Pacient a 150členný tým jsou připraveni.
Medicína zažívá své významné milníky stále častěji. Za tím musíme vidět kromě množství dostupných údajů a vědeckých poznatků i technický pokrok, který zasahuje do všech oblastí našeho života, lidského zdraví nevyjímaje. Když Jan Jessenius v roce 1600 uskutečnil první veřejnou anatomickou pitvu lidského těla, také to bylo novum, od kterého se medicína nějakým způsobem odrazila. Když o více než tři století později Alexander Fleming objevil díky náhodě penicilin, zaznamenali jsme průlom v léčbě antibiotiky. Stejně tak s úctou a respektem musíme vzhlížet, například, k českému plastickému chirurgovi dlouhodobě působícímu ve Spojených státech. Řeč je o Bohdanu Pomahačovi, který několikrát úspěšně transplantoval člověku tvář. Jsme v roce 2017 a schyluje se k dalšímu významnému momentu – první transplantaci hlavy.
Na tuto extrémně náročnou operaci se dlouhodobě připravuje italský neurochirurg Sergio Canavero. Ten plánuje, zjednodušeně řečeno, odříznout hlavu z těla pacienta a připojit ji k dárcovskému tělu. Našel už i dobrovolníka, který se ujal být prvním člověkem, u kterého se výkon tohoto typu pokusí uskutečnit. Jde o mladého, 31letého Rusa Valerije Spiridonova, který je upoután na invalidní vozík a trpí nevyléčitelným progresivním neuromuskulárním onemocněním. Operace by se měla uskutečnit v prosinci, ale už teď si našla mnoho příznivců, stejně jako skeptiků z řad lékařů či zástupců skupin, kteří výkon považují za přísně porušení pravidel etiky a vidí v něm velkou míru kontroverze.
Operace by měla trvat 36 hodin. Nejprve dojde k napojení dárcovského těla a hlavy pacienta k oběhu, aby byl zajištěn nepřetržitý přísun krve. Následně se hlava i tělo ochladí na tělesnou teplotu přibližně 17 stupňů Celsia. Po tomto kroku nastane absolutně nejrizikovější část celé operace – odpojení hlavy od nefunkčního těla pacienta (nejsložitější bude vzhledem k důležitosti přeseknutí míchy) a její připojení na dárcovské tělo. To vše se musí stihnout do hodiny. Po úspěšném spojení se začne s propojováním svalů a cév, které tvoří podstatnou část vnější i vnitřní části hlavy a jejichž struktura i anatomické postavení je značně složité.
Pacient zůstane přibližně 6 týdnů v kómatu – lékaři doufají, že během této doby si mozek vybuduje nové signální cesty k dárcovské míše. Jistě jste se dovtípili, že potencionálních rizik je enormně mnoho. Jelikož páteřní mícha hraje významnou roli v centrálním nervovém systému, při jakýchkoliv komplikacích může nastat situace, že Valerij nebude moci správně hýbat končetinami, selžou mu životně důležité vnitřní orgány a v tom nejhorším případě může zemřít. Italský neurochirurg je však o správnosti svých plánů přesvědčen a mluví o nich otevřeně již delší dobu.
