Divoké vlny se vrací, bohužel ve velmi špatné formě.
Filmová studia bohužel ráda sázejí na jistotu a než přijít s něčím inovativním, raději udělají pokračování něčemu, co dříve dosáhlo úspěchu. Stejný osud potkal i Divoké vlny, které v roce 2007 dokázaly dobře pobavit a přišly s originálním konceptem. Uběhlo pár let a máme tady další pokračování. Velmi neblahý pocit jsem měl už z toho, že dvojka v USA vyšla rovnou na DVD, avšak u nás byla z nějakých důvodů vpuštěna i do kin. Vyplatí se tedy vzít mladší sourozence nebo malé bratrance/sestřenice na Divoké vlny 2?
Ve dvojce opět sledujeme mladého tučňáka Codyho Mavericka, hvězdu prvního dílu, která se zúčastnila surfařského šampionátu na tropickém ostrově Pin-Guí. Cody se i se všemi přáteli vrací v druhém dílu. Je však zklamaný z neúspěchu a touží si vydobýt slávu a uznání. Když pak na jejich ostrov dorazí skupina nejlepších surfařů, kteří si říkají Velká pětka, ústřední hrdina Cody se k nim chce stůj co stůj přidat. To je nakonec umožněnu jemu i jeho přátelům kuřeti Joeovi a plavčici Lani. Společně s pětkou neohrožených sufařských tvrďáků se tak vydávají na dobrodružství, které míří do děsivého, avšak legendárního surfařského ráje.
To nejviditelnější, a tedy animace, bohužel na dnešní poměry vypadá velmi lacině. Výrazně je znát i obměna samotných filmařů. Režisér Henry Yu si zde odbyl svůj debut a scénář sepsal nevýrazný Abdul Williams. Ani dabing postav krom Johna Ceny na rozdíl od předchozího dílů neobstarávají žádná velká jména. Animák je navíc výrazně zacílen na nejmladší skupinu diváků, a to je zejména znát na humoru, který ani nezkouší být inteligentní a staví výhradně na padání kokosových ořechů hrdinům na hlavu. To je samozřejmě nadsázka, ale pro dospělého diváka nemá snímek žádnou hodnotu, a protože předškoláka do kina samotného nepustíte, budete muset vytrpět dějovou vatu a velmi přízemní humor.
Největším záporem je pak paradoxně to, co bylo u prvního dílu největším přínosem. A tedy koncept animáku jako sportovního dokumentu. Tentokrát se tvůrci vydali cestou reportážního pořadu. Sem tam v ději se dočkáme rozhovoru s jednotlivými postavami, které se vyjadřují k předešlým událostem. To však není ani trochu vtipné, děj to zbytečně prodlužuje a člověka to spíše otravuje. Navíc celým dějem provází vypravěč, který děj vykládá s několikavteřinovým předstihem. Divák tedy ví, co se stane dopředu a tím je naprosto zabit moment překvapení. Pochválit lze snad jen proměnlivost prostředí, v němž se parta nachází a poměrnou dynamičnost děje a závěrečné ponaučení. Jenže po celou dobu se téměř všechny postavy vychvalují a dokazují, že jsou lepší než ostatní, a tak závěrečná slova o síle přátelství působí naprosto falešně.
Abych to shrnul, tak jsem se dočkal ještě většího zklamání, než jsem očekával. Poměrně krátká stopáž (hodinka a půl) mi vůbec neutíkala a za humorné scény, kterých bylo překvapivě málo, jsem se spíše styděl. Pro předškoláky možná dobrá volba, protože děj je dostatečně barvitý a dynamický, takže je hned neuspí, ale starší děti vezměte na něco jiného. Existuje spousta alternativ a pokračování Divokých vln se bohužel oproti prvnímu dílu propadlo o několik úrovní a nabízí opravdu zbytečný a plytký děj s nulovou přidanou hodnotou a nepřesvědčivým závěrečným ponaučením. Na Divoké vlny 2 neberte ani svoji partnerku, pokud má dobrý vkus, dostanete košem. 3/10
