku jejich maskulinity. Prodávají mužům pocit moci výměnou za nenávist k ženám.
Jde o krutý paradox, který nabourává naši základní potřebu jistoty. Zatímco se učíme bát cizích mužů v temných uličkách, statistiky i realita ukazují ty, se kterými sdílíme život.
Digitální líheň násilí
Možná si říkáš, že jde o extrém. O temnou část internetu. Anebo jsi zprávu četl*a bez emocí s tím, že se tě to jednoduše netýká. Jenomže tahle děsivá realita je nám mnohem blíž, než si chceme připustit. Zatímco se mnoho z nás snaží o dialog a systémovou změnu, algoritmy sociálních sítí krmí muže obsahem, který je plný nenávisti.
Na TikToku se pod heslem „if she says no“ šířil trend, kde muži simulují údery a bodání do figurín, které představují ženy. Jde o součást takzvané Red Pill kultury. Ta učí muže, že jsou ženy nepřátelé, které si musí podmanit.
Hranice mezi online nenávistí a fyzickým útokem se stírají ve chvíli, kdy algoritmus utvrdí muže v tom, že je násilí legitimní obranou jeho vlastního ega.
V této subkultuře je misogynie produktem. „Influenceři“ učí své odběratele, že pokud žena řekne „ne“ jde o urážku jejich maskulinity. Prodávají mužům pocit moci výměnou za nenávist k ženám.
Odmítla, tak ji napadl
Digitální simulace se ale může velmi rychle změnit v realitu. Pokud je žena v tisících videích prezentována jako „objekt“ nebo „nepřítel“, v mysli radikalizovaného muže se ztrácí bariéra, která mu brání vzít do ruky nůž nebo drogu. Hranice mezi online nenávistí a fyzickým útokem se stírají ve chvíli, kdy algoritmus utvrdí muže v tom, že je násilí legitimní obranou jeho vlastního ega.
Tak tomu bylo například v Brazílii, kde se o Red Pill content zajímá 23 milionů odběratelů. Nedávno médii prolétla informace o napadení dvacetileté ženy. Alana Anisio Rosa slušně odmítla muže, kterého potkávala v posilovně. Pro něj ale „ne“ nebyla odpověď, a tak se k ní o měsíc později vloupal a pokusil se ji ubodat. Padesáti ranami nožem. Celé tragédii přihlížela i její matka.
Je dobré si uvědomit, že nestačí „nebýt násilníkem“. Pokud muž slyší sexistický vtip, ví o problematickém chování svého kamaráda a rozhodne se pro mlčení, pomáhá udržovat systém, který násilí na ženách umožňuje.
„Prostě do ní bodal, znovu a znovu. Odtrhla jsem ho od ní. Celý můj obývák byl pokrytý krví,“ popsala pro média. Alana skončila v umělém spánku a pouze zázrakem přežila. Její útočník byl odběratelem obsahu, který normalizuje dehumanizaci žen.
Not all men
Muži se rádi ohánějí frází „not all men“. Jistě, není to tak, že by se do těchto nechutných praktik zapojoval každý muž na Zemi. Ne každý muž je násilník. Tak proč je problém, že se muži pod články o násilí na ženách ohrazují? Tato obranná věta totiž slouží jen jako štít, který jim umožňuje dál pohodlně mlčet.
Je dobré si uvědomit, že nestačí „nebýt násilníkem“. Pokud muž slyší sexistický vtip, ví o problematickém chování svého kamaráda a rozhodne se pro mlčení, pomáhá udržovat systém, který násilí na ženách umožňuje.
Každý sexistický vtip, které zlehčuje násilí na ženách, posouvá hranici toho, co bereme jako společenskou normu.
Ti lidé, kteří rádi opakují tuhle frázi, by se mohli na moment zastavit a popřemýšlet, jak místo ohrazování, vytvořit bezpečný prostor. Měli by svůj hlas a platformu použít pro to, aby o násilí na ženách bylo více slyšet a naše společnost silněji bojovala za to, že se ženy nebudou muset neustále bát o svůj život.
Přestaňme mlčet
Ve chvíli, kdy budeme zavírat oči před tím, co se děje za zavřenými dveřmi ložnic nebo na displejích mobilů našich synů a kamarádů, stáváme se tichými komplici kultury násilí.
Podobné „akademie“ a content plný nenávisti nejsou pouhou odchylkou v jinak perfektním systému, jsou jeho přímým produktem. Jde o výsledky světa, který učí bagatelizovat misogynii jako druh „specifického humoru“. Jenomže pokud je humor postavený na dehumanizaci, rozhodně není neškodný.
Každý sexistický vtip, které zlehčuje násilí na ženách, posouvá hranici toho, co bereme jako společenskou normu. Pokud tedy jako společnost dovolíme, aby se o ženách mluvilo jako o objektech, nemůžeme se divit, že se pak najdou tací, kteří tuto teorii převedou do praxe v té nejbrutálnější podobě.
Naším hlavním úkolem je aktivně ničit prostředí, které produkuje a chrání násilníky. Co to znamená? Třeba se ohradit proti kamarádovi, který mluví o ženách jako o kořisti. Nebo pochopit, že bezpečí žen není pouze ženský problém, ale jde o vizitku celé naší společnosti a každého muže, který v ní žije.
