Jak se loví vlny nejen v severských vodách a jaké radosti i strasti surfing přináší, se dozvíš v jedinečném dokumentárním projektu o lidech, kterým surfing změnil život.
Martin Smékal má za sebou už jeden úspěšný dokument Choose Your Way, který se věnuje skateboardingu. Po jeho dokončení a velkých ohlasech, které sklidil, se rozhodl natočit volné pokračování. To nese název Choose Your Wave a mapuje příběhy lidí, kteří se při touze po surfingu nadobro odstěhovali ze své domoviny, čímž zásadně změnili svůj život. K Martinovi se přidal Standa Hruban, díky kterému se v dokumentu dočkáme mimo provařené surfařské destinace, jakými je Bali či Srí Lanka, i třeba poněkud atypického Norska. Tam kluci nepřestávali lovit vlny ani při pouhých deseti stupních a větru, který dosahoval až 80 km/h. Chtěli si totiž užít surfování za polárním kruhem. Jestli se jim to podařilo, to se už dočtete v rozhovoru níže. Jako malou ochutnávku téhle pecky přidáváme trailer.
Ahoj kluci! Na úvod vás poprosím, abyste našim čtenářům představili váš projekt Choose Your Wave.
Choose Your Wave je dokument, ve kterém zaznamenáváme především Čechy v různých koutech světa, kteří se věnují surfingu. Středoevropan musí změnit celý život, aby se mohl věnovat oceánské vášni, a tak mapujeme i změny, které v jejich životě nastaly. Samozřejmě chceme představit surfing širší veřejnosti, ale zároveň bychom rádi lidi inspirovali k tomu, že je možné dělat v životě změny a třeba žít jinak. Připomenout jim, že existují i jiné hodnoty, kterými se člověk může řídit.
Zkuste nám nastínit filosofii surfingu a životního stylu s ním spojeným.
Standa: To je asi na každým, jak tento sport, nebo spíše životní styl, uchopí a přijme. Je mnoho cest a záleží vždy asi na nás, jak se rozhodneme s nimi naložit. Pro nás ho ztělesňuje mnoho pojmů, mezi kterými nechybí energie, život, příroda, objevování, pochopení, porozumění jiné kultuře a myšlení lidí, překonávání svých možností. Ale také to může být dřina, úsilí, odloučení, strach, neúspěch (ve vlnách). Tohle všechno tě ale posune dál k jistému vnitřnímu poznání. Proto to vidím spíše jako životní styl (v tom pravém slova smyslu) než pouze sport.
Co bylo prvotním impulsem pro partu Čechů, žijící v destinaci na hony vzdálené od oceánu, začít se naplno věnovat surfování?
Martin: Myslím, že hlavní byla změna. Nějaká vnitřní nespokojenost, stereotyp západní společnosti. Tlak, který je čím dál více vyvíjen na člověka jako občana. I když na začátku to třeba byla jen chuť zkusit něco jiného. Prostě si surfing vyzkoušet, nic dalšího v tom prvně nebylo. Když se pak člověk objeví v nějaké surfové destinaci a nejde se tam jen válet na lehátko, pozná jiné kultury, přístup k životu a má prostor a čas přemýšlet. Když pak začnete koketovat se surfingem trochu vážněji, tak musíte pochopit oceán, přizpůsobit se nějakým přirozeným přírodním podmínkám a pochopit je a to vás může tak ovlivnit, že pokud v surfingu chcete na dále pokračovat, už budete trochu jinak smýšlet. Protože surfing vám vezme hodně času i dalších věcí s tím spojených, ale také toho naopak spoustu nabízí, jak již zmiňoval Standa – objevování nových kultur, cestování, přírodu, životní energii, pochopení oceánu a spoustu dalších věcí.
Do jakých koutů světa jste se během natáčení dostali, a na které z nich byste se rádi vrátili a proč?
Standa: Destinace jsme zvolili dle surfařů (protagonistů), u kterých jsme cítili, že mají v dokumentu co sdělit. Tak jsme se dostali na známé místa jako je Bali nebo Srí Lanka a v Evropě například na západní pobřeží Francie. Nicméně točili jsme i na místech, která jsou sice objevena, ale nejsou tak známá (přeplněná surfaři) jako sever Španělska (Asturias) anebo pobřeží ledového Norska. Navštívili jsme opravdu mnoho krásných míst, potkali skvělé lidi a snad i trošku porozuměli místní kultuře a místním surfařům. Vždy to končí tím, že potkáváte další a další inspirující lidi, kteří mají co říci, ale to by pak bylo na celý seriál. A kam se vracet? Těch míst na světě, kde se dá krásně surfovat, poznávat a možná žít, jsou tisíce. Je to subjektivní pocit, jak říká Milo Brzák: „Je to jen v hlavě.“
Martin: Já se chci osobně vrátit do Norska. I když je to velmi chladná destinace, má své kouzlo. Má svoji drsnou a přitom pohostinnou realitu, která mě nutí překonávat vnitřní zaběhlý pocit komfortního života. Takže Norsko bych rád ještě objevoval dál a dál. Ale na příští rok máme v plánu ještě více neprozkoumanou oblast. Uvidíme, je tu mnoho míst, kde se dá objevovat. Proto nepřestávej lovit! Když něco chceš, tak si za tím prostě jdi!
Norsko je poměrně atypickou destinací pro natáčení dokumentu o surfování. Proč jste zvolili právě zemi fjordů a jaké to bylo tam natáčet záběry ve vodě v listopadu?
Martin: To byl nápad Standy. Na své cestě za surfingem jednou potkal Pavla Drastíka a ten ho inspiroval natolik, že když jsme dávali dohromady základní plán, hned jsme tak trošku doufali, že by to mohlo vyjít. Pavel je a vždy byl nad věcí. Takže při první otázce, jestli máme dorazit a také kdy, řekl: „Jasný už si mažu prkno. A nejlíp v podzimní až zimní sezóně.“ Nicméně když jsme se mu ozvali asi po půl roce od první zprávy s tím, že jsme na cestě, byl trošku překvapený, že to fakt myslíme vážně. Hlavně byl zde i skoro nereálný nápad dostat se na surfing za polární kruh a to se nám nakonec povedlo a užili jsme si tam opravdu obrovské a krásné vlny.
Studené vody se kluci nebáli. Oblékli si tlusté šestimilimetrové neopreny a hned vyrazili do vody.
Surfování je sport, který s sebou nese jistá rizika. Byla někdy chvíle v průběhu natáčení, kdy jste měli vážně strach?
Standa: Strach byl vždy. Tenhle sport prostě není v určitých situacích žádná pohoda. Těch okamžiků, kdy jsme měli strach o sebe, druhé nebo o techniku, bylo několik. Pro mě asi nejzásadnější, co si vybavuji, byly dvě situace. První v Norsku, kdy fotograf Jan Kasl málem přišel o život. Zrovna pořizoval fotky přímo z vody a zrovna v těch největších několikametrových vlnách ztratil ploutve a proud ho začal stahovat. Ono se těžko popisuje, co vám blikne v tu chvíli v hlavě, ale když znáte trošku problematiku vln a proudů, tak si prostě představíte, co vše se může přihodit. No ale naštěstí přežil a jedeme dál.
A druhá situace je pro mě také jednoznačná. Figuruje v ní Matěj Novák. Byla to ta, když opět dorazil, tentokrát na pobřeží Španělska, ohromný swell a Matěj šel do vln, které snad ani nešly jezdit (tvořily se close-outy a zavíraly se po celé délce pláže). Když chytal jednu vlnu, dostal opravu silný wipe out (pád při take offu – stoupání si na prkno) do vlny. V tu chvíli se mi trošku zatajil dech. Ale to by nebyl Bedřich s houževnatým tělem a tvrdou hlavou, kdyby se mu něco stalo. Jakoby nic se otřepal a šel se dál prát s těmi obřími vlnami.
Pak už jsou tu jen příběhy o technice a patáliích. Ty jsme zažívali každý den a vždy se s nimi poprali. Takže jestli někdo hledá šikovné kameramany, stačí se mrknout na náš tým. Kluci předváděli neskutečný výkony.
A naopak, kdy jste zažívali největší euforii?
Standa a Martin: Jej! No tam je taky dost momentů, asi při super záběru, při super dobře odjeté a natočené vlně. Nebo taky při jednom vtipném momentu, kdy jsme museli popohnat přírodu, aby jsme dostali skvělej záběr. To vypadlo tak, že jsme naháněli koně, aby se rozběhli do záběru koptéry a svět vypadal jako panensky čistej ráj. No, občas se tomu musí tak trošku pomoct. A zážitků mimo natáčení, těch je vážně hodně. Jsme Češi, takže vtipnejch historek a zápichů bylo nespočet.
V popisu dokumentu se dočteme, že bude obsahovat i pasáže spojené s problémy dnešní doby. Jaké z nich v něm tematizujete a s jakými se surfař potýká?
Martin: S jakými se potýká surfař? S žádnými, je to přece surfař. (smích) My v dokumentu neřešíme přímo problémy, se kterými se surfař setkává, ale spíše s jakými problémy dnešní doby právě protagonisté se setkávali a co je vedlo ke změně.
Samozřejmě surfař je taky člověk, takže se setkává s problémy. Jedním z nich je například velká spousta lidí, kteří začínají surfovat. Tím se trochu ničí právě to kouzlo, když se z toho začíná stávat masová záležitost. My se dokumentem nesnažíme surfing zpropagovat a říct: „Hej, je to cool, super, pojďte všichni surfovat,“ to ne! Právě naopak, snažíme se ukázat pravou stránku surfingu. Že to není jen o tom, vzít si prkno vyfotit se na pláži koukat na holky v bikinách a večer si dát party na pláži. To ne. Chceme ukázat opravdové srdce tohoto sportu. Tím srdcem myslím, že je to hodně odlišný sport od ostatních, jestli se to dá ovšem vůbec ještě nazývat sport, já osobně to sportem nenazývám.
Vzpomenete si na nějakou vtipnou historku z natáčení?
Standa: Za mě to nahánění divokých koní v Asturias.
Martin: Směšnou, jo? No třeba když jsem si strhl nehty na noze. Při jednom malém crashi na motorce mi nehty zůstaly na betonové cestě. Dnes se tomu už směju. Taky dobrá byla historka s infekcí v lokti. Myslím, že to muselo vypadat docela vtipně, když jsem padal z mola do vody a zachraňoval kameru a přitom si tak trochu rozdrtil loket, do kterého se mi pak samozřejmě dostala infekce a ta pak do celé ruky. Tak možná tomuhle se tak už zasměju.
A teď trochu něco ze zákulisí. Jak dlouho trvá natočit takový dokument se vším všudy?
Martin: No, když to chcete udělat pořádně, což jsme chtěli, tak hodně dlouho. Celý projekt bych řekl, že trval již cca 2 roky a s dokončením tak 2,5 let.
Kolik hodin denně se dá zvládat natáčet? Přeci jenom pro aktéry to bude asi hodně fyzicky náročné. A kolik hodin materiálu je potřeba na 56minutový film?
Martin: Jak dlouho se dá točit, záleží hlavně na podmínkách a na vlnách. Ale jinak kluci vydrželi i 2 až 3 hodiny ve vodě, většinou jsme točili až 2 session za den. A mezitím ilustráky, rozhovory, letecké záběry míst atd. Materiálu jsme natočili taky nadmíru. O tom mám přesné info ze střižny a je to 126 hodin. No tak si představte, jak se z toho dostane 56 minut. No taky si to neumím moc představit, ale stříháme teď den co den cca 10-14 hodin denně.
Na závěr bych vám chtěla moc poděkovat za rozhovor a nechávám prostor pro vzkazy čtenářům a poděkování.
Standa: My děkujeme za prostor. Za mě bych chtěl poděkovat především celýmu týmu, že to přežili, zvládli a ještě to dotáhneme do konce. Těžko se představuje, kolik vlastního času (ovšem na úkor zkušeností a poznání), museli vydat. Pak rozhodně chci poděkovat sponzorům a všem, co nás podpořili a pomáhali nám tvořit, bez nich by to opravdu nebylo tak precizní. A co závěrem pro čtenáře? Budu se opakovat, ale když něco prostě chceš, tak do toho jdi. Je to jen v hlavě, jak si to nastavíš a využiješ ten svůj krásnej život.
Pokud tě tahle partička talentovaných volnomyšlenkářů, která nepřestává lovit ani za šílených podmínek, zaujala a chtěl bys film vidět i v kině můžeš je podpořit tady na Hithitu jakoukoliv částkou. Odměna tě nemine! Všichni na filmu po celou dobu pracovali bez nároku na honorář a většinu peněz investovali do cest.
