V krátkém videu se můžete podívat, jak se od vyslání první družice oběžná dráha Země změnila na obří kosmické smetiště.
Problematika vesmírného odpadu na oběžné dráze kole Země není žádnou novinkou. V současné době nám podle Národního úřadu pro letectví a kosmonautiku (NASA) nad hlavami obíhá rychlostí kolem 28 tisíc kilometrů za hodinu více než 20 tisíc větších trosek z částí raket nebo satelitů, zhruba 500 tisíc menších objektů a dále několik milionů drobných kousků šrotu, které ovšem nelze vzhledem k jejich nepatrné velikosti sledovat. Na alarmující nárůst množství kosmického smetí v posledních desetiletích poukazuje i nová počítačová simulace, které v jednominutovém videu ilustruje vývoj situace od vyslání první umělé družice Sputnik 1 Sovětským svazem v roce 1957 až po současnost. Krátký snímek vytvořil Stuart Grey z britské Royal Institution.
Případná kolize i sebemenšího kousku rychle obíhající trosky s používanými komunikačními satelity nebo Mezinárodní kosmickou stanicí by mohla způsobit ohromné škody. Podobný incident hrozil například v roce 2009, kdy musela být celá posádka preventivně evakuována, když se ke stanici blížil shluk úlomků o velikosti několika centimetrů. Jelikož byly trosky odhaleny příliš pozdě, nebylo možné provést úhybný manévr a posádka tedy pro případ srážky přešla do připojené kosmické lodi.
V současné době existuje na řešení problému řada různých návrhů, jako například instalace kosmických „vysavačů“ a automatických sběračů, „sestřelení“ větších trosek lasery nebo použití obrovské masy aerogelu, která by dokázala zachytit i drobné úlomky a později by shořela při vstupu do atmosféry. Pro získávání cenných informací o účincích pobytu v prostředí vesmírného smetí a mikroasteroidů slouží studium techniky přivezené zpět na Zem. Jedním z podobných experimentů byl kontejner LDEF (Long Duration Exposure Facility) o velikosti autobusu, který byl do kosmu vynesen v 80. letech a v roce 1990 přivezen zpět. Jak pod návratu vypadal, můžete vidět na obrázku níže.
Proděravělý panel LDEF
