„Nejvyšší červencové globální teploty povrchu oceánů, zatímco mimořádně horké a suché podmínky podněcují lesní požáry v Evropě,“ zní titulek studie evropské služby pro sledování změn klimatu Copernicus.
Rekordní teploty pozorovali vědci zejména u teploty povrchové vody v oceánech, která je spouštěcím prvkem dalších environmentálních problémů.
Teplejší moře a oceány předávají vzduchu podstatně více vodní páry a zároveň disponují větším množstvím energie. V důsledku toho pak významně roste pravděpodobnost vzniku extrémních meteorologických jevů, jako jsou silné bouře, ale také se snižuje efektivita chlazení přímořských jaderných elektráren a přináší se horší podmínky pro ekosystémy.
Ruku v ruce s rekordními teplotami na hladině oceánů přicházejí i rekordní průměrné teploty na suchozemské části západní Evropy. Tam se průměrná teplota dostala na hodnotu 21,62 stupně Celsia a o bezmála tři stupně tak překonala dosavadní maximum z roku 2022.
Rekordy přepisuje i sucho
Vedle nejvyšších rekordů ale letošní léto sesbíralo i ty nejnižší, a to v podobě nejnižších průtoků řek v souvislosti s extrémním suchem. To přišlo zejména v červenci a výrazně zasáhlo Francii, Španělsko, ale i Rakousko s Maďarskem, a tím pádem neobvykle nízkou hladinu a průtoky řek zaznamenaly Seina, Rýn a Dunaj. To přineslo problémy se zavlažováním v zemědělských oblastech a zásah pocítila i říční lodní doprava.
Francii se Španělskem pak sužovaly i rozsáhlé požáry.
Zatímco se globální teplota nebezpečně přibližuje k prahu oteplení o 1,5 stupně, jehož nepřekročení si lidstvo přikázalo v Pařížské dohodě, reálné scénáře počítají do konce století s nárůstem až o 2,6 stupně Celsia.
Pro Evropu jsou přitom tyto vyhlídky ještě závažnější, neboť se otepluje zhruba dvakrát rychleji než zbytek světa.
