Země, která je plná přírodních krás, o čemž vás přesvědčí i skvělé záběry z portfolia šikovné české fotografky.
Tajemnost a otevřenost, melancholie a surovost, zároveň ale chlad, to vše je cítit ze skvělých fotografií zachycených na Islandu talentovanou fotografkou jménem Kamila Nora Netík. Rozsáhlý ostrov nacházející se na severu Evropy má rozlohu něco okolo 103 000 km², přičemž počet obyvatel jen lehce přesahuje počet 320 000, a právě to je hlavním důvodem toho, že téměř všude okolo se tam nachází jen čistá, lidmi nedotknutá příroda. Zejména proto se s jistotou tento nádherný a neobyčejný kout našeho světa rozhodla navštívit i dcera známého sochaře Jiřího Netíka a nám ostatním tak přinesla svůj vlastní pohled na tento stát. Tím, že všechny záběry z portfolia české fotografky se nesou v pochmurné atmosféře, jinak tomu samozřejmě nemohlo být ani v tomto případě, což hodnotím určitě kladně a předpokládám, že jinak tomu nebude ani ve vašem případě. I když, jak se říká, 100 lidí rovná se i 100 chutí. Ještě předtím, než si ale budete moci vychutnat, pro mě dokonalou sérii záběrů níže, tak vám pár slov ke své práci poví i samotná Kamila Nora:
„Vydat se na Island bylo jako projít ledovou bránou do pohádkova. S pomalu se vkrádajícím pocitem, že to člověka po zbytek jeho času na Zemi zakleje. Pokud to člověk jednou udělá, tak už jen celý život nosí v hlavě obrazy chladných plání s divokými koňmi, sopečná pole nekonečně se rozvalujících pod peřinou z mechu, horké proudy siřičité vody konejšící unavené zkřehlé končetiny (na tu vajíčkovou smrdutou odéřinu taky bohužel nelze zapomenout). Balvany čarokouzelného tvaru řvoucí jsem trol a v noci budu zlej. Sopky, kvůli kterým v daleké minulosti uhynulo tolik tvorsta a rostlinstva, že to i zbytek Evropy notně pocítil.
Vkročit do duhových hor je pak kapitola sama pro sebe. Tíha krosny je na další tři dny neúprosná jen do té míry, kde začíná krása tak nezměrná, že to člověka semele jak mlýnek na tatarák. Kilometry a kilometry obsidiánu, dechberoucích barevných kopců, vřídel, ledovců a nad tím vším duha a v noci polární záře. Cvrknout si do gatí povoleno.“
