Nejrozšířenější válečný zločin v historii lidstva.
V první řadě si nesmíme pod pojmem dětští vojáci představit výhradně nezletilé (pod 18 let) se zbraní v ruce, křičící propagandistická hesla v předních liniích boje. Jedná se totiž i o zásobovače, špiony, posly, různé asistenty či kuchaře. Do bojové mašinérie mohou děti zapadat i skrze propagandu či jako sexuální otroci, sebevražední atentátníci nebo lidské štíty.
Dějiny dětských vojáků se datují od dob antiky, kdy sloužili jako různí poslové či nosiči zásob. Příkladem nám může být i tehdejší mytologie, v níž někdy v negativním, jindy zas pozitivním světle vystupují i mladí bojovníci (Herkules a jeho společník Hyla, David sloužící králi Saulovi či tzv. „Egyptští hrdinové“). Nejčastějším provozovatelem dětí v dobách války byli především Římané a Sparťané. Řecký filozof a historik Plútarchos ve svých dílech hovoří o krutém a nerozumném zneužívání mladistvých, ti mohli být už od šestnácti let povolání do krvavého kolosu zvaného válka. Ve středověku jsme zase svědky zrodu šlechtického sluhy - panoše. Přestože byla jeho role ve skutečném boji omezená, sloužil jako nosič zbraní a brnění, staral se o koně a o všechny „podřadné věci“, které by mohly pána při provádění jeho funkce rozptylovat. Za využívání dětí pro vojenské a propagandistické účely se považuje i Dětská křížová výprava v roce 1212, která znamenala nábor tisíců nezletilých. Jejich cílem mělo být osvobození křesťanských míst od nadvlády muslimů pomocí dětské nevinnosti a čistoty. Není asi překvapením, že většina z nich skončila mrtvá či jako levná pracovní síla nebo sexuální otroci. Příchodem novověku a narůstající modernizací armády se děti stále častěji objevují v předních liniích, už však ne jako asistenti, ale jako plnohodnotné bojové oddíly.
Když Napoleon čelí v roce 1814 masivní invazí spojeneckých vojsk Rakouska, Ruska, Pruska a Švédska, jsou do boje povolané zálohy ve formě dětí. Většina z nich jsou sirotci a svou dobrou pověst nabývají v bojích o Nizozemí pod vedením maršála MacDonalda. Věkový průměr těchto mladíků se odhaduje na 16 let. Mnozí z branců, kteří byli povoláni v těchto krušných časech do armády, byli označováni jako „Císařova dvojčata“. Tuto přezdívku si vysloužily zejména za své hrdinské činy a neochvějnou morálku. Během americké občanské války se bitvy u Antietam (známá také jako nejkrvavější den v americké historii) účastní i několik dětí, včetně 11letého Willieho Johnstona, který za svoji obětavost dostává medaili za statečnost. Používání dětských vojáků však nebylo ničím neobvyklým ani v jiných kulturách. V Bošin válce, kde bojoval císařský dvůr proti šógunově moci, jsme na sklonku války svědky zfanatizovaných mladých válečníků, kteří se nebojí s katanou v ruce rozjet proti gatlingovým kulometům.
Přesuňme se nyní do první světové války, kde teprve 8letý Momčilo Gavric vstupuje do srbské armády poté, co jeho rodinu vyvraždili vojáci Rakousko-Uherské monarchie. Na západní frontě se chlapci mladší 12 let pravidelně účastní bojových výprav. Motivovaní upřímným vlastenectvím, ale i překroucení propagandou se bezhlavě řítí naproti jisté smrti. Záznamy z bitvy o Gallipoli registrují přes 120 dětí pod 15 let, které bojovaly a umíraly v zákopech o důležitý poloostrov. Jen ve Velké Británii se podaří vstoupit do armády 250 000 chlapcům mladším 18 let. Pokud se nezletilí neobjevují ve válečné vřavě, jsou mnohdy „vrženi“ do průmyslových oblastí a dolů, kde mají svou prací podpořit vojenskou mašinérii a její dlouhodobé cíle. Na obou stranách konfliktu jsme tak svědky zneužívání dětí pro vojenské účely. Právě tyto skutečnosti však v roce 1924 poslouží Lize národů jako hlavní pilíře pro přijetí všeobecných práv dítěte.
Navzdory snaze chránit nejmenší a nejslabší proti „všem formám vykořisťování“ se vzestupem fašismu a rozpoutáním druhé světové války odkládá otázka zneužívání dětí ve válce na vedlejší kolej. Opakují se stejné chyby a na obou stranách barikád se objevují nezletilí se zbraní v ruce. Díky lži a neprověřeným dokumentům se do armády Spojených států dostává teprve 12letý Calvin Graham. Krátce na to vyplouvají na povrch další neúmyslné, ale mnohdy i plánované pokusy náborových pracovníků dostat nezletilé do válečné vřavy. Ve Velké Británii zase roku 1940 vzniká jakási „poslední obranná linie“, domobrana, jejíž součástí jsou i 16 a 17letí chlapci. Více než 1200 jejich umírá při německých bombových útocích. Proti bleskové válce a ohromným lidským ztrátám odpovídá Sovětský svaz náborem dětí do armády. „Synové pluku“ (většinou sirotci) ochotně vykonávají vojenské mise, většinou však průzkum a diverzní akce. Po celé Evropě registrujeme stovky případů, kdy partyzánské skupiny využívají děti pro propagandistickou a vojenskou činnost.
Německá mašinérie však brzy zpomaluje a nastává obrat ve válce. Otevřením druhé fronty se příslušníkům Hitlerjugend mění ze dne na den priority, hru s dřevěnou puškou na louce vystřídá špinavý zákop a zrezivělý Panzerfaust. V bitvě o Francii se hlavním nepřítelem spojeneckých vojsk stanou mládežnické oddíly SS, které svou zuřivostí a efektivností mnohokrát převyšují své starší spolubojovníky. Ani fanatická oddanost a bojovnost nestačí proti materiální a lidské přesile. Začátkem roku 1945 jsou na Hitlerův rozkaz tisíce dětí odtrženy od školních lavic a poslány na sebevražedné mise. Odpovědí na nekonečné zástupy ruských tanků má být podle německého velení 12. tanková divize SS, která měla ve svých řadách přes 10 000 chlapců, z toho 65 % mladších 18 let. Nepřijetí porážky způsobí obrovské utrpení a zoufalství, i v posledních dnech Třetí říše bojují stovky dětí v ulicích zničeného Berlína. Mezitím na opačném konci světa rozhodnou japonské úřady o možnosti vstupu dětí do armády (i když se jednalo o možnost, kdo odmítl byl potrestán odnětím svobody). Mnoha chlapcům ve věku 17 let je povolena výjimka a stávají se sebevražednými piloty kamikadze. Jiní, ve věkovém rozmezí 14-17 let, jsou odveleni na Okinawu, kde v červnu 1945 proběhne jedna z nejkrvavějších bitev druhé světové války. Vzniká i speciální jednotka Tekketsu Kinnotai, jejich členové však do jednoho umírají v sebevražedných misích, kdy se s granátem v ruce vrhají pod pásy amerických tanků.
Podobné, ba i horší zneužívání dětí se táhne napříč celými dějinami. I přes mezinárodní úmluvu a smlouvy se ve Vietnamu objevují členové komunistické mládeže se zbraní v ruce. Během krvavé vlády Pol Pota jsou zase v Kambodži mladiství strůjci kruté genocidy. V Sierra Leone získávají tyto „bezbranné bytosti“ status sexuálních otroků. Dětí ze zbraní v ruce přibývá, vyskytují se v každém větším konfliktu a v jakémkoliv státě (Uganda, Haiti, Kuba, Bolívie, Kolumbie, Srbsko, Bosna a Hercegovina, Chorvatsko, Čečensko, Jemen, Palestina, Srí Lanka, Singapur, Filipíny, Čína, Ukrajina, Sýrie, Libanon, Kurdistán, Irák, Írán, Indie, Zimbabwe, Súdán, Čad, Pobřeží slonoviny, Demokratická republika Kongo, Libérie, Rwanda, Sierra Leone). V současnosti se však pojem dětský voják spojuje především s africkým kontinentem, kde u široké veřejnosti panuje obraz 12letých dětí pročesávajících vybombardované domy s kultovním AK-47 v ruce. Těch má být podle odhadů z roku 2004 až 100 000. V největší koncentrací působily během druhé války o Kongo jako součást různých militaristickych organizaci. Svoji pověst krutých válečníků bez špetky lítosti získaly i při genocidě ve Rwandě. V Ugandě například tvořily většinovou část Boží armády odporu. Zajímavé je i Somálsko, kde jsou děti mladší 18 let součástí oficiálních ozbrojených složek.
I když se může na první pohled zdát využívání dětí pro vojenské účely více kontraproduktivní než užitečné, opak je pravdou. Přestože dospělý člověk ve srovnání s dítětem dosahuje lepších výsledků asi v jakékoli mentální či fyzické oblasti, mladiství propadávají propagandě, lži a cílené manipulací. Mnoho generálů vyzdvihuje jejich statečnost, obratnost, vytrvalost a fanatickou bojovnost. V dobách občanských válek a s tím spojeným rozvratem společnosti není proto překvapením, že různé militaristické skupiny sahají právě po mladistvých. Ti potřebují málo, jsou jen nepopsanou tabulí, kterou je třeba vést ve znamení „cukru a biče“. Děti jsou obecně odvážnější, ale i krutější. Zároveň jsou levnějšími vojáky. Je snadné je disciplinovat, poslouchají, nekladou otázky. Jsou proto pro mnohé opravdu ideálními vojáky.
Mezinárodní společenství cíleně bojuje proti verbování dětských vojáků už více než 20 let. Z vojenských uniforem se podařilo svléknout už desetitisíce, ale na černé listině stále zůstává 7 zemí: Afghánistán, Demokratická republika Kongo, Myanmar, Súdán, Jižní Súdán, Somálsko a Jemen. V dnešních dnech můžeme mezi tyto státy zařadit i Ukrajinu a nikým neuznávaný Islámský stát. Na východě Ukrajiny registrují úřady přes 41 případů náborů dětí do ozbrojených složek. Z nich se většina udála na území, které ovládali separatisté. Mezi vojáky mělo působit přes 37 dětí (33 chlapců a 4 dívky). Tento počet je však nesrovnatelný s chalífátem, kde instituce počítají dětské vojáky na tisíce. „Využívají děti, protože je snadné vymýt jim mozek. Mohou si z nich udělat, co chtějí, zabrání jim pokračovat ve školní docházce a místo toho je pošlou do svých škol,“ popisuje praktiky islamistů Rami Abdar Rahmán z organizace ochránců lidských práv. Na území ovládaném ISIS funguje několik specializovaných tréninkových center, kde se už 5letá „mláďata chalífátu“ učí, jak zacházet s nožem, automatickými zbraněmi a granáty. Většina se však nikdy nedostane do předních linií boje a skončí jako lidský štít nebo sebevražedný atentátník.
V současnosti tak registrujeme po celém světě 200 000 až 300 000 dětí zneužívaných pro válečné účely. Většina těchto případů spadá podle Mezinárodního soudu do smlouvy Římského statutu, která říká, že „rekrutování nebo přijímání dětí mladších 15 let do ozbrojených sil“ je těžký válečný zločin.
