Neskutečný příběh muže a jeho 133 dní dlouhé anabáze na malém dřevěném plavidle ve vodách Atlantiku.
Časně zrána dne 5. dubna (apríl) 1943 spatřila skupina rybářů při vyjížďce na pravidelný lov přibližně 14 kilometrů od brazilského pobřeží v dálce malé plavidlo připomínající poničený dřevěný vor, kolébající se ve vlnách Atlantického oceánu. Na něm poskakovala vyhublá postava muže mávajíc přitom zoufale kusem starého trička ve snaze upoutat na sebe pozornost. Brazilští rybáři proto změnili původní směr, aby k záhadnému muži v nouzi připluli a pomohli mu na palubu svého člunu. Byl jím 25letý Asiat Poon Lim a nabídnutou pomoc přijal zesláblý, avšak plný radosti. A není divu. Právě byl totiž zachráněn po neuvěřitelných 133 dnech útrpného přežívání na onom malém dřevěném plavidle, na které byl odkázán poté, co jeho loď byla při plavbě po Atlantiku potopena.
Poon Lim se narodil v čínské ostrovní provincii Chaj-nan 8. března (marec) 1918 a později ve svém životě, konkrétně během druhé světové války, začal pracovat jako lodní steward na obchodní lodi s názvem SS Benlomond plující pod vlajkou Velké Británie. Ta měla namířeno z Kapského Města v Jihoafrické republice do města Paramaribo v jihoamerickém Surinamu a nakonec do New Yorku ve Spojených státech. Loď plula pomalu a sama, čehož neváhal využít nepřítel, a když se 23. listopadu (november) britská loď střetla s německou válečnou ponorkou U-172, nacisté po ní vypálili dvě torpéda. Zasaženou loď během několika málo minut spolkla hladina oceánu a společně s ní i 53 z celkem 54 námořníků na palubě. Jediným přeživším útoku tak byl právě Poon Lim, který se včas vrhnul přes palubu se záchrannou vestou a ocitnul se tak více než 1 200 kilometrů od nejbližší pevniny.
Přibližně po dvou hodinách šlapání vody Poon Lim zbystřil malé záchranné plavidlo ze dřeva o rozměrech necelých 2,4 metru čtverečních, na němž nalezl několik plechovek se sušenkami, trochu čokolády, pytlík cukru, čtyřlitrovou nádobu s vodou, pár světlic, baterku a další drobnosti.
Díky těmto zásobám se muži dařilo nějakou dobu přežít v relativně obstojných podmínkách, vážnější komplikaci se však dostavily v moment, když spotřeboval poslední zbytky jídla a pitné vody. Poté byl nucen obstarat si potravu pomocí rybolovu a chytáním dešťové vody. Lim navíc nebyl příliš dobrým plavcem, proto si k zápěstí přivázal lano, aby se po případném pádu do vody mohl k plavidlu zpátky přitáhnout. Po přibližně dvou měsících však začal pravidelně plavat dvakrát denně, aby si zachoval alespoň trochu fyzické síly. K lovení ryb pak použil drátek, který vytáhl ze svítilny a zahnul jej do háčku. Podobným způsobem si taky upravil hřebík vytažený ze dřeva plavidla a místo vlasce pak použil lanko vyrobené z průmyslového konopí. Po úspěšném vylovení ryby svůj úlovek rozřízl provizorním nožíkem z plechovky a následně rybu nechal na slunci vysušit. Při jedné bouři však přišel o všechny své úlovky i pitnou vodu, a proto ke svému přežití musel chytnout malého ptáka a zahnat palčivou žízeň jeho krví.
Na moři se nevyhnul ani střetům se žraloky, které přitahovala krev ptáků a občas do Limova plavidla naráželi, čímž jej dokonce poškodili. Lim se však nezalekl a jednoho žraloka se dokonce rozhodl ulovit s pomocí mrtvého ptáka coby návnady. Predátor na délku měřil jen několik stop, ale i tak dal odhodlanému Limovi zabrat. Po lítém boji se vzdorujícím žralokem se muži nakonec podařilo predátora vytáhnout ven z vody na plavidlo, kde na něj žralok začal útočit. Poon Lim proto zvíře ubil nádobou na vodu. Mrtvého žraloka posléze rozřízl a vypil krev z jeho jater. Jeho maso mu vystačilo k jídlu na několik dní.
Pozdější rekonstrukce dřevěného plavidla, na kterém se Poon Lim 133 dnů plavil
K jeho záchraně bylo navíc hned několikrát velmi blízko. V prvním případě v jeho blízkosti totiž projížděla blíže neidentifikovaná nákladní loď, o níž byl Lim přesvědčený, že jej viděla, ale záměrně nezastavila z důvodu jeho asijského původu. Podle něj totiž posádka pravděpodobně předpokládala, že pochází z potopené japonské lodi, a tak jej považovali za nepřítele. Později nad jeho hlavou prolétala hlídkovací letadla americké armády, která jej spatřila, a lokaci muže následně piloti označili pomocí bóje. Naneštěstí pro něj však dorazila další silná bouře, která jej odnesla pryč, a on byl znovu ztracen jako předtím. Kromě toho jej měla spatřit také německá ponorka při cvičné střelbě na racky.
Aby si udržoval přehled o tom, jakou dobu se na moři již nachází, rozhodl se na samém počátku svého přežívání na plavidle dělat uzlíky na laně, později mu však tato metoda přišla zbytečná a začal proto namísto počítání dní pouze počítat úplňky.
Pomoci se však nakonec dočkal, když se přiblížil více k pevnině a přítoku řeky, což dokázal rozpoznat i podle změny odstínu modře oceánu pod ním. Voda totiž začala ztrácet tmavou modrou barvu indikující děsivé a temné hlubiny, které se pod hladinou skrývají. Brzy nato pak byl nalezen rybářskou lodí a ve svém boji o přežití tak nakonec zvítězil.
Tím však celý příběh nekončí. Po vysvobození strávil Poon Lim, o devět kilogramů lehčí než před potopením lodě, čtyři týdny v brazilské nemocnici a následně mu byl britským konzulem zajištěn převoz do Spojeného království, kde mu samotný král Jiří VI. posléze udělil Medaili britského impéria (zkráceně BEM – British Empire Medal) a královské námořnictvo jeho příběh použilo i pro své manuály technik přežití. Po válce se mu díky jeho slávě dostalo zvláštního povolení (které kvůli svému asijskému původu v té době potřeboval) k trvalému přestěhování se do Spojených států, kde získal nové občanství a prožil zbytek života. Zemřel v Brooklynu 4. ledna (január) 1991 ve věku 72 let.
Když mu bylo po záchraně oznámeno, že se ještě nikomu před ním tak dlouhou dobu na moři přežít nepodařilo, odpověděl: „Doufám, že nikdo nebude muset tento rekord nikdy překonat.“