Jeho knihy jsou dodnes označovány za pornografické a obscénní výplody choré mysli.
Člověk, který většinu života pobýval na pomyslném okraji společnosti. Outsider, ale zároveň zakladatel kyberpunku, stoupenec beat generation, na drogách závislý literární génius a psychopat. Obrovskou měrou ovlivnil literaturu 20. století a bez jeho dosahu by se jen těžko zrodila jména jako David Bowie či David Lynch. Jako většina kontroverzních osob, i Burroughs má na svědomí činy, kterými se zapsal do dějin a neplánovaně se tak zviditelnil. Opileckou nešikovností zastřelil svou manželku, usekl si prst a vyzkoušel každou drogu, která se mu dostala pod nos. V neposlední řadě je to právě on, kdo vymyslel slovní spojení „heavy metal“. Co ale předcházelo tak bohémskému a drogami nasáklému životu?
Na svět přišel v době, kdy se v Evropě schylovalo k 1. světové válce. Rodným městem se mu v roce 1914 stalo St. Louis v americkém státě Missouri. Už ve věku čtyř let zažil pohlavní zneužití od manžela své pečovatelky. Nepříjemná událost se stala jakýmsi prvním zářezem do Burroughsova pokřiveného nazírání na svět. Jako dítě začal náhle trpět úzkostnou poruchou a halucinacemi. Pocházel z finančně zabezpečené rodiny, a tak si mohl dovolit navštěvovat nejprestižnější a zároveň nejdražší internátní školu v USA, do níž se vydal na přání rodičů. Tvrdému a nekompromisnímu režimu ve škole se odmítl podvolit, a tak z internátu odešel (některé zdroje říkají, že byl vyhozen). I přes rodinné bohatství však nebyla jeho rodina vyloženě ukázková. Jeden strýček závislý na morfiu, druhý vyšetřován pro spolupráci s nacistickým německým politikem Goebbelsem.
Střední školu nakonec dokončil v rodném St. Louis, odkud se následně vydal na Harvard. Harvardské prostředí však mělo na Burroughse mírně odlišný vliv. Ve velké míře se začal zajímat o okultismus a o víkendech navštěvoval newyorské noční kluby. Právě v harlemských nočních barech se poprvé dostal do bezprostřední blízkosti drog. Studium na Harvardu ukončil v roce 1936 v oboru anglická literatura a lingvistika. Během studia se stal velkým znalcem a expertem na Shakespeara, kterého bez problémů citoval zpaměti. Díky penězům od rodičů si mohl nadále užívat nezávislý život a potloukat se světem za hranicemi poznaného. Oficiálně se dalšímu studiu nevěnoval, ale pohrával si s několika obory. Jedním z nich byla i medicína, kterou se rozhodl jít „studovat“ do Vídně. Spíše než vysedávání za stohy knih se však věnoval divokým večírkům, které neměly konce. Kupoval si muže na jednu noc, navštěvoval lázně a oddával se alkoholickému opojení. Bujarý životní styl si na chvíli vyzkoušel i v Praze. Ve Vídni se i přes svou homosexualitu nakonec oženil, ale nebylo to manželství založené na lásce, ale na pomoci před nacisty. Šlo totiž o Ilse Klapperovou, ženu židovského původu, které se rozhodl pomoci a získat americké občanství. Krátce nato se v USA rozvedli, ale přáteli zůstali ještě dlouhá léta.
Po zapojení Spojených států do 2. světové války se Burroughs snažil dostát do armády, ale úřady svou oddaností k provádění vyšších funkci nepřesvědčil a funkci obyčejného pěšáka ihned odmítl. Nicméně k neschopnosti služby potřeboval pádný důvod. Tím se pro něj stala paranoidní schizofrenie, kterou mu určili na základě toho, když si pár měsíců předtím odřízl poslední článek malíčku. Nakonec se přestěhoval do Chicaga, kam ho zavedlo vyhlášené zločinecké prostředí. Po příchodu střídal zaměstnání víceméně pro vyplnění času. Pracoval jako detektiv, deratizér, ale i barman. Chicago mu však kromě mnoha pozitivních zkušeností uštědřilo i trpké vzpomínky. Ty vycházely zejména ze závislosti na opiátech, kterým propadl. Příležitostné užívání nejrůznějších halucinogenů a psychofarmak vnímal jako nezbytný proces pro osvobozování mysli. Užívání nejrůznějších nelegálních substanci se tak stalo Burroughsovým životním prokletím, ze kterého se nikdy nevyléčil. Ve společnosti dvou přátel se nakonec přesouvá z Chicaga zpět do New Yorku. V roce 1944 se nastěhoval do bytu, kde žil s Joan Vollmer-Adamsovou a Jackem Kerouacem, významným představitelem a spisovatelem beat generation. Burroughs se v tomto období věnoval zejména nelegální činnosti. Peníze si vydělával okrádáním lidí v metru, prodáváním heroinu, ale i paděláním receptů na různé jiné opiáty. Právě v té době se zamiloval do beatniků, ale i do Joan Vollmer-Adamsové, z níž se brzy stala Burroughsova manželka. Svatební cestu jim však nakonec překazilo zatčení novomanžela.
Po domácím vězení, které si odseděl doma v St. Louis, narazil na kontroverzního rakouského vědce Wilhelma Reicha. Reich jako psycholog a psychoanalytik prosazoval nepříliš uznávanou „orgonovou teorii“, která vyznávala myšlenku, že život se skládá z jakýchsi pomyslných částic, orgonů. Počátkem 50. let byl Burroughs donucen uprchnout do Mexika. Důvodem byla zejména korespondence pojednávající o obchodu s marihuanou, kterou policisté našli při domovní prohlídce. Neplánovaný útěk na jih si překvapivě užíval plnými doušky. Mexico City bylo otevřeným světem, kde je vše dovoleno. Jeden z nočních opileckých tahů však neskončil úplně podle představ. Poté, co chtěl předvést svou přesnou mušku na manželce, ji nedopatřením smrtelně zasáhl do spánku. Celý incident se přitom odehrál přímo před očima jejich syna. Díky šikovnosti právníka vyvázl se směšným trestem – dvouletou podmínkou. Později se vyjádřil, že právě smrt manželky v něm ještě více podmínila spisovatelského ducha. Po tomto incidentu se rozhodl jít ještě více na jih. Zavítal do Brazílie, kde se potloukal v Amazonii mezi šamany a indiány ve snaze vyrobit co nejsilnější halucinogen.
Po Brazílii se vydal do Maroka, konkrétně do Tangeru, kde začal psát svou další knihu Nahý oběd. Tanger nazval jako zaslíbenou zemi plnou heroinu a povolný chlapců. V té době byl téměř permanentně vystaven účinkům opiátů, když drogy užíval několikrát za den. Nahý oběd byl na trh uveden v Paříži v roce 1959 a Burroughsovi přinesl mezinárodní slávu. V 60. letech se dokonce setkal s Paulem McCartneym kvůli blíže neurčeným hudebním experimentům. Netrvalo dlouho a navázal vztahy s celou řadou významných umělců – Andy Warhol, Dennis Hopper, Mick Jagger atd. V roce 1983 zemřel na zákeřnou rakovinu jater jeho pouze 33letý syn Billy, se kterým měl velmi vyhrocený vztah. Poslední fázi života strávil v Kansasu obklopen kočkami a vodkou. Dny si mimo jiné krátil i malbou obrazů, avšak měl mírně odlišnou malířskou metodu, kterou nazval „technika brokové malby“. V roce 1991 se kniha Nahý oběd dočkala stejnojmenného filmového zpracování, se kterým však nebyl spokojen ani sám Burroughs. Svět opustil ve věku 83 let na následky srdečního selhání. Do rakve byl uložen s různými oblíbenými předměty počínaje kloboukem, konče brokovnicí. Jeho nejznámější knižní díla Feťák, Nahý oběd a Teplouš jsou dodnes vnímány velmi kontroverzně a zatímco někteří je prohlašují za umělecké skvosty, druzí zase za nepovedené pokusy plné obscénnosti a absentujícího děje.
