Nízká informovanost, nedostatek informací a institucí mají na svědomí nelidské zacházení s postiženými v Indonésii.
Co si vybavíte, když se řekne Indonésie? Idylickou dovolenou na ostrově v jihovýchodní Asii? Možná. Avšak Indonésie, obdobně jako spousta dalších krásných míst na Zemi, má svoji stinnou stránku. Léčba mentálních onemocnění se v tomto kousku světa zasekla v barbarských časech a i v dnešní době jsou v Indonésii vězněny v poutech tisíce takto postižených lidí. Dle rozsáhlé reportáže organizace Human Rights Watch lidé s duševním onemocnění často končí uvězněni v poutech nebo zamčeni v klecích v nehygienickém prostředí. Tyto oběti žijí pod hranicí chudoby se svými rodinami, které často nevydělávají více než 1000 korun měsíčně. Mnoho z nich trpí podvýživou a vizuálními či sluchovými problémy. Avšak nedostává se jim žádné léčby, neboť vesničané a dokonce i vláda věří, že jejich duševní postižení pochází z nedostatku jódu či z praktikování incestu. Velká část z vězněných lidí trpí nemocí, kterou místní nazývají Kampung Idiot, ve skutečnosti se však jedná o Downův syndrom.
Věznění v klecích a poutání řetězem ke zdi je zde zneklidňující a bohužel i běžnou praxí. A to i přestože vláda tuto metodu zakázala již před 40 lety. Rodiny a tradiční či náboženští léčitelé však na zákaz nehledí a před přimhouřenýma očima zákona nadále zachází s postiženými velmi nehumánním způsobem. Nejde však o žádný úkaz odehrávající s v malém měřítku. Podle zprávy bylo během života alespoň jednou uvězněno 57 000 Indonésanů a momentálně jich je v poutech 19 000. Důvod k takové krutosti je pravděpodobně v nízké informovanosti, nedostatku institucí a v negativním pohledu populace. Jedním ze zarážejících faktů je i ten, že v zemi, kde žije přes 240 milionů lidí operuje méně než 600 psychiatrů, přičemž většina z nich působí ve velkých městech. Napříč Indonésii se věří, a to především ve vesnických oblastech, že psychická choroba je následkem nemorálního chování, hříchu nebo dokonce posedlosti ďáblem.
