Navždy zapomenuté, ale i tak noční můry.
I v dnešní moderní době je lidstvo ohrožováno velkým množstvím chorob. Vzpomeňme si například na komáry přenášený virus ZIKA anebo ještě nedávno (ne)populární ebolu. Ale vzhledem k tomu, že žijeme ve 21. století, tyto vážná témata v nás většinou nevyvolají velký zájem a každý se spíše podvědomě spoléhá na vyspělou medicínu.V dávných dobách však lékařská věda nebyla jednou z těch nejvyspělejších a několik lidí provázel i slušný seznam opravdu bizarních nemocí. Na mnoho z nich se však zapomenulo, zřejmě proto, že jejich výskyt se zrovna nedal označit slovem „rozšířený“, nicméně v jistém časovém období byly skutečným ztělesněním hrůzy. Pojďme se tedy společně podívat na to, co způsobovalo vrásky lidem v začátcích novověku.
Explodující zuby
Z historických záznamů mnoho podrobností známo není, ale podělíme se alespoň o to málo. Na začátku 19. století, konkrétně v roce 1817, zapsal zubař WH Atkinson do lékařských spisů mnoho překvapujících slov. Tvrdí totiž, že jednoho dne k němu přišel na vyšetření místní reverend, kterého extrémně bolel zub. Celý proces probíhal tradičním způsobem, až do momentu, kdy zub jednoduše explodoval. Roztříštil se na malé kousky, od korunky až po kořen, způsobujíc tak majiteli nepopsatelnou bolest. Podobný případ pak zaznamenal ještě dvakrát, skutečnost dosvědčili i očití svědci. Atkinson však byl jediným, komu se něco podobného stalo, podle jeho kolegů však postupoval správně. Samotný zubař však v roce 1860 poskytl i možné vysvětlení - za ním stojí zub, který pomalu upadá zpět do dásně. Uvíznutý vzduch se postupně stlačí, až exploduje. Tato teorie však byla později vyvrácena po detailní studii pacientovy dásně, navíc, musel by to být pořádně měkký zub. Příčina vybuchujících zubů tak nadále zůstává zahalena tajemstvím.
Záhadná choroba v hotelu
Jak moc příšerný byl nejhorší hotel, ve kterém jsi kdy byl, a proč, nefungovala sprcha či dokonce vrzala postel? To se totiž ani zdaleka nevyrovná událostem v National Hotel ve Washingtonu D.C., a co hůř, nemohl bys potom ani napsat nahněvanou recenzi. Každý, kdo přišel do hotelu a ubytoval se v něm, z něj vyšel nemocný (od roku 1850). A to poměrně vážně - mezi nejčastější příznaky patřily například zvracení, zánět tlustého střeva anebo žaludeční vředy. Podobné nepříjemnosti často způsobuje bakterie Heliobacter pylori, ta se však v hotelu, ani v potravinách nenašla. Dalšími diagnózami můžou být „klasické“ věci, jako například kouření, alkohol anebo rakovina, ale postižení neměli stejné návyky. O 30 let později byla vina hozena na „špatný vzduch“, což bylo odůvodněno velkým množstvím potkanů v okolí. Hlodavci mají na svědomí přes třicet smrtí návštěvníků hotelu. Mimochodem, National Hotel navštívil i 15. prezident USA, James Buchanan. Potom, co v hotelu onemocněl, se do do něho o tři roky později vrátil, protože si tam dle svých slov vychutnával velký luxus a pohodlí.
Fosforová čelist
Průmyslová revoluce s sebou přinesla mnoho objevů - jeden z nich byl i na poli aplikované chemie. Zjistilo se, že když se na špičku zápalky přidá bílý fosfor (P4), zapálí se mnohem jednodušeji. Z hodin dějepisu je každému jasné, že ve dnech okolo přelomu 18. a 19. století byla pracovní doba i 15 hodin a takovéto dlouhé vdechování výparů zanechalo své následky. Samotný bílý fosfor však tak dezolátní vlivy nemá, a tak zůstává otázkou, co tento výsledek vyhrotilo. Mnoho pacientů trpělo neustálou bolestí zubů, či dokonce explozemi čelistí. Jedinou záchranou mohla být amputace. Dovolíme si ještě historický fakt na uklidnění - po dokázání nebezpečnosti bílého fosforu byl na výrobu zápalek zakázán a přešlo se na červený fosfor (P4 s jinou strukturou).
Aténský mor
Olympiáda v Riu nedávno skončila, dopadla více méně bezproblémově, to se však nedá říct o hrách v roce 430 p.n.l. Ty se těšily velké oblibě a tak se v davech lidí rozšířila epidemie dnes známá jako Aténský mor. Po olympiádě však začala vrcholit Peloponéská válka - spor mezi Aténami a Spartou. Atény již byly předtím oslabeny kvůli útoku z Théb, a tak Sparta kvůli epidemii jen přihlížela. Tohle všechno vychází ze zápisů historika Thucydidesa, který epidemii také podlehl. Kromě samotné smrti měla choroba s neznámým zdrojem (aktuálně více než 30 teorií) i nepěkný průběh - z lidí, často bojovníků v armádě, se stávala jen vyčerpaná hromádka potu, krve a výkalů. Přes tisíc mrtvých teď leží v masovém hrobu.
Lidé ze skla
Je těžké si představit, že ve středověku si lidé byli schopni najít přes všechny ty popravy, inkvizice a mučení i čas na zbytečné přemýšlení, nicméně jistí jedinci přišli se skleněným pomatením. Diagnóza byla jednoduchá. Ti, co touto kuriózní představou trpěli, si mysleli, že jsou ze skla a jakmile se pohnou, roztříští se na milion kousků. Zvláštní je však to, jak se to celé dělo. V jeden moment si zkrátka perfektně užíváš a o tři sekundy později se ze strachu ani nepohneš. Tímto pomatením trpěl i římskoněmecký císař Karel IV. Lucemburský. Asi o 200 let později se ukázalo, že měl jen pakostnici (ukládání kyseliny močové v oblasti kloubů), která způsobuje nesmírnou bolest. Jak však přišel na část se sklem zůstává záhadou, stejně tak i myšlenky asi další stovky lidí. Nejpopulárnější teorie hovoří o tom, že postižení jen imitovali onemocnění kvůli popularitě, zdroj představy těla ze skla však stále zůstává zahalen rouškou tajemství.
I když díky nejistotu šířícím zprávám máme alespoň nějaký důvod obávat se ochoření, můžeme si jen gratulovat, že žijeme dnes, a ne v období zmíněných problémů. Vždy totiž můžeme vložit naději do pokročilé, a neustále se vyvíjející medicíny, a tak ani ta nejhorší choroba nebude tak zlá, jako před několika stoletími.
