Ani spolupráce s více lékaři a komplici jí nepomohla zbavit se pronásledování policie a úřadů.
Kdo je největší sériový vrah v dějinách? Na tuto otázku zřejmě nikdy nebudeme moci s jistotou odpovědět. Od mnoha zločinů utekla desetiletí, od některých dokonce staletí, a tak můžeme jen velmi těžko říci, co je pravda a co jen fantazie a konspirace tehdejších svědků. Navíc všechny důkazy postupně smývá potok času. Příběh Amelie Dyer je právě jeden z těch, u kterého si může současný člověk jen domyslet, co je skutečnost a co jen výmysly tehdejšího britského národa. Podle mnoha lidí je právě Amelia jednou z největších sériových vražedkyň v historii. Dokládat to přitom mají několikery informační prameny. A i když byla usvědčena jen z jedné vraždy, na svědomí jich má mít údajně stovky. Co však celý příběh ještě více přiostřuje, je fakt, že tato žena si za své oběti vybírala výhradně děti, o které se měla jako zdravotní sestra starat.
Amelia Elizabeth Dyer se narodila jako nejmladší z pěti sourozenců roku 1837 v Bristolu ve Velké Británii. Velký dopad na její dětství měla psychická porucha její matky. Mladá Amelia se tak musela již ve velmi útlém věku spolu se svými sourozenci starat o duševně nemocnou mámu. Nejednou se tak stala svědkem nekontrolovatelných záchvatů. Zdravotní péče byla v polovině 19. století na míle vzdálená dnešním standardům a psychiatrie jako taková byla teprve v plenkách. Maličká Amelia tak přišla o mámu ve svých deseti letech. Kromě ní však ze světa odešly ve velmi mladém věku i její dvě sestry. Rodinné poměry, jaké si dokáže dnes představit jen málokdo. Po smrti své matky se Amelie ujala její teta, s níž žila až do svých 24 let, kdy se náhle přestěhovala na ubytovnu. Krátce na to se provdala za o 35 let staršího George T. O svém věku však oba před úřady lhali, což později způsobilo v tomto případu značné zmatky.
Jako mladá žena zkusila své štěstí v místní nemocnici. Práce zdravotní sestry ji sice velmi uspokojovala, ale z finančního hlediska jí to stále nestačilo. Brzy se dozvěděla o jednodušším způsobu výdělku. Využívaje svůj domov pro nechtěné nebo dočasně odložené děti si mohla vydělat slušné peníze. Tzv. „baby farming“ byl ve viktoriánské Británii vcelku rozšířený. Zákony totiž otce osvobozovaly od jakýchkoliv poplatků na své děti, a tak veškerá tíha zůstávala často na matkách. Nejedna porodní sestra si tedy přivydělávala péčí o cizí děti. Některé si na tom postavily hotový byznys. Jednou z nich měla být i Amelia. Očividný problém však tkvěl v motivaci mnoha rodičů a sester, kteří se o takové děti starali. Většinou nešlo o potřebu zachraňovat a opatrovat, ale hlavním cílem mnoha bylo finanční obohacení. Na děti totiž dostávali buď jednorázové nebo pravidelné příspěvky v hodnotě několika desítek liber, což byl na tehdejší poměry slušný obnos peněz. Na druhé straně kontrolní úřady, které měly nad takovou pěstounskou péčí dohlížet, nebyly ještě dostatečně vybudované, což dávalo prostor na zanedbávání povinností vůči svým svěřencům.
Jednoduše řečeno, bezcitní pečovatelé se častokrát uchylovali k vyhlazovacím metodám, aby si své příjmy dostatečně navýšili a zároveň urychlili smrt nepotřebných a nikým nechtěných dětí. Na tyto metody používali různé léky, ale zejména opiáty jako heroin, kterými děti navždy uspali. Nutno podotknout, že v této době byly dnes nelegální drogy běžně dostupné a jejich spotřeba nebyla nijak kontrolována. Vraťme se však k Amelii. Ta se v roce 1869 ocitla v nezáviděníhodné situaci. Krátce před smrtí jejího o 35 let staršího manžela přišla na svět dcera Elle. Amelia byla však bez manžela na mizině. Do novin tedy začala posílat inzeráty o možném odkladu dětí. Rodiče přitom ujišťovala, že jejich dětem poskytne láskyplný a bezpečný domov. Zakrátko po rozjetí „dětské farmy“ si za manžela vzala místního pivovarníka, se kterým zplodila další dvě děti, ale netrvalo dlouho a opustila ho. Po krátké chvíli v byznysu s dětmi zjistila, že existuje mnohem jednodušší způsob výdělku. Na dětech zpočátku šetřila, jak jen mohla. Postupem času jim však odpírala i základní péči, kvůli čemuž děti následně umíraly. Peníze se jí tak začaly kupit.
Musela si však dávat pozor na zájem policie, trest by mohl být fatální. Ani ostražitost ji před policií nakonec neochránila. Policisté ji poprvé dopadli v roce 1879, když se tamním úřadům nezamlouval počet dětských úmrtí. Namísto vraždy byla však Amelia odsouzena za zanedbávání, za což si odseděla jen směšných 6 měsíců. Navíc se odvolávala na psychickou vyčerpanost, kterou jí způsobovala péče o tolik děti. Po propuštění samozřejmě neotálela a ke své kariéře se i přes varování mnoha známých vrátila. Následující roky však nakonec trávila střídavě na psychiatrických klinikách a na klinkách. V nemocnicích končila kvůli emoční nestabilitě a sebevražedným tendencím. Vícekrát se pokusila předávkovat volně dostupnými opiáty, ale jejich nadměrnou konzumací si vybudovala dostatečnou toleranci. V 90. letech 19. století se po sérii psychiatrických léčení vrátila naplno ke svému byznysu. Postupně si začala uvědomovat, že do celého procesu může zapojit i lékaře, kteří měli za finanční obnos úmrtí zahlazovat.
Nechvalně proslulá žena se však jen těžko zbavovala pozornosti policie a úřadů. To už se o své odložené děti začali v mnoha případech zajímat i rodiče, kteří byli rozhodnutí vzít si je zpět. Aby se zbavila nežádoucího zájmu, začala se spolu s dětmi často stahovat a v inzerátech používala různá jména. Ani to ale nestačilo. 3. dubna 1896 jí do domu vtrhli policisté, kteří ji už delší dobu sledovali. Okamžitě po vstupu je do obličeje udeřil těžký zápach lidské hniloby. I když žádná těla na místě nenašli, dům byl mrtvolným pachem nasáklý. Co však v domě našli, byly desítky dopisů od rodičů, hromady dětského oblečení a lepicí páska, kterou několik dětí usmrtila. Policii se také podařilo spočítat, že v posledních měsících bylo do péče „paní Thomasové“, jak si Amelia Dyer říkala v inzerátech, svěřeno nejméně 20 dětí. Za dlouhá léta působení tak mohla podle odborných propočtů zabít více než 400 dětí, což ji řadí k nejplodnějším vrahům a vražedkyním v dějinách.
Amelia Dyer byla zatčena a obviněna z vraždy 4. dubna 1896. V průběhu dubna bylo v Temži objeveno dalších šest dětských těl. Zda však byla všechna výsledkem jejího vražedného běsnění, není známo. V průběhu května byla spolu se svědky několikrát vyslýchána. Oficiálně stačily důkazy jen k usvědčení z dvanácti vražd. Nepřímých důkazů však bylo nepočítaně. Ameliina obhajoba se soustředila zejména na nepříčetnost a duševní nemoci, které dokládala několika pobyty v psychiatrických klinikách. Porotě ale stačily na vyřčení rozsudku jen 4 minuty. Rozhodnutí znělo jasně - trest smrti oběšením. 10. června 1896 tak byla Amelia Dyer jako jedna z největších vražedkyň v dějinách popravena.
