Rozhovor s Janem-Karlem Pavlíkem, nadějným talentem české filmové školy.
Jan-Karel Pavlík je jméno, které vám za pár let už možná bude znít povědoměji. Na poli filmového průmyslu se začal pohybovat už ve dvanácti letech jako režisér krátkometrážních snímků. Ani jeho prvotiny však oproti nízkému věku, kdy je natočil, nejsou vůbec špatné a čiší z nich jasný filmařský talent. Svoje ambice nám tento chlapec potvrdil už ve čtrnácti letech, kdy získal cenu za nejlepší krátkometrážní horor na mezinárodním festivalu studentských filmů v Hollywoodu. V rozhovoru níže se nám vyzpovídal o svých inspiracích a plánech do budoucna.
Ahoj, přestože jsi ještě poměrně mladý, už jsi dosáhl několika pozoruhodných úspěchů jako režisér krátkometrážních snímků. Jak by ses přiblížil našim čtenářům trochu soukroměji?
Tak je mi 15 let, celý život žiju v Praze, kde i chodím do školy. Zatím jsem stále na základce a točím filmy, to je na mně asi to nejzajímavější.
Mládí jsi zasvětil filmu. V kolika letech jsi natočil svůj první krátkometrážní film? Co tě vedlo k touze začít točit vlastní snímky?
První větší kraťas jsem natočil ve dvanácti, jmenovalo se to Remembrances a bylo to o Holokaustu. Filmy jsem chtěl točit, co jen si pamatuju. Úplně ze začátku mi šlo prostě o to vytvořit co nejzajímavější atmosféru a zopakovat nějakej pocit, kterej ve mně filmy zanechávaly. To byl třeba případ Remebrances, jednoduše jsem chtěl natočit něco hodně silnýho, inspiroval mě Schindlerův seznam. Od toho jsem se ale už posunul dál a snažím se vyjadřovat filmem vlastní pocity.
Píšeš si scénáře sám, nebo ti s nimi někdo pomáhá? Kde většinou bereš inspiraci?
Scénáře si píšu sám a až na pár poznámek od rodiny a kamarádu mi s nimi ani nikdo nepomáhá. Rozhodně bych chtěl zkusit na scénáři s někým spolupracovat, to setkání spousty kreativních myslí mě na filmu baví nejvíc. Inspirace ke mně přichází odevšud, inspirují mě místa, situace, lidi. Samotnej život je pro mě největší myslitelnej zdroj inspirace.
Jako mladý nadějný režisér jistě sleduješ spoustu filmů nebo seriálů. Dokázal bys našim čtenářům doporučit nějaký film nebo seriál, který tobě přirostl k srdci?
V poslední době každej večer píšu a na sledování filmů moc času nemám. Seriály už vůbec. Ale mezi filmy, ke kterejm se neustále vracím, je určitě třeba Blade Runner, In the Mood for Love a Drive. Miluju animovaný filmy, obzvlášť Miyazakiho, ale taky každej pěkně barevnej americkej animák, ve kterém jsou zvířátka.
Máš nějaký vzor? Kteří režiséři podle tebe patří nebo v historii patřili k těm podle tebe nejgeniálnějším?
To je tak těžká otázka, každej režisér je výjimečnej a já nemůžu porovnávat jejich genialitu. Mám ale pár oblíbenců, který mě neskutečně inspirujou. Můj asi nejoblíbenější režisér je Nicolas Winding Refn. Obdivuju asijský režiséry, třeba Kurosawu nebo taky Siona Sono a korejského Park Chan-Wooka.
V zahraničí, konkrétně v Hollywoodu, jsi vyhrál cenu za nejlepší cizojazyčný horor na Mezinárodním studentském festivalu. Jaké to bylo, přebírat cenu v hlavním městě filmu v USA? Pokládal ses za favorita, nebo tě cena překvapila?
Byl to pro mě splněnej sen. Celý LA je jeden velkej sen a už jen tam bejt bylo snad to nejhezčí, co jsem zažil. Tu cenu jsem bral jako jenom takovou třešničku na dortu. To, že mě tam pozvali, bylo nejlepší.
Ocenění jsi získal za krátkometrážní snímek Vycpaná duše. Jedná se o surrealistický horor, a tak nemusí být pro každého srozumitelný. Dokázal bys ve zkratce přiblížit, jaký je hlavní motiv filmu nebo co má děj symbolizovat?
Ten film je skutečně plně surrealistickej taky proto, že jsem tenkrát moc o významu věcí nepřemýšlel. V podstatě je to o klukovi, kterej najde ptáka a dějou se zvláštní věci. Když na to koukám zpětně, tak si uvědomuju spousty mejch podvědomejch osobních témat a symbolů. Radši ten film nebudu popisovat, je lepší se na něj podívat.
Jak snímek vznikal? Bylo složité najít vhodné obsazení a sehnat finance? Jak dlouho jsi na projektu pracoval?
Ten film mi trval asi osm měsíců od napsání scénáře po konečný sestřih. Hráli mi v tom kamarádi, kteří shodou okolností oba pocházejí z hereckých rodin a jsou neskutečně talentovaný. Ten film stál pět tisíc, takže finance se sehnaly docela lehce, z rodinného rozpočtu.
Vítězný snímek - Vycpaná duše
Z krátkometrážních filmů je zřejmé, že rád střídáš žánry. Máš nějaký vyloženě oblíbený?
Miluju sci-fi! To je určitě můj neoblíbenější žánr a už dlouho nosím v hlavě scénář ke sci-fi, v létě to zrealizuju. Nemůžu se dočkat, protože sci-fi skutečně miluju nejvíc.
Momentálně studuješ základní školu. Kam hodláš směřovat dále? Chystáš se dále věnovat filmu a studovat filmovou školu, nebo zamíříš úplně někam jinam?
Rozhodně se chci věnovat filmu, poněvadž nic jinýho mi nejde. Nedávno jsem se dozvěděl, že mě na stipendium přijali na kalifornskou uměleckou střední Idyllwild Arts Academy. Pořád tomu nemůžu uvěřit! Od tý doby, co jsem se vrátil z LA, jenom sním o tom, že se tam zase podívám a teď to vypadá, že tam budu rok studovat! Až se z Ameriky vrátím, tak asi budu pokračovat ve studiu filmu i tady.
Jak vysoko sahají tvé cíle? Chystáš se pokračovat v natáčení v České republice, nebo míříš spíše do zahraničí? Máš v plánu natočit celovečerní snímek?
V nejbližší době určitě budu pokračovat v natáčení tady v Čechách, ale v životě a tvorbě chci směřovat spíše do zahraničí. Celovečerák samozřejmě natočit chci! Kdo by nechtěl? Ještě to ale bude trvat, než si troufnu na celovečerák, chci se ještě ve filmařině zdokonalit.
Na jakém projektu aktuálně pracuješ? Můžeš nám prozradit nějaké detaily ze „zákulisí“?
Teď píšu to sci-fi. Scénář už je skoro hotovej. Jmenuje se to Cahuenga a bude to o mexickým majiteli erotický videopůjčovny. Je to tak trochu můj vysněnej projekt, nad kterým přemýšlím už hodně dlouho, a tak jsem strašně šťastnej, že to konečně nabírá obrysy! Díky moc za rozhovor!
Starší snímek nadějného režiséra
