Tyranský otec držel svoji dceru v malé místnosti přivázanou k židli.
V průběhu historie můžeme sledovat několik případů „divokých dětí“ postrádajících jakoukoli integraci s lidstvem. Známý je například případ chlapce přezdívaného Victor, který byl nalezen nahý a špinavý ve francouzských lesích. Hovořit můžeme i o dívce jménem Oxana Malaya, pocházející z Ukrajiny, která byla vychována divokými psy, s nimiž konzumovala syrové maso a chodila po čtyřech. Ale asi nejznámější případ ze všech se odehrál v Kalifornii, přičemž se jednalo o dívku přezdívanou Genie. Veřejnost ji zná jen pod touto přezdívkou, používanou pro ochranu soukromí, protože od batolecího věku prožívala život plný teroru úplně sama v jedné tmavé místnosti. Její příběh je jedním z nejkrutějších případů sociální izolace v historii.
Genie se narodila v roce 1957, a když jí bylo pouhých 20 měsíců, tak ji její otec Clark Wiley, který ji považoval za mentálně retardovanou, zamkl v jedné z ložnic jejich domu. Místnost se nacházela v zadní části domu. Okna byla zakrytá hliníkovou fólií a bránila tak vstupu slunečního světla a pohledům zvědavých sousedů. V samotné místnosti pak byla umístěna jen klec s drátěným víkem a dětská stolička s nočníkem. Dalších 11 let v této místnosti trpěla Genie pod vlivem svého sadistického otce. Ten ji zde držel svázanou páskou k dětské židličce a pokaždé, když se hlasitěji projevovala ji silně udeřil. Paranoidní otec také u sebe za každé příležitosti nosil nabitou zbraň jako prostředek k zastrašování.
Nepopsatelné trýznění trvalo do doby, kdy bylo Genie 13 let a její věznění bylo odhaleno. Dne 4. listopadu (november) 1970 se její téměř slepá matka dostala do Temple City v Kalifornii, kde po útěku od svého manžela vyhledala sociální úřad. Když se sociální pracovnice s rodinou setkala a spatřila stav, v němž se Genie nacházela, došlo jí, že má před sebou zlověstné tajemství. Dívka na sobě měla plenky, nemohla mluvit, protože měla stále jazykové a motorické schopnosti dítěte a dokázala se jen plazit po podlaze. Sociální pracovnice uvěřila tvrzení, že Genie je pouhých šest let a trpí autismem, když si však údaje ověřila a přišla na její skutečný věk, okamžitě kontaktovala policii z Los Angeles.
Když pak detektivové prohledávali dům, který bratr Genie později popsal jako koncentrační tábor, byli šokování tím, co našli. Krom objevení samotné místnosti, v níž byla Genie držena po celý svůj život, byl dům zahalen do naprosté tmy. Všechny rolety byly zatažené, stejně tak jako závěsy. Následující lékařská prohlídka pak určila, že zbědovaná Genie měla fyzický vývoj osmiletého dítěte a na svůj věk vážila pouhých 26 kilogramů. Jay Shurley, odborník na sociální izolaci, se k případu Genie později vyjádřil následovně: „Samovazba je strašný a vůbec největší trest. Dle mých zkušeností může člověka dramaticky poznamenat už po 15 minutách až hodině a s jistotou po dvou až třech dnech. A teď si zkuste tu hrůzu představit po deseti letech.“
Netrvalo dlouho a bylo zahájeno soudní řízení. Oba rodiče Genie byli zatčeni a obviněni z týrání dětí. Avšak těsně předtím, než měl před porotu předstoupit otec Clark Wiley, obrátil zbraň, kterou sebou všude nosil, proti sobě a spáchal sebevraždu. V dopise, který po sobě zanechal, byla věta: „Tohle svět nikdy nepochopí.“ Se sebou do hrobu si tento krutý tyran vzal většinu tajemství o děsech, které spáchal na své dceři. Kriminalisté nakonec od žaloby na matku Genie upustili, neboť spousta důkazů prokázala, že se násilnickému manželovi pokoušela opakovaně utéci. Péče o Genie, která postrádala jakoukoli formu sociální integrace, jí však svěřena nebyla. Místo toho byla svěřena do péče terapeutů a lékařů.
Poté, co případ prosákl na veřejnost, byla dívce vymyšlena právě přezdívka Genie. Tu navrhla lingvistka Susan Curtiss, protože genie je v angličtině džin, což se zdálo jako vhodné přirovnání k dívčině životu, která se obdobně jako džin vynořila do společnosti už jako starší jedinec, který zdánlivě neprožil žádné dětství a nemá žádné rodinné zázemí. Výjimečnost jejího případu brzy zaujala i vědeckou obec, a tak byla Genie od začátku roku 1970 hlavním subjektem studie Developmental Consequence of Extreme Social Isolation pod vedením doktora Davida Rigleho. Své čtrnácté narozeniny tak dívka oslavila v dětské nemocnici v Los Angeles a nakonec se naučila číst a používat znakovou řeč.
O Genie se více detailů dozvíte i ve volně dostupném dokumentu
I přes řadu pozitivních změn došlo i k několika nezdarům. Vláda přestala studii finančně podporovat na podzim roku 1974, protože ji považovala za nezdařenou a nadstandardní péče o Genie tak skončila. A ačkoli měli vědci s dívkou jen ty nejlepší úmysly, Genie bylo v několika případech ubližováno ze strany jejích náhradních rodičů a pěstounů. V roce 1977 lékařům v dětské nemocnici v Los Angeles sdělila, že jí její pěstouni fyzicky potrestali za to, že zvracela. Od té chvíle už Genie nikdy nepromluvila. Jakmile dospěla do svých 18 let, dospěli lékaři k snad nejhoršímu možnému rozhodnutí. Nastěhovali ji spolu s její matkou zpátky do jejich domu, v němž Genie prožila své trýznivé dětství. Samozřejmě, že netrvalo dlouho a silně emocionálně otřesenou Genie museli lékaři přijmout zpátky.
Nikdo dodnes přesně neví, co se s holčičkou, která byla 11 let zavřená v jedné místnosti, dělo a co všechno ji její tyranský otec provedl. Poslední oficiální místo, kde pobývala byl soukromý ústav pro mentálně zaostalé v jižní Kalifornii. Kde se nachází a zda je ještě naživu, není známo, kvůli soukromí a ochraně před dotěrnými reportéry a zvědavci. Pokud vás příběh Genie zaujal, můžete si o něm přečíst podrobněji v některé z mnoha knih, které o jejím příběhu vyšly.
