Frustrace, hektolitry krve, nekončící zábava a strašidelná atmosféra, to je Bloodborne (Recenze)

Na otázku vám odpovědět neumím. Bohužel, nejsem znalec studia From Software a jeho hlavního designéra Hidetaka Miyazakiho. Talentovaní vývojáři ze země vycházejícího Slunce se postarali o "Souls" sérii, o které můžete na internetu číst dodnes. Jejich vize RPG titulů s abnormální obtížností (hlavně pro sandbox hráče), skvělým level designem, pohlcující atmosférou a úžasným pocitem z triumfálního vítězství nad jejich dílem uchvátila hráče po celém světě. Na začátku minulého roku se na různých webech začaly objevovat zprávy o pokračování Demon's Souls. From Software všechny spekulace odkrylo a potvrdilo na E3, kde byl oficiálně představen Bloodborne.

Titul vyšel 25. března, tedy více než před dvěma týdny, ale já jsem se k recenzi bohužel dopracoval až nyní. Může za to fakt, že už nemám 15 let a nemám celé dny na hraní her, což je i "problém" s hrou samotnou. Když jsem ji začal hrát, postupem času jsem o ní začal pomalu i snít a hledal si různé cestičky, jak vynechat školu/oběd/jiné povinnosti a tak dále, jen abych popadl do rukou ovladač a netrpělivě slintal u obrazovky s nápisem Bloodborne a jeho nekonečnému načítání. Začnu tedy malým negativem. Načítání trvá bezmála 30 až 45 sekund. Zpravidla nikdy méně a nikdy více. Je jedno, zda umřete, nebo se vám načítá posledně uložená pozice. Když si spočítáme, kolikrát mě někdo poslal k zemi, načítáním hry jsem klidně mohl strávit i hodinu-dvě. Běehem desítkek hodin, z mých úst vyšlo nespočet nadávek, párkrát jsem konzoli musel od nervů i vypnout, ale konečně jsem se dostal na konec a mohl vám tak prozradit, proč je tato hra nejlepší exkluzivitou na PS4, dovolím si říct, že na současné konzole obecně. Zapřísahal jsem se, že se o mé dojmy s vámi podělím až po jejím dokončení. Inu, to jsem ještě netušil, že u toho strávím celé dny, celé týdny.

Bloodborne začíná způsobem, kterým vás bude provázet do svého konce. Detaily. Na úvod si zvolíte vzezření své postavy, i když, jemných rysů mého huntera jsem si nikdy moc nevšímal. Dříve jsem se soustředil na jeho nádherný, krví posetý plášť. Skutečně, krev je alfou a omegou této hry. Cítit ji v temných i sluncem zalitých ulicích, na zdech domů, na vašem plášti, na vaší zbrani, ve vzduchu a zejména ve statistikách. Pokud totiž reálně uvažujete o přejetí tohoto RPG, budete muset levelovat, expit, levelovat, expit, levelovat, expit, lev... Opravdu to nebude mít konce. Čím více nepřátel zkosíte a čím náročnější to bude, tím větší obnos krve získáte. Na začátku, kdy ještě v boji nejste zkušení, doporučuji pravidelně se vracet do Hunter's Dream, jediného místa, kde jste v bezpečí a zároveň místa, kde si upravujete a vylepšujete svou zbraň, zvyšujete svůj level (pomocí upgradování jednotlivých atributů), kupujete si nové zbraně, užitečné předměty a "gadgety" nezbytné pro přežití. Rozhodně vám neradím jen tak rozhazovat Molotova, dýky či jiné užitečné "throwables". Jsou drahé a po dalším opakování daného úseku je už možná nenajdete vůbec, takže jimi neplýtvejte.

Neplýtvejte vlastně ničím. Osobně jsem sekvence s hordou nepřátel rád opakoval, čím jsem získával krev, expil a postupně upgradoval svého huntera a zbraně. Těch je ve hře hned několik, ale doporučuji sžít se se třemi, maximálně čtyřmi a stejně jako postavu, i je vylepšovat. Na to vám poslouží mimo jiné runy či odměny za zabití bossů či jiných náročnějších nepřátel. Je ale jen na vás, zda zvolíte rychlý postup nebo opatrné a trpělivé zabíjení nepřátel. Těch jsem už párkrát v textu výše zmínil, avšak až dosud jsem se vyhýbal jejich bližšímu představení.

Bloodborne nabízí celou plejádu různých nestvůr, zmutovaných metrových vepřů, potkanů, havranů, hadů, "obyčejných" sedláků s vidlemi, výše zastoupených vidlák se šavlemi, kopími či magickými útočnými předměty. Čím dál se dostanete, tím více jejich odhalíte, přičemž budete skutečně mile překvapeni jejich vzezřením. From Software se skutečně pohráli s designem postav, prostředí, zbraní, bossů, no prostě všech aspektů odrážejících konečný dojem i díky svému vzhledu. Každý jeden objekt zájmu vaší krvavé metrové kosy je jiný, disponuje jiným typem zbraně, jinými útoky, jinými slabinami a jinými silnými stránkami. Chvíli vám potrvá, než si osvojíte jejich pohyby a budete schopni přiřadit je vždy ke správnému soupeři. Teprve pak budete moci zvolit účinnou taktiku. Bloodborne je totiž hrou, ve které vás dokáže poslat k zemi i "obyčejný no-name šašek" s pochodní v ruce. Zatímco v drtivé většině herních titulů závisí váš progres a celkové dokončení jen od času, tady je čas až druhou veličinou, která vás bude zajímat. Jistě, musíte být trpěliví, pomalu zjišťovat útoky jednotlivých nepřátel a naučit se, jak na ně reagovat, ale i dokonalá taktika může selhat. Stačí jeden chybný pohyb, špetka smůly a na obrazovce svítí dobře známé slova "YOU DIED". Čím dříve se s nimi spřátelíte, tím dříve začnete tuto hru brát vážně a těšit se z každého úseku, který vás nestál život a ztrátu krve. Vámi těžko "naspořená" krev, díky níž upgradujete svoji postavu, vám bude po vaší smrti odebrána. Naštěstí vývojáři nebyli až takoví krutí a dali nám druhou šanci. V případě, že budete schopni dostat se na místo, kde jste byli zabiti, případně zabít nepřátelé, kteří vás připravili o život (poznáte ho podle fialových očí), Blood Echoes se vám budou hodit. Pokud však umřete i podruhé, navždy budou ztraceny. Dobře si tedy rozmyslete, zda půjdete do neprozkoumaných oblastí s tisíci body.

Můžete si být jisti, že vy budete tím legendárním hráčem, který projde tuto hru bez úmrtí. Jelikož jde o můj první zářez do projektů od From Software, nevěděl jsem, co mám čekat. První dvě hodiny mi ale jasně napovídaly. Byl jsem enormně frustrovaný, ba přímo naštvaný a schopný rozbít Dualshock (nakonec se obešel zcela bez újmy). Zatímco se totiž ztotožníte s herními mechanismy, s fungováním zbraní, což zahrnuje jejich dosah, útoky, sílu, rychlost a tak dále, bude lepší, když si zvyknete na již zmíněnou frázičku - You Died. Četl jsem, že Souls hry byly ještě náročnější. V tom případě se mi naskýtá otázka, zda je ještě správné, aby hra více frustrovala, než bavila. Asi o tom jsem přemýšlel v začátcích. Naštěstí naučil jsem se ovládat huntera, zjistil jsem, jak fungují všechny mechanismy, no a v té době jsem si uvědomil, že mě čeká extrémně náročný a zdlouhavý lov. Proč ho tedy podstoupit? Na tuto otázku jsem si odpověděl hned po tom, co se frustrace změnila na nekonečnou zábavu, na kolosální pocit z vítězství, úspěchu a přežití náročného souboje. Během těch desítek hodin potkáte množství nepřátel, kteří vás odrovnají na jednu ránu/kombo a nic s tím nezmůžete. Jakmile je však porazíte, vaše nitro zažije renesanční revoluci ozařující váš mozek, že to jen tak rychle nevypnete (okej, lžu, přijde další boss a vy po 5 neúspěšných pokusech vypínáte playko). Čím déle se však vaše konzole přehřívá pod tlakem nekonečných příjezdů hord nakažených jedinců, řinčením železa, strašidelnými zvuky a miliony pokusů o rozzáření další lampičky, tím častěji uvidíte nenáviděný nápis YOU DIED. Není to přitom jen o obtížnosti. Samotná AI všech nepřátel je na dostatečné úrovni i pro ty náročnější hráče. Snaží se vás obklíčit, zahnat do kouta a obrat vás o body zdraví nejlépe, jak to umí. Umím si ale představit, že jejich spolupráce by mohla být ještě lepší. Tomu nepomáhají ani občasné bugy, o kterých je na internetu již něco napsáno a které jistým způsobem i usnadňují průběh hry. Při takové obsáhlé procházce peklem se to ale dá odpustit.

Ten vás totiž bude provázet během všech těch desítek hodin strávených v Yharname. Yharnam je starobylé město, do kterého chodili těžce nemocní lidé z celého světa. Dokázali se zde totiž léčit všelijaké nemoci a zachránily se zde stovky životů. Něco se ale pokazilo a nákaza udělala z nádherného městečka plného života obludné kilometry a kilometry ulic a okolní přírody nasáklé smrtí, a to díky různým příšerám a zmutovaným zvířatům. Do města tedy začínají chodit hunteři, aby ho vyčistili od této zkázy. Tato pohroma je rozmístěna po obrovském světě, jehož rozměry vás skutečně udiví. Jakmile se dostanete z jedné sekce, otevře se vám další, která se rozvětví do dalších 2-3. V každé z nich vás pak čekají tucty krvelačných příšer, zmutovaných občanů prahnoucí po vaší smrti a pár Bossů. Těch je ve hře hned několik, přičemž velká část z nich je volitelná. Kromě klasických Bossů se ve hře nacházejí i ti v dungeonech, takže o nudu a nedostatek herního obsahu v tomto případě nouze skutečně není. V případě, že se vám opravdu nechce zkoušet to s nějakou mega potvorou ​​desetkrát, zazvoňte na zvonek a čekejte na příchod dalšího hráče, který vám s ním pomůže. Co-op funguje v Bloodborne dokonale. Neuvěřitelně depresivní pocit samoty, nekončící a neuvěřitelně náročný souboj s jakýmkoliv bossem je v momentě, kdy se k vám připojí jiný hunter hned o něco světlejší a optimističtější. Nestyďte se přivolat si pomoc. Co-opu dopomáhají i různé vzkazy od hráčů, kteří vás mohou varovat před nebezpečím nebo poskytnout rychlé rady, ale zároveň vás mohou i nalákat do pasti.

Já jsem na začátku zkoušel hru projít bez doplňování života, což byla největší blbost, o jakou jsem se pokusil. Nebo že by ne? Za tu hodinu jsem se učil vážit si života, kontrolovat health bar (červená čárka zobrazující hodnotu zdraví) a vyhýbat se útokům nepřátel. Skutečnou definicí této hry je prostě její náročnost a samotná výzva. Hned první náročnější úsek (asi tak po 10 minutách hry) vás totiž postaví před přibližně 15 nepřátel a psa. Jste vržen do světa, který neznáte a který vás zcela jistě zničí. Zvykat si na smrt je prostě základem pro úspěšné zvládnutí této hry. Zlikvidování všech bossů totiž podléhá systému pokus-omyl. Nebo jste si mysleli, že dáte bosse na první šup? Stát se to může, ale na to třeba už určitou dávku dovedností, levelu a hlavně pomůcek. Cleric Beast, úplně první boss, je ještě relativně "v pohodě", ale pak to už bude noční můra. Bossové jsou ale jen vyvrcholením určitého úseku hry, který vás o životy obere mnohem víckrát, než oni. Nejhorší z nich budou ale skutečným utrpením. Ne všichni totiž mají systematické útoky a velké slabiny. Než jejich slabiny odhalíte, párkrát prostě umřete. Kromě jejich náročnosti je na nich ale zajímavý i design. Jak jsem zmiňoval, většina nepřátel je rozdílná, někdy rozhodují až detaily, ale bossové jsou již dotažení do jiného levelu. Každý oplývá jiným zevnějškem, rychlostí, silou, útoky a potřebnou taktikou. Za to patří vývojářům velké plus.

Stejně tak za to, jakým stylem pojali Yharnam a jeho okolí. Město a celý herní svět je posetý detaily, architektonickými skvosty, čemuž napomáhá i úžasné nasvícení, barvy a celkový feeling. Yharnam je obrovitánský, což mohlo způsobit mnoho problémů. Hráč mohl kdykoliv ucítit stereotyp, nakonec, designéři se museli držet jednotného architektonického stylu. Naštěstí ale Bloodborne přesto oplývá neuvěřitelně rozmanitým prostředím, okořeněným o mnohé zajímavé a odlišné lokace, jako hřbitovy, velkou oblastí lesů, vězení atd. Slunce budete milovat, protože jeho paprsky vám dají alespoň jakou takovou naději, že nepocítíte strach či úzkost. Naštěstí pro mě (horory moc nemusím), Bloodborne není ve srovnání se svou atmosférou ani trochu strašidelný. Pokud si dáváte pozor na rohy, temná místa a .. no, vlastně, i tak vám to stačit nebude. Nepřátelé na vás skočí odevšad. Zpoza dveří, sudů, mlhy, výparů, odzadu, svrchu. Nikde nebudete v bezpečí a občas, když to budete čekat nejméně, přiběhne nějaký černý zombík a vy si s chutí zanadáváte potom, jak po vašem nejsilnějším úderu odletí na 5 metrů. I kdybyste měli přijít o 1000 jednotek krve, ten vyvrhel si zaslouží umřít krutou smrtí.

Zatím jsem stále jen básník. Bloodborne však není dokonalou, dokonce ani desítkovou hrou. Jeho největším problémem je frustrace, kterou zabezpečuje svým hráčům. Jistě, má to později za následek, že se cítíte jako králové, hlavně po zabití bosse, s čím problém nemám. No jsou tu i jiné věci, které vás obírají o radost z hraní. Nízký počet checkpointů (lampiček) vás rozhodně nepotěší. V jisté sekci jsem sekal nestvůry a odhaloval její zákoutí asi půlhodinu, aniž jsem přišel o život. Když jsem si uvědomil, že další checkpoint bude až za novým bossem, šťastný jsem věru nebyl. Musel jsem se vrátit k poslední lampičce a utratit všechny Blood Echoes jednotky, jinak bych o ně zaručeně přišel. Nepotěšil mě ani fakt, že se znovu budu muset pročesávat hordami nepřátel a doufat, že se živý a zdravý dostanu k bossovi. Na rychlou cestu napříč městem vám slouží různé zkratky, které si vytváříte otevíráním zamčených vrat, případně výtahů. Pokud to neuděláte, trpce toho litujete. Procházet týž úsek několik hodin poté, co jste ho již minimálně jednou zvládli, je skutečně frustrující. Atmosféře napomáhá i strašidelná hudba, ale po čase mi přišla už tak trochu nevýrazná a neměnná. V jistých momentech jsem ani neměl čas vnímat ji, protože bojiště vyžaduje vaši plnou soustředěnost. Grafiku a detaily si tak všímáte až poté, co zajistíte úsek. Ocenil jsem temné, ale stále rozmanité barvy, úžasné nasvícení a pozoruhodný level designu, ale grafika celkem jednoduše při tomto titulu prim rozhodně nehraje a mně to ani jaksi nevadí.

Bloodborne nabízí desítky hodin zábavy, výkřiků do prázdna, velké frustrace ale zároveň ještě většího pocitu vítězství. Hněv pomine, ten boss nakonec stejně padne před vašima nohama, ale ten úžasný pocit nadřazenosti v herním světě tohoto neobyčejně atmosférického RPG titulu setrvá dlouho. Shrnout celou hru v několika větách se dá jen těžko. Bloodborne je hrou, která vás možná přivede do šílenství, ale zároveň vás naplní radostí jako málokterá jiná. Grafika sice neokouzlí, ale zároveň neurazí. Při takových hrách si ale malé nedokonalosti ani nevšimnete a necháte se "vést". Bloodborne je přesně to, co mi tak moc chybělo a už teď vím, že tak brzy od toho své ruce nedám. Kdybych hrál předešlé hry od From Software, možná bych byl náročnější, ale mě si tímto titulem získali. 9/10

PS: Příběh tam je. Třeba být pozorný, všímat si textů, oznámení, odkazů, hovořit s lidmi přes dveře a komunikovat s Gehrmanem v Hunter 's Dream. Také si je potřeba něco spojit. Příběh je velmi na pozadí a odsunut, ale je tam. Je jen na vás, zda se rozhodnete objevovat ho.