Ani argumenty vědy nepadly na úrodnou půdu.
Už odjakživa lidí zajímalo, na čem to vlastně stojí. Co to je, jaký to má tvar nebo kde to končí a co je potom. Jako první se však svými úvahami zapsali do historie Číňané. Ti kolem 12. století p.n.l. tvrdili, že Země má tvar obrovské rýžové placky, která stojí na čtyřech sloupech. Do jednoho z nich však vrazil zlý drak, který placku odklonil od oblohy. Působí to pořádně zvláštně, ale na tu dobu jde v podstatě o skvělé řešení. Číňané tímto vyargumentovali největší otázky, například proč jsou hory a moře. Tím, že jejich rýžová placka nyní leží nakřivo, je celkem logické, že západní část Číny bude vyšší, než východní.
Svůj příběh měla i Indie. V té době byla nejposvátnějším místem hora Meru. Země podle nich měla tvar kuželu, kde jediný vrchol tvořila právě Meru. A kolem ní obíhala všechny vesmírné tělesa, která mohli Indové vidět. Později však doba pokročila a z kuželu se stala želva. Asi si teď myslíš, že se Indové domnívali, že žijí na jejím krunýři, ale je to ještě šílenější. Totiž, na krunýři želvy prý stáli sloni, kteří choboty drželi kulatou Zemi.
Ke konci 10. století p.n.l. se to ve starověkém Řecku ještě nehemžilo filozofy, matematiky a astronomy. Jedinou významnou osobností v té době byl filozof a básník Homér, který kudy chodil, tudy hlásal, že Země je plochá. Naštěstí o tři sta let později přichází Thalés a jeho Milétská škola. Thalés měl v hlavě podle nálezů přesně vymyšlenou celou teorii vesmíru, měl ji podloženou argumenty a i když byla nesprávná, byla to první ucelená teorie, která jakž takž dávala smysl.
Thalés totiž bydlel blízko u přístavu a tak měl možnost pozorovat, že některé věci plavou na vodě a některé ne. Nedokázal vysvětlit proč, jen si toho zkrátka všímal. Později se nad tím zamyslel a prohlásil, že podobně funguje i Země - plave na vodě. Jako argument uvedl také, že je složená hlavně z materiálů, které na vodě, jak měl možnost pozorovat, plavou, například dřevo. Na rozdíl od ostatních ji však nepovažoval za desku, ale za kouli, z větší části ponořenou. K tomu měl opět několik dobrých důvodů, které vyplývají z jeho pozorování. Například si všiml, že když plaval lodí do přístavu z velké dálky, nejprve bylo vidět věž ve městě a až potom přístav. Postřehl i to, že na severní a jižní polokouli lze pozorovat jiné hvězdy. A jeho nejneprůstřelnějším argumentem bylo zatmění. Thalés pozoroval mnohé planety jak přechází před Slunce a nechtělo se mu věřit, že všechny jsou kulaté a jen Země je plochá. Mimochodem, Thalés byl první, který dokázal předem určit data zatmění. Jedním z Thaletových studentů byl Anaximenes, který teorii posunul ještě na vyšší level a prohlásil, že Země není podepírána vodou, ale nekonečným proudem vzduchu. Skoro se trefil.
Po Tháletovi z Milétu přichází Pythagoras s naprosto revoluční myšlenkou, jejímž synonymem by mohlo být i "filozofický vrchol". Pythagoras prohlásil, že Země je docela fajn, vždyť zde můžeme žít, objevovat, atd... Následně řekl, že se domnívá, že nejdokonalejším tvarem na světě je koule. No a protože Země je tak velmi skvělá, kdyby měla jiný tvar než koule, byla by ve skutečnosti mnohem horší. O dvě stě let později, v době Aristotela, byla kulová teorie již všeobecně přijata.
Později se událo ještě pár, s tématem méně souvisejících objevů. Erastothenes (275 - 194 p.n.l.) jako první vypočítal obvod Země, spletl se jen o neuvěřitelných sedm kilometrů. V 17. století si Francouz Jean Richer všiml, že doba jednoho kývání magnetického kyvadla je na různých místech Země jiná. O pár let později to Newton odůvodnil tím, že následky odstředivé síly je Země na pólech zploštělá.
Nyní však pojďme k tomu nejcitlivějšímu. Drtivá většina lidí si myslí, že katolická církev ve středověku prosazovala verzi ploché Země a lidi tak nechávala v intelektuální temnotě, případně odpůrce rovnou dávala upálit, načež následně přišel Kryštof Kolumbus, který dokázal, že za vodou ještě něco je a církev uznala chybu. To vše je mýtus. Církev se až na pár výjimek otevřeně nikdy nestavěla za ani jednu z teorií, nakonec, teorie o kulaté Zemi souhlasí s verzí v Bibli. Za toto pro církev nelichotivé nedorozumění může pravděpodobně teolog a filozof Izidor Sevillský, který chybně tvrdil, že Země je plochá, neboť všichni vidí vycházet Slunce ve stejnou dobu. Bohužel, Izidor nebyl zrovna mistrem rétoriky a díky nesprávné formulaci slov doslova vyhlásil válku všem, kteří věří v oblost Země.
A tady příběh končí. Dlouhá historie o ukřivdění církve, která podle falešných důkazů lidí upalovala, zatýkala a mučila. Samozřejmě, nechceme tím tvrdit, že toto se nedělo, určitě však za to nemohly spory o tvaru naší Země. V každém případě, historie v tomto směru je více než zajímavá, inspiroval se jí například i vynikající spisovatel Terry Pratchet, který zemřel teprve nedávno. Ať mu je Země plochá!
