Lidé mívají všelijaké nápady, ale myšlenka o novém světadílu není zrovna nejběžnější.
Megalomanské projekty a touhy po monumentálních projektech většinou končí jen na papírech a v hlavách jejich původců, což je někdy možná i škoda. Například, někdy jste už pravděpodobně zaslechli něco o Hitlerově plánu počítajícím s přestavbou hlavního města Německa na kolosální Germanii, s čímž mu měl pomoci známý architekt Albert Speer. Německo jsme nezmínili náhodou, protože i náš aktuální článek se bude zabývat myšlenkovými postupy dalšího německého architekta jménem Herman Sörgel. Bavor se narodil v roce 1885 a zemřel až po druhé světové válce v roce 1952. Od ostatních lidí ze svého oboru se odlišoval zejména svým skutečně utopistické plánem ohledně nemalého využití Středozemního moře.
Sörgel se snažil svoji ideu propracovat co nejvíce a zůstal jí věrný až do své smrti v zmíněném roce 1952. Měl sepsáno hned několik zajímavých bodů, díky kterým chtěl zužitkovat potenciál Středozemního moře co nejvíce, jak se dalo. Mezi jeho základní myšlenky se řadilo například vybudování vodních elektráren nepředstavitelných rozměrů. Ta nejhlavnější se podle něj měla postavit v blízkosti Gibraltarského průlivu, čímž by zároveň spojila evropský kontinent s africkým. No primárním cílem bylo vyrábění elektrické energie, a proto pokud by začala produkci, dokázala by během své existence zásobovat rozsáhlé regiony. Mimo jiné by měla také mnohem radikálnější vliv. Pokud by opravdu stála, snížila by hladinu celého moře na západě o 100 a na východě zase o 200 metrů, čímž by vznikla nová území rozlehlejší než dnešní Francie! Počítalo se i s dalšími přehradami - jedna měla stát i v průlivu Dardanely, čímž by držela pod kontrolou Černé moře, další zase mezi Sicílií a Tuniskem. Odvážné a velkolepé plány, že?
Aby toho nebylo málo, Sörgel uvažoval i nad vodní elektrárnou na mohutné africké řece Kongo, čímž by se snažil opět dodat vodu do současně ustupujícího a drasticky ubývajícího Čadského jezera, díky čemuž by mohl na vyprahlou a suchou Saharu přinést čerstvou vláhu a vytvořit dobrý výchozí bod pro lodě putující na jih černého kontinentu. Jeho plány měly i další zajímavou stránku - Afrika měla být stále více a více osídlena Evropany (zejména postupně ze severu), kteří z toho měli prosperovat, na rozdíl od původních obyvatel. Bylo nutné vytvořit jakousi protiváhu Americe, a proto potřebovali Evropané nová území v příštím klimatickém pásmu. Asie byla pro něj jen jakýmsi vzdáleným exotickým soupeřem.
Vybudování přehrad ve Středozemním moři mělo v konečném důsledku přinést tisíce pracovních míst, zajistit nevyčerpatelnou energii pro celé okolí, díky snížení hladiny o několik stovek metrů měly vzniknout nové plochy určené k osídlení a zejména pro zemědělskou činnost, a také měl následovat i prudký nárůst průmyslu. Měl se zahnat hlad, zmenšit narůstající přelidnění na "tradičních kontinentech" a možná i vyřešit mnohé konflikty plynoucí z již zmíněných důvodů. Samozřejmě, našly se i celé řady odpůrců, kteří mimo jiné tvrdily, že na nových slaných odvodněných územích je velmi náročné pěstovat jakékoliv plodiny. Vždyť známe to, každý nápad schopný realizace si vždycky najde své "nepřátele" a různorodé pochybovače.
Sörgelovy myšlenky měly dokonce zabránit i jakékoliv válce. Podle něj měly země investovat do projektu nemalé peníze, díky čemuž by neměly další prostředky na zahájení jakéhokoli dalšího krvavého konfliktu. Pokud by se výstavbu podařilo dotáhnout do finální fáze, měla vzniknout nezávislá komise, která by neposlušným zemím (vyvolávajícím nestabilitu, neklid a napětí v regionu) vypínala energii z přehrad. Všechno bylo jednoduše do puntíku promyšlené. Naneštěstí Bavor se nedočkal významnější podpory, protože drtivá většina lidí považovala jeho plán za absolutní utopii a nedávala mu žádné šance na reálné uskutečnění. Jednoduše, lidstvo se raději uvrhlo do první světové války. Sám Herman tragicky zemřel v roce 1952, kdy ho během jízdy kolem na přednášku srazilo auto, ale řidičova totožnost nikdy nebyla zjištěna a dosud se neví, o koho vůbec šlo.
Dočkáme se někdy (alespoň v daleké budoucnosti) vzniku Atlantropy? Dnes je situace zcela opačná. Evropané si v Africe své nové útočiště nehledají naopak Afričané a lidé z Blízkého východu se valí do Evropy. Mír a prosperita? Opět, situace na našem kontinentu i v blízkém okolí je za poslední roky napjatá a náš kontinent zatím pouze slábne. Chytí se Sörgelovy ideje někdy nějaký člověk/skupina a začne se s jeho reálným provedením? Uvidíme, co ukáže čas, ale zatím můžeme o podobných věcech pouze snít. Nebo si také myslíte, že propojení Evropy a Afriky je hloupost?
