Londýn, Modena, Paříž nebo New York. Ve všech jmenovaných městech zanechal stopu rodák z Prahy, který byl nucen emigrovat do Velké Británie.
Většině z vás asi něco říkají jména jako například Le Corbusier nebo Zaha Hadid, že? Znáte však alespoň jménem jednoho architekta z našich končin? Pokud náhodou ne, rozhodli jsme se pro vás připravit trochu rozsáhlejší článek o panu jménem Jan Kaplický, na jehož práci mohou být Češi právem hrdí.
Rodák z Prahy, který už bohužel není mezi námi, patřil se svým studiem Future Systems mezi světovou architektonickou špičku a vysloužil si řadu prestižních ocenění včetně RIBA Stirling Prize. Už podle výše uvedeného názvu vám je asi všem jasné, jakým směrem se ubírala tvorba Jana Kaplického. Ti z vás, kteří tipovali futurismus, respektive high-tech, měli pravdu. Čestný absolvent Vysoké školy uměleckoprůmyslové, nacházející se v našem hlavním městě, měl k umění blízko již od dětství. A bylo by velmi překvapivé, kdyby tomu tak nebylo, protože byl synem sochaře a ilustrátorky. V roce 1968 se však z důvodu nespokojenosti s tehdejším komunistickým režimem rozhodl pro emigraci do Spojeného království. Daného kroku určitě nelitoval ani na chvilku, protože mu naplno otevřel dveře k velkým projektům. K těm se ale dostaneme až o pár desítek vteřin.
Nejprve se totiž musel etablovat a získat relevantní zkušeností. Ty postupně nabýval v ateliéru Denys Lasdun & Partners či u Renza Piana s Richardem Rogersem, kterým pomáhal například i se známým Centre Georges-Pompidou v Paříži. Jen tak na okraj, uvedený skvost každoročně navštíví přibližně 5 milionů milovníků umění z celého světa. A věřte nám, že nejen kvůli dílům ukrytým v útrobách. Po více než 10leté praxi pod záštitou již výše jmenovaných tvůrců nadešel ten správný čas na seberealizaci pod vlastní značkou. Psal se rok 1979 a Jan spolu Davidem Nixonem založili Future Systems.
Už ve svých začátcích londýnská společnost zaujala inovativním přístupem či vizuálně a technologicky netradiční architekturou. Tedy něčím, na co nebyla v daném období veřejnost zvyklá. Samotný Jan Kaplický se nikdy netajil tím, že inspirací mu je zejména příroda, a to všechny její podoby, což se viditelně odráželo i v tvorbě. A možná právě daný aspekt tak velmi přitahoval všeobecnou pozornost, přičemž zejména na sklonku bohaté kariéry experimentoval s organickou architekturou.
Největší zlom v profesním, ale i v soukromém životě přišel v pro nás v symbolickém roce 1989. Do týmu Future Systems přichází Amanda Levete, se kterou Jan později tvořil dlouhé období pár. V té době 34letá architektka vnesla do společnosti nový vítr a za vše hovoří spolupráce s NASA, kterou se mohli pyšnit jako jediné studio mimo území Spojených států amerických. Sen. Nezapomenutelná zkušenost, kdy mohli v rámci práce přicházet každý den do styku s nejmodernějšími materiály a technologiemi přinesla množství výsledků. A můžeme konstatovat, že natrvalo změnila vnímání tvůrců z FS včetně toho nejdůležitějšího člena.
Roky tvrdé práce postupně přinášely své ovoce v podobě realizace velkých projektů, zejména v Británii. Zmínit můžeme například známý rodinný dům Hauer-King ukrytý v londýnských uličkách (1992) nebo pontonový most Docklands Floating Bridge (1994). V témže roce byla dokončena i stavba Lord's Media Centre sloužící jako tiskové centrum místního (stále Londýn) kriketového stadionu. Mimochodem, právě daný projekt připomínající kosmickou loď byl odměněn významným oceněním RIBA Stirling Prize. Všechno se vyvíjelo podle představ a o zajímavou práci neměli ve Future Systems nejmenší nouzi.
V rozmezí let 1997 a 1998 přišla možnost na projektování butiků japonské módní značky pod vedením Rei Kawakubo s názvem Comme des Garçons, kterou určitě dobře znáte. Nejednalo se přitom o žádné „druhořadé“ prodejny v menších provinciích země vycházejícího slunce, ale o ty největší a veřejností nejvyhledávanější. Tedy v domácím Tokiu, francouzské Paříži a oblíbeném New Yorku. Všechny nesou několik společných rysů jako jedinečnost, typicky futuristický vzhled nebo Japoncům mimořádně vlastní strohost. A protože Refresher je web zabývající se mimo jiné také módou, dané práce si naše srdce získaly asi nejvíc. Zároveň však musíme podotknout, že nejsme studovaní architekti a vybrali jsme si jen čistě na základě osobních pocitů.
Jen o rok nato se tým kolem českého architektonického mága dočkává dalšího velkého projektu na území Velké Británie. Opět se jednalo o prodejnu, tentokrát však ne pro žádnou známou módní značku, ale pro exkluzivního prodejce Selfridges & Co. v Birminghamu. Součást obchodního centra Bull Ring byla dokončena až v roce 2003 a finální cena se vyšplhala na astronomických 60 milionů liber. Pokud vám je daná stavba povědomá, tak pravděpodobně jste v minulosti využívali a možná ještě stále využíváte operační systém Windows 7, kde byla zařazena mezi tapety s tématikou architektury.
Opomenout nemůžeme ani italskou Modenu, kde Jan, respektive Future Systems, zanechali výraznou stopu. Ano, v případě, že vám na mysl ihned přišla automobilka Ferrari, tak to bylo správné. Žlutá střecha, sexy křivky a nadrozměrné skla ukázkově kontrastují k okolními stavbami a vytvářejí tak jedinečný vizuální zážitek pro všechny milovníky architektury. Prosím, vstupte do Enzo Ferrari Museum, které své brány oficiálně otevřelo v roce 2012. Zásluhy ale nemůžeme připisovat jen FS, protože tato monumentální stavba s výměrou činící 5200 metrů čtverečních vzešla ze spolupráce se Shiro Studio.
A zatímco ve světě sbíral Jan Kaplický jeden úspěch za druhým, v rodné zemi se nedočkal patřičného uznání. Možná jste zachytili bouřlivé diskuse ohledně Národní knihovny na Letenské pláni. Future Systems tehdy sice vyhráli soutěž o realizaci svého projektu připomínajícího chobotnici, ale nakonec se nikdy neuskutečnila. Což je škoda. V porotě totiž předsedala bývalá partnerka pražského rodáka Eva Jiřičná a vznikaly dohady o korupci. Odpůrci často argumentovali tím, že návrh nesplňoval několik základních požadavků jako například uskladňování knih pod úrovní země. Proti byl i tehdejší prezident, pan Václav Klaus, a následně i ODS, kteří vyrukovali se zvláštními tvrzeními. Zmíněná byla velká finanční náročnost nebo nedostupnost požadovaných pozemků a celá stavba byla nakonec zrušena s odůvodněním, že Národní knihovna si vystačí s budovou Klementinum. Názor si už utvořte sami. Za všechno ale mluví úryvek vyjádření Jana Kaplického: „Vaše ministerstvo i vláda znemožňují prosadit můj příspěvek k české kultuře a architektuře,“ psal Kaplický v dopise věnovanému Ministerstvu kultury. Jan přitom reagoval na cenu od poroty právě tohoto ministerstva za „Mimořádné architektonické dílo, kterým proslavil českou architekturu doma i v zahraničí“ v říjnu roku 2008. Tedy jen pár měsíců před svou smrtí.
Psal se 14. leden 2009, kdy během obvyklé procházky ulicemi svého rodiště fenomenální architekt náhle dostal infarkt a už se ho nepodařilo zachránit. Paradoxem je, že v ten samý den přišla na svět jeho dcerka Johanna, kterou měl společně se svou druhou manželkou Eliškou Kaplickou. Krásnou památkou na 71 let dlouhý život Jana Kaplického je Nadační fond Kaplicky Centre, který podporuje, rozvíjí a propaguje architekturu a moderní umění, a to zejména v souvislosti s odkazem rodiny Kaplických.
