Nejzvláštnější deformace lidského těla historie a současnosti

Vkus člověka závisí na zemi, kultuře, věku, ale vždy je věcí každého z nás. Vždyť jen před necelými dvěma stoletími byla bledá pleť a korpulentní tvary žen symbolem krásy. A nejen krásy, ale i bohatství. Kdo měl hojnost, netrpěl hladem a ani nemusel dřít na poli a při tom se opálit na slunci. Krása chudoby, čili opálená pokožka a útlá postava se dostala do módy trochu později a úspěšně přetrvává až dodnes. No v historii lidstva se objevily a někde stále ještě i jsou mnohem bizarnější projevy vkusu. Tato “vylepšení”, kterými se ne vždy dobrovolně zkrášlovali naši předkové, byla někdy opravdu morbidní. Abychom jim nekřivdili, ne vždy šlo jen o estetické, ale občas i o náboženské či praktické důvody. Vždyť posuďte sami, jak by se vám líbil třeba váš partner s podobnou bizarností.

Deformace lebky

Tento fenomén se objevil u různých kultur světa téměř na každém kontinentu. Malým dětem se ve věku jednoho měsíce začne lebka upravovat tlakem (tehdy je totiž nejlépe tvarovatelná) do požadované podoby. Její výsledný tvar a technika deformování jsou různé. Kočovné kmeny, jako třeba Hunové či Avaři, měli rádi kónické tvary. Tento zvyk od nich často přebíraly i podřízené národy, například Alani či několik východogermánských kmenů. Podobné lebky se našly i ve vykopávkách v severovýchodním Maďarsku. Deformace byly hojně rozšířeny i u původních obyvatel Ameriky. Jihoameričtí, ale v menší míře i severoameričtí Indiáni si své lebky zplošťovali nebo zakulacovali poměrně běžně. Tyto deformace nebyly cizí ani australským Aboridžincům či obyvatelům Pacifiku, kde se tento zvyk praktikuje dodnes (např. Vanuatu). Vědci se domnívají, že takové deformace neměly výrazný vliv na inteligenci postižených jedinců.

Zploštěné lebky mumií z Peru

Broušení zubů

Velmi populární procedura, kterou také najdeme napříč celým světem (subsaharská Afrika, Indočína, Jižní Amerika), byla prováděna z estetických nebo náboženských důvodů, ať jako imitace divokých zvířat, vyjádření různých emocí, atd. Někdy se brousily pouze zuby v horní resp. dolní čelisti, často šlo o přechodový rituál během dospívání. Některé kmeny si určité zuby i vyrážely, jeden kmen v Číně si dokonce odstraňoval celý chrup. Zabroušené zuby u Mayů představovaly symbol vyššího postavení, ženy si je brousily do různých směrů a vkládaly mezi ně různé drahokamy a minerály.

Broušení zubů praktikovali i Pygmejové

Šilhání

U Mayů ještě chvíli zůstaneme. Vyskytoval se u nich i zvláštní zvyk, který spočíval v tom, že se malým dětem uvazovaly před oči na šňůrky různé malé předměty, korálky, kamínky, atd., což u nich vyvolalo trvalé šilhání. Bylo to projevem vyššího společenského postavení a uctívání jistého slunečního božstva, kterému šilhaly oči. Mayové však byli podivný národ i bez záliby ve zkřížených očích, zdeformovaných hlavách a zabroušených zubech. Uvedu jeden zvyk, který mě docela pobavil: byla-li mladá dívka koketní nebo se byť jen zakoukala do jiného muže, její matka jí za trest do očí a genitálií vetřela pálivou papriku. Myslím, že toto řešení bylo účinnější než naše evropské pásy cudnosti a určitě by spolehlivě fungovalo i na mužskou promiskuitu.

Šilhání, odborně strabismus, bylo u Mayů v módě

Svazování nohou

Počátky této drastické metody zvané také “lotosové nohy“, která byla rozšířena v Číně, sahají až do desátého století (i když podle mýtů je tato tradice mnohem starší). Technika spočívala v zlomení nártu a těsném svázáni obou chodidel pruhy pevné látky, čímž se zamezilo jejich růstu. Ideální délka byla deset centimetrů a ženy s takto deformovanýma nohama chodily jen s velkými obtížemi, protože se po zlomení nártu celá váha přenášela na paty. Ze začátku se mrzačily jen dvorní noblesní tanečnice. Později šlo jak jinak o prestižní záležitost elity, ale zvyk se postupně rozšířil mezi všechny společenské třídy, které se chtěly přiblížit šlechtě. Cizince to odpuzovalo, proto se první neúspěšné zákazy této praktiky objevily u mongolské dynastie Jüan a také i u poslední císařské dynastie Čching. Tato morbidnost začala aktivně mizet až počátkem 20. století, ale ještě i dnes se dají najít ženy, které kdysi čínský lid považoval za hezčí než ostatní.

Dosažení “krásy“ bývalo i v minulosti bolestivé

Krční deformace

Mezi dvěma kmeny (Kayan v Myanmaru a Ndebele v JAR) je rozšířený zvyk "prodlužování" krků u žen, o kterém většina z vás už určitě slyšela nebo alespoň viděla obrázek. Protáhlý krk, který je symbolem krásy a přepychu, se však v podstatě neprodlužuje. Postupné vkládání kroužků (začínají se vkládat mezi druhým a pátým rokem života) ve skutečnosti zatlačuje žebra a deformuje klíční kost, což vytváří opticky dlouhý krk. Teorií vysvětlujících tento jev je několik. Prodloužený krk u žen prý může mít čistě estetický význam či přesně opačný jako ochrana před pozorností mužů z jiných kmenů. Ve folkloru kmene Kayan hrají důležitou funkci draci, takže tato deformace může mít i symbolický význam. Někteří vědci se dokonce domnívají, že kroužky ve skutečnosti slouží jako ochrana proti kousnutí tygra či lva. Odstranění kroužků ani po desítkách let není pro ženu nebezpečné, akorát je to prý nepohodlné a to kvůli ochabnutí krčního svalstva a nevkusné kvůli bledé a sedřené kůži.

Mjanmarské ženy z kmeňa Kayan

Roztahování boltců a rtů

Kromě klasických piercingů si v dnešní době velmi populární tunely, plugy a roztahováky dává do uší mnoho mladých i starých. Stačí však zmínit slavného pračlověka Ötziho, Tutanchamona, sochy na Velikonočním ostrově či Buddhu a každému je jasné, že roztahování ušních lalůčků není vynález hipsterů, ale najdeme ho téměř všude ve světě během celé existence lidstva. Přeborníky v této technice jsou jednoznačně Masajové. Příslušnice tohoto kmene si své uši roztahují do enormních délek. Ušní lalůčky si propíchnou tradičně trnem nebo nožem a jako populární materiál na roztahování slouží téměř vše, co najdou v přírodě: kameny, kosti, kly či dřevo. Mursiové z Etiopie však nekončí jen u uší, ale jdou ještě dál: roztahují si i dolní rty, a to pořádně. Mladým dívkám těsně před svatbou (zhruba v 15 letech) jejich matky rozřežou uši a spodní rty, které se po zhojení začnou roztahovat vkládáním kroužků, které mohou dosáhnout až 22 centimetrů. Velikost kroužku určuje jejich společenské postavení. Dolní rty si roztahují i ​​jiné kmeny Afriky (Sara, Makonde) či Jižní Ameriky (Botocudo, Suyá), ba dokonce i Inuité.

Dívka z kmene Muris

Kastrace a obřízka

Pod kastrací rozumíme odstranění varlat u mužů obvykle před pubertou. Pokud nepočítáme kastraci jako trest pro násilníky či výsledek nehody, tak se prováděla hlavně ze dvou důvod: první byl umělecký a byl rozšířený v Evropě od 16. až do začátku 20. století - kastrovaným chlapcům v důsledku absence hormonů nezhrubl hlas a zachoval si vyšší tón. Takoví jedinci se nazývali kastráti. V druhém případě šlo především o zamezení sexuálního pudu a schopnosti reprodukce. Takto “upravení“ jedinci, zvaní eunuchové, se v Orientu používali hlavně na hlídání harémů, ale kastrace byla běžná i u některých vojenských jednotek, např. janičáři ​​(od tohoto zvyku se však po čase upustilo). Mužům vykastrovaným před pubertou mimo jiné chybí sekundární pohlavní znaky a přirozeně nejsou schopni reprodukce. I přesto byli v harémech u žen eunuchové populární, protože kvůli absenci erekce museli ženu uspokojovat jinými způsoby.

Obřízka ve střední Asii (druhá polovina 19. století)

Neopomeneme ani obřízky. Ty mužské byly a jsou víceméně neškodné. Provádějí se hlavně z náboženských (Židé, většina muslimských odnoží, koptští a etiopští pravoslavní křesťané), ale běžně i ze zdravotních důvodů. První zmínky o mužské obřízce pocházejí ze starověkého Egypta. Antropologové se domnívají, že hlavní důvod mužské obřízky u pouštních semitských národů byl hygienický (odstraněním předkožky se u malých chlapců eliminovalo riziko infekce). Naopak, ženská obřízka, tedy odstranění různých částí ženského pohlavního ústrojí, je barbarské a nelidské. Dodnes se bohužel praktikuje v mnoha afrických zemích, i když je tento zvrácený zvyk postaven mimo zákon.