Jistě každý z vás zná toto společenství lidí, ať už z filmů, internetu nebo jiných multimediálních kanálů. Ale víte odkud tito lidé přišli a proč žijí starým způsobem života?
Žijí jako v 18. století, bez elektřiny, bez aut, zkrátka bez technologií moderní doby. Pro většinu lidí je takový život nepřijatelný, ale život bez internetu či mobilu má jistě i své výhody. Hnutí Amišů bylo kupodivu založeno v Evropě, ne v USA jak by se na první pohled mohlo zdát. Bylo to konkrétně ve Švýcarsku koncem 17. století a za vznikem tohoto hnutí stojí muž jménem Jakob Ammann. Mennonitský kazatel, který přestal respektovat přísná pravidla mennonitů, a tak se od jejich spolku odklonil. Postupem času se k němu přidávali další věřící z Nizozemska či Německa a tak vznikla tato menšina. Za svůj hlavní směr považují náboženství. Chování podléhá přísným pravidlům náboženského charakteru. Pokora a klid jsou jejich nejvyšší hodnoty. Naopak silně odmítají pýchu, aroganci či povýšenost. Protože nemají kostely, bohoslužby provádějí přímo ve svých příbytcích. Za jakékoli porušení pravidel mohou být z komunity vyloučeni a podle toho, jak přísně dodržují jednotlivá pravidla, se dělí do několika skupin.
Existuje tzv. nový řád, starý řád a ještě konzervativnější komunity. Největší část Amišů žije podle starého řádu. Poznat je lze velmi jednoduše - muži nosí dlouhé bradky bez kníru, klobouk černé nebo bílé barvy - podle počasí, košili, kalhoty a vestu. Ženy chodí oděné také jednoduše. Typické jsou jednobarevné šaty až pod kolena s tmavou nebo světlou zástěrou a šátek na hlavě, který zakrývá účes. Používání kosmetiky je samozřejmě zakázáno. Ať už je léto nebo zima, nosí mohutné kožené boty. Na ulici byste je jistě nepřehlédli. Povětšinou se přepravují na koňských povozech nebo pěšky, občas však využijí i autobusy, mezi některými usedlostmi je dokonce pravidelné autobusové spojení. Letecká doprava je absolutně tabu. Místo mobilů využívají telefonní budky rozmístěné v blízkosti komunit. V případě velké nouze zavolají i od svých neamišských sousedů.
Z Evropy Amišové utíkali před pronásledováním právě do USA a Kanady. Nejvíce se momentálně vyskytují v Illinois, Indianě, Pensylvánii, Michiganu, ale i v kanadském Ontariu. V posledních letech se některé rodiny rozhodly přesídlit i do Střední Ameriky. Pokud si myslíte, že Amišové rok od roku vymírají, jste na omylu. V dnešní době jich jen v USA žije přibližně 300 000 a toto číslo každým rokem narůstá. Není totiž nic výjimečného, když má jedna rodina i 7 dětí. Výskyt genetických poruch není u Amišů ojedinělý. Může za to fakt, že jsou potomky jen několika stovek původních přistěhovalců. Nejvyšší hustota Amišů je v Lancaster County v Pensylvánii, kde se jejich počet od 60. let více než ztrojnásobil. V typické komunitě žije 20 až 40 rodin, což tvoří kolem 300 lidí, kteří jsou v každodenním kontaktu jako jedna velká rodina. Právě rodina je v jejich vnímání absolutní prioritou a hlavní slovo zde má vždy muž. S okolním světem se spojují pouze v nezbytných situacích. Zajímavostí je, že dodnes mezi sebou nemluví anglicky, ale zvláštním německým dialektem zvaným Pensylvánská němčina (Penn-Dutch). S pravou angličtinou se poprvé setkají děti až ve škole.
Mezi největší problém odjakživa patřilo vzdělávání dětí. Časté neshody mezi Amišy a státem vedly k tomu, že si od 70. let vybudovali jakousi autonomii v oblasti vzdělávání. Děti z těchto rodin navštěvují většinou školy sídlící přímo v komunitách. Účastní se však všech testů určených pro základní školy, ve kterých dosahují lepších výsledků než běžné děti. Celý vzdělávací proces končí u základního vzdělání, protože už jako adolescenti pracují v domácnosti a na polích. Většinou se živí chovem zvířat, pěstováním různých obilovin a plodin nebo různými řemesly jako kovářství, hrnčířství atd. Jsou proslulí výrobou dřevěného nábytku, který se těší u Američanů velké oblibě. Dokonce vydávají vlastní noviny - The Budget, které mají přibližně 20 tisíc předplatitelů.
Zvláštností je, že svým potomkům dávají na výběr. Když děti dorostou (16-18 let), dostává se jim svoboda a možnost rozhodnout se mezi křtem, což vlastně představuje uvedení do amišské komunity, nebo normálním životem. U Amišů probíhá křest až na hranici dospělosti, považují to za svobodnou volbu každého jedince. Zaskočit vás může fakt, že až 80% těchto dětí si volí křest. Přesto, že si důležitost státu uvědomují, jsou od něj zcela distancování. Od roku 1961 jsou osvobozeni od placení sociálního pojištění poté, co státu prokázali, že se o sebe umí postarat v jakékoliv situaci bez cizí pomoci. Znamená to, že od státu nedostávají ve stáří žádný důchod. Také se na ně od druhé světové války nevztahuje branná výchova, protože jsou zarytí pacifisté. Proto se na jejich oděvu nenacházejí žádné knoflíky ani zipy, protože symbolizují vojenskou uniformu. Co se týče politického přesvědčení, někteří se voleb účastní, avšak jednotný politický názor nesdílejí.
